Dar bramborových bohů: Módní hit i záchrana před hladomorem

04.01.2015 - Jitka Soukopová

Brambory, zemáky či postaru erteple představují v našich domácnostech natolik běžnou potravinu, že by málokoho napadlo, jak důležitou roli v lidských dějinách sehrály – a dosud sehrávají


Reklama

Lilek brambor (Solanum tuberosum) se stal čtvrtou nejčastěji konzumovanou potravinou na světě, hned po kukuřici, pšenici a rýži. Za úspěchem této plodiny se skrývají její jedinečné vlastnosti: je chutná a výživná, nenáročná na pěstování, roste v každém výškovém pásmu a skladovat ji můžeme i mimo ledničku třeba půl roku. Z celé rostliny je přitom možné jíst 85 %, na rozdíl od pšenice, u níž se jedná o pouhých 50 %.

Starší než pyramidy

Brambory se „objevily“ před osmi tisíci lety na březích jezera Titicaca mezi Peru a Bolívií. V horských podmínkách, kde se nedařilo kukuřici, se staly pro tamní vyspělou inckou civilizaci hlavní stravou, surovinou k výrobě alkoholického nápoje podobného pivu a rovněž prostředkem k léčení zlomenin a revmatu. Pro Inky tak představovaly stejný „dar nebes“ jako pro Aztéky kukuřice, přičemž první zmíněná kultura ctila hned několik bramborových božstev. Ne náhodou německý ekonom Friedrich Engels (1820–1895) prohlásil, že brambory sehrály ve vývoji lidstva stejně významnou úlohu jako železo. 

Nečistá potravina 

Když v první polovině 16. století dobyli Inckou říši Španělé, putovaly hnědožluté hlízy do Evropy spolu s kukuřicí a rajčaty jakožto exotická pochoutka. Po prvotních okamžicích slávy na ně však španělský i francouzský dvůr zanevřel. Šířilo se, že jde o nečistou plodinu, která je navíc jedovatá způsobuje lepru. Podle francouzské Encyklopedie z roku 1765 prý zmíněná potravina vyvolává u člověka nekontrolovatelný a hlasitý únik plynů. Skotové brambory odmítali jíst, protože se o nich nezmiňuje Bible. Nedůvěra k importované plodině pak přetrvávala téměř dvě stě let, a to nejen v Evropě, ale i v Číně, Japonsku a celém islámském světě, kde ji vzali na milost až dlouho po obyvatelích starého kontinentu. 

Na výsluní se brambory vrátily až v 18. století, kdy se v dobách hladomoru staly v Evropě hlavní dostupnou potravinou. Francouzská královna Marie Antoinetta (1755–1793) tehdy dokonce zavedla mezi šlechtou módu zdobit si vlasy bramborovými květy. Někteří lékaři předepisovali hlízy jako zaručený lék proti široké škále onemocnění od průjmu po tuberkulózu a doporučovali je i jako afrodiziakum

Podle historiků mohly brambory za velký nárůst populace mezi 18. a 19. stoletím, protože byly dostupné i nejchudším vrstvám. Nejvíce se ujaly v Irsku, kde od roku 1700 představovaly rovněž hlavní vývozní produkt. Rok 1845 se stal ovšem pro Iry osudným – plíseň bramborová napadla a zničila téměř veškerou úrodu, což nakonec zapříčinilo smrt více než milionu lidí. Tzv. Velký hlad odstartoval masovou emigraci Irů do Kanady a USA – a s sebou si do Severní Ameriky vezli i zmíněné hlízy. 

Sláva erteplím 

V Čechách se brambory poprvé objevily v 17. století jako okrasná rostlina v klášterní zahradě irských františkánů v Praze U Hybernů. Hospodářský význam pak získaly až v 18. století, a protože se k nám ve velkém dostávaly z Braniborska, vznikl zkomolením této oblasti i jejich dnešní název. O slávě hnědožlutých hlíz v našich zemích svědčí i více než třicet starých lidových názvů, které se pro ně vžily. Některé z nich (například zemáky, krumple či erteple – z německého Erdapfel) se přitom používají dosud, zejména na Moravě. 

Dnes se brambory pěstují prakticky po celém světě a každý rok dosahuje jejich produkce 323 milionů tun. Prvenství se v tomto ohledu těší Čína, ale největšími spotřebiteli zůstávají Evropané: sníme průměrně 96 kg na hlavu za rok, přičemž největšími konzumenty jsou Poláci – ročně spořádají 150 kg na hlavu (české skóre činí asi jen 73 kg). 

Pouze dvě třetiny světové produkce však směřují přímo na naše talíře. Zejména v rozvinutých zemích se většina úrody zpracovává na škrob a etanol pro potravinářské či průmyslové použití. Bramborový škrob slouží například k tvrzení látek a papíru, etanol získaný z brambor nachází uplatnění také ve výrobě bioplastů, jež pak známe třeba jako biologicky rozložitelné sáčky v supermarketech. K produkci destilátů se chutné hlízy využívaly již v 18. století v Německu. V Rusku a Polsku tvoří dodnes základ vodky a v Norsku se z nich vyrábí národní alkoholický nápoj Akevitt.

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Profimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Přibližná rozloha kráteru Yarrabubba v australské pustině.

Věda

Rosomáci jsou stále loveni pro svou kožešinu. Huňatá srst, promaštěná přírodními oleji, totiž dokonale izoluje proti chladu a netvoří se na ní námraza.

Příroda

Plastová láhev se rozkládá až 200 let. Ročně jich přitom v oceánu skončí přes devět milionů tun.

Zajímavosti

Dosud nejvyšší rychlostí – 16,26 km/s, tj. 58 536 km/h – zamířila do kosmu sonda New Horizons, která pak v roce 2015 prolétla kolem Pluta. Přestože jí při startu nebyla udělena třetí kosmická rychlost, opustí Sluneční soustavu podobně jako Pioneer 10 a 11 či Voyager 1 a 2 – všechny totiž urychlil průlet kolem obřích planet.

Vesmír

Dovbušovi nebylo ani čtyřicet, když se stal vůdcem zbojnické bandy operující v rozsáhlé oblasti východních Karpat.

Historie
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907