Endogenní retrovirus HERVK(HML-2) má významný podíl na vývoji lidských embryí. Chrání je před cizími viry
V našem genomu je spousta černých pasažérů. Jsou to sekvence virů, jimiž jsme se v minulosti nakazili a už tam zůstaly. Dnes tvoří podstatnou část lidského genomu. Některé z nich se jen tak vezou, jiné občas dělají problémy a najdou se i takové, které nám pomáhají. Teď se ukázalo, že jednomu z nich nejspíš za mnohé vděčíme.
Endogenní retrovirus HERVK(HML-2) se aktivuje v lidských embryích. Chrání je před cizími viry, a zároveň pomáhá s vývojem ranného lidského zárodku. S tímto objevem se opět vracejí kontroverzní představy o tom, jak naši evoluci po dlouhé miliony a miliony let pokoutně ovlivňují viry, které sedí přímo v lidském genomu. Jako bychom byli pouhými loutkami, za jejichž nitky tyto viry tahají.
Sekvence endogenních retrovirů, které kdysi přišly do lidského těla jako nákaza a nakonec v něm uvízly natrvalo, představují téměř 10 procent lidského genomu. Donedávna jsme je považovali za vypnuté, postupně se ale ukazuje, že některé endogenní retroviry ještě zdaleka nejsou mrtvé. Endogenním retrovirem HERVK(HML-2) jsme se nakazili asi před 200 tisíci lety a přitom je stále aktivní.
Jak už to bývá, k objevu došlo náhodou, když vědci zkoumali aktivitu genů 3 dny starého lidského embrya. Kromě DNA rodičů tam ale našli i spoustu genetického materiálu HERVK. Buňky embrya byly plné virových proteinů HERVK a některé z nich dokonce vytvářely útvary podobné virům.
NewScientist, Nature
VědaOpičí neštovice jsou onemocněním vyvolaným virem rodu Ortopoxvirus z čeledi Poxviridae. Virus se obvykle na člověka přenáší kousnutím, škrábnutím nebo přímým kontaktem s krví infikovaných živočichů.
HistorieNejvyhlášenějším resortem pro římskou smetánku bylo v antice Baiae.
VálkaPrvní tank Heavy Mark I měl osmičlennou osádku, přičemž polovinu zaměstnaly motory a řízení stroje.
PřírodaJežura australská při hledání své oblíbené potravy – mravenců.
ZajímavostiPěstitelskou doménou singapurské botanické zahrady se staly orchideje.
VesmírUtkání dvou černých děr
Tento snímek vznikl kombinací dat v oboru rentgenového záření z družice Chandra X-ray Observatory a fotografie ve vizuálním oboru, pořízené pomocí HST. Představuje galaxii NGC 6240, která je od Země vzdálena 400 milionů světelných roků a promítá se do souhvězdí Hadonoše.
Uprostřed snímku jsou dvě černé díry, které od sebe dělí vzdálenost 3 000 světelných let. Jsou viditelné jako jasné bodové zdroje rentgenového záření. Nakonec se pravděpodobně přiblíží k sobě a splynou v jednu velkou černou díru.
Co se stane, když se tyto exotické objekty začnou navzájem ovlivňovat, zůstává pro astronomy zatím hádankou. Jedno je však jisté: uvolní se při tom obrovské množství energie a do prostoru budou vyslány gravitační vlny. (NASA/CXC/MIT/C.Canizares, M.Nowak, CC0)
