Čtyři bratři, čtyři pohnuté osudy

Čtyři bratři, čtyři pohnuté osudy. Přestože se synové Františka Karla Habsbursko-Lotrinského a Žofie Bavorské narodily do nejváženější panovnické rodiny Evropy, která jim předurčovala zářivou budoucnost, byly jejich životní cesty často klikaté a nevyzpytatelné.

Nejstarší z bratrů František Josef nastoupil za bouřlivých událostí revolučního roku 1848 na rakouský císařský trůn. Za svou osmašedesátiletou vládu se musel vyrovnat nejen s válečnými neúspěchy, ale také s rodinnými tragédiemi. Jeho prvorozené dcera Žofie zemřela v útlém věku, jediný syn a následník trůnu Rudolf spáchal sebevraždu, nadevše milovanou manželku Alžbětu zavraždil anarchista a stejný osud připravil jeho synovci aktivista v Sarajevu. Ani na sklonku života nenalezl klid. V době, kdy hodiny odtikávaly poslední chvíle jeho života, zuřila první světová války.

Rovněž Maxmiliánovi nepřipravil osud klidný a ničím nerušený život. Po francouzské intervenci do Mexika přijal nabízenou korunu a stal se mexickým císařem. Ze svého titulu se ale neradoval dlouho. Povstalci, vedeni sesazeným prezidentem Benitem Juárezem, Maxmiliána svrhli a zajali. Znovunastolený prezident jej poté nechal 15. května 1867 popravit.

Ani nejmladší Ludvík Viktor neměl na růžích ustláno. Neměl žádný politický vliv a věnoval se především umění a sociální činnosti. Proslul však také svými excesy. Jeho homosexuální orientace byla v oné době nepřípustná, stejně jako veřejné skandály. Císař jej proto vyhostil z Vídně k Salcburku, kde jako duševně nemocný roku 1919 zemřel.

Osobní prohry musel řešit také druhý nejmladší bratr Karel Ludvík. O politický vliv nijak neusiloval a vystupoval spíše v reprezentativní funkci. Během sedmnácti let se třikrát oženil. První šťastné manželství trvalo pouze dva roky, neboť mladičká manželka podlehla tyfu. Ani z druhého sňatku se neradoval příliš dlouho. Po devíti letech zemřela jeho choť na tuberkulózu. Až poslední manželka mu pomohla vytvořit teplo domácího krbu a ochotně se starala o jeho děti z předešlého svazku, zejména Františka Ferdinanda, který byl roku 1914 zavražděn v Sarajevu. Toho se však Karel Ludvík nedožil. Zemřel v roce 1896 na nákazu tyfem.