Čipmankové a deňky: Čiperové, kteří se drží při zemi

21.07.2021 - Marek Telička

Čipmankové se většinou pohybují po pevné zemi a pod ní, ale také skvěle dokážou lézt po stromech a umí i plavat. Jediné z těchto zvířátek je údajně schopné nasbírat až 165 žaludů za jediný den a během dvou zvládne v příznivých podmínkách nasbírat dost potravy na celou zimu

<p>Mláďata čipmanků se úplně osamostatňují zhruba ve věku dvou měsíců. Snímek byl pořízen v americkém státě Washington blízko hranice s Kanadou.</p>

Mláďata čipmanků se úplně osamostatňují zhruba ve věku dvou měsíců. Snímek byl pořízen v americkém státě Washington blízko hranice s Kanadou.


Reklama

Čipmankové jsou malí hlodavci z čeledi veverkovitých (Sciuridae). Všech 25 existujících druhů bývá řazeno pod jediný rod Tamias, ale setkat se lze se i s dělením, které konkrétním dvěma druhům vyhrazuje každému samostatný rod. Burunduk páskovaný, jemuž se říká rovněž deňka sibiřská, bývá označen jako Tamias sibiricus, ale rovněž jako Eutamias sibiricus. Stranou někdy stojí i čipmank východní (Tamias striatus), rovněž nazývaný deňka. Ten v obou případech spadá pod rod Tamias.

Při dělení na tři rody patří zbývajících 23 druhů do rodu Neotamias. Ačkoli většina taxonomií dnes všechny čipmanky řadí do jednoho rodu, analýzy mitochodriální DNA potvrzují, že tři samostatné rody se od sebe skutečně liší – podobně jako se od sebe liší svišti a syslové. Všechny druhy čipmanků žijí v Severní Americe, pouze burunduk páskovaný se vyskytuje především v Asii. 

Hospodáři a „pěstitelé hub“

Čipmankové jsou všežravci, kteří se většinou krmí semínky, oříšky, poupaty nebo ovocem. Pochutnají si však i na trávě, výhoncích rostlin, hmyzu, malých žabkách, červech i ptačích vajíčkách. Když mají v blízkosti člověka možnost, pustí se i do zeleniny nebo obilnin, takže jsou někdy považováni za škůdce.

Latinský název rodu Tamias pocházející z řečtiny ovšem znamená „hospodář“ nebo „správce“ a odkazuje na důležitost, jakou tato drobná zvířátka mají při šíření semen rostlin. Pojídají i mnoho druhů hub a mají tak klíčovou úlohu rovněž pro šíření spór pod zemí žijících hub. Ty se v rámci evoluce navázaly právě na čipmanky a jiná pod zemí žijící zvířata a ztratily schopnost roztylovat své spóry vzduchem. 

Čisté podzemní skrýše

Čipmankové většinou shánějí potravu na zemi, ale vylézají i na stromy, především aby si nasbírali lískové ořechy nebo žaludy. Podobně jako například naše veverky si shromažďují zásoby na zimní období. Většinou jej skladují v hnízdech, kde přečkají celé období chladu. Čipmank východní tráví zimu ve stavu nepravé hibernace. Stejně jako křečci přenášejí čipmankové jídlo v lícních torbách. 

Vyhrabávají si rozsáhlé nory, které mohou mít až tři metry na délku. Kvůli bezpečnosti v nich konstruují i několik samostatných východů, které nadto bývají důkladně maskovány. Kromě skladovacího prostoru jsou zde velmi důležitá místa na spaní, která zvířátka uchovávají v co největší čistotě. Výkaly a jiný odpad (jako například skořápky) zahrabávají ve speciálně vyhrazených tunelech. 

TIP: Velký spáč sysel obecný: Jediná „zemní veverka“ v Česku

Brzy na jaře a znovu na začátku léta má většina druhů mladé. V každém vrhu jsou čtyři až pět mláďat. Novorození čipmankové se vydávají ven z nory ve stáří zhruba měsíce a půl. Po dalších dvou týdnech už jsou plně samostatní. Například čipmankové malí (Tamias minimus) dosahují pohlavní dospělosti až zhruba ve stáří jednoho roku a se zakládáním vlastních rodin obvykle ještě rok čekají.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vykousat soupeře

psi a šakali
stáří:
přes 4 000 let | kde: Egypt

Psi a šakali patří mezi nejstarší, nejkrásnější a současně i nejlépe dochované hry v dějinách. Herní desku se podařilo najít v thébské hrobce a datuje se zhruba do roku 1800 př. n. l. Nalezl ji britský archeolog Howard Carter, který ovšem vstoupil do historie především jako objevitel místa posledního odpočinku faraona Tutanchamona. Stolek vyřezaný ze slonoviny, se zásuvkou na herní komponenty, dnes vystavuje newyorské Metropolitní muzeum umění. Známe však i starší kusy, a to v tisíce kilometrů vzdáleném Ázerbájdžánu, kde existuje herní deska vyrytá do skály příbytku. Je nejméně o dvě století starší než luxusní egyptský výrobek a zřejmě sloužila lidem mnohem nižšího sociálního postavení. Obliba zmíněné „deskovky“ se tedy zjevně rychle rozšířila po celém Blízkém východě i střední Asii.

Moderní název „psi a šakali“ vymyslel Carter podle tvaru hlav herních hůlek, patřících jednomu či druhému hráči. Je možné, že v historii byla hra známá spíše jako „58 děr“, což koresponduje s jejím cílem – posunout pět hůlek v dírkách tak, aby opustily herní plochu dřív než ty soupeřovy. Původní přesná pravidla však již zavál čas. (foto: Wikimedia Commons, Metropolitan Museum of ArtCC0 1.0)

Zajímavosti
Revue
Vesmír

Microsyops latidens nejspíš miloval ovoce, což mělo své následky na jeho chrupu.

Věda

Od svých afrických bratranců se lev asijský liší mimo jiné i poněkud méně bohatou hřívou, o jejímž pravém smyslu kolují četné dohady.

Příroda

Britské vojenské konzervy? Půlka mrkve, půlka brambory, dvě cibule, čtyři lžíce sádla, sůl a olej.  Vojenské konzervy značky Maconochie neměly nijak valnou reputaci.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907