Spirální galaxie, podobně jako Mléčná dráha, nejsou všude stejné. Již na první pohled jsou jejich centrální části hustší (obsahují více hvězd) než ty okrajové – v odborné hantýrce mluvíme o centrální výduti a disku galaxie. Obě zmíněné oblasti mají značně zploštělý tvar (disk je dokonce až velmi tenký), přičemž celý komplex obklopuje tzv. galaktické halo: z hlediska obsahu hvězd se jedná o řídkou kulovitou složku, jež zasahuje daleko od centra galaxie.
V galaktickém halu rozlišujeme tři komponenty, z nichž je nejsnáze viditelný tzv. galaktický sféroid neboli hvězdná složka hala. U spirálních galaxií se přitom populace stálic v disku a halu zásadně liší: Zatímco v disku najdeme především mladší hvězdy a současně také mezihvězdný plyn, v němž stálice často právě teď vznikají, v galaktickém halu se nachází téměř výhradně hvězdy staré, převážně soustředěné v tzv. kulových hvězdokupách.
Druhou složku tvoří galaktická koróna sestávající z horkého plynu, již lze nejsnáze pozorovat u cizích galaxií. A konečně třetí složkou je halo temné hmoty, v současnosti stále spíše hypotetická komponenta, neboť ji nedokážeme pozorovat a o její přítomnosti svědčí pouze nepřímé důkazy. Pohyby hvězd na okraji galaxií potvrzují přítomnost nepozorovatelné hmoty interagující pouze gravitačně. Současné modely přitom předpokládají, že více než devět desetin celkové hmotnosti spirálních galaxií je uloženo právě v halu temné hmoty.
Tajemství vesmíru 6/2014
VědaEskortní torpédoborec USS Samuel B. Roberts (DE-413). (foto: Wikimedia Commons, U.S. Navy, CC0)
VesmírExploze hvězdy v souhvězdí Býka, zachycená čínskými hvězdáři v roce 1054, je zřejmě nejznámější pozorovanou supernovou. V době výbuchu byla šestkrát jasnější než Venuše a na denní obloze zářila třiadvaceti dní. (foto: NASA, ESA, Hubble, J. Hester, A. Loll (ASU), CC BY 4.0)
RevueKřik Ashley Peldonové zazní například ve filmech Paranormal Activity, Free Guy nebo třeba Vřískot. (ilustrační foto: Unsplash, Hannah Popowski, CC0)