Mlhoviny patří mezi nejhezčí a milovníky oblohy nejčastěji vyhledávané nebeské objekty. Podle typu záření je dělíme na emisní a reflexní. Jak název napovídá, reflexní mlhoviny září odraženým (reflexe = odraz) světlem blízkých hvězd. Přesněji řečeno se jedná o světlo rozptýlené, a protože nejvíce se rozptylují kratší vlnové délky, jsou reflexní mlhoviny na barevných snímcích nejčastěji namodralé.
Naproti tomu emisní mlhoviny svítí svým vlastním světlem, nejčastěji ve spektrálních čarách vodíku – nejvíce zastoupeného prvku ve vesmíru –, ale také v čarách dalších prvků, například kyslíku a jiných. Toto vlastní záření plynu má na svědomí ionizace ultrafialovým světlem blízkých horkých hvězd (zmíněné hvězdy nejčastěji z této mlhoviny vznikly, viz dále; v tom případě se mnohdy jedná o oblasti HII, tedy ionizovaného vodíku).
Pro úplnost dodejme, že planetární mlhovina, tedy odvržená obálka umírající hvězdy, je také mlhovinou emisní, přičemž zdroj energie pro ionizaci plynu v rozpínající se mlhovině tvoří horké odhalené jádro umírající hvězdy.
Tajemství vesmíru 12/2013
VesmírPravděpodobnost výskytu ohnivé duhy záleží na zeměpisné šířce a klimatu: například v Los Angeles je 5× až 10× větší než v Londýně. (foto: Christa Harbig, CC BY 4.0)
VědaV období neolitu, asi před šesti tisíci lety, se v Dorstone Hill nacházel komplex dřevěných budov a pohřební mohyly. (foto: Flickr, Herefordshire Council, CC BY-ND 2.0)
HistorieSvůj původní fotografi cký materiál získala Lucia Moholy do fyzického vlastnictví teprve v šedesátých letech 20. století. (foto: Wikimedia Commons, Fair use)