Dějiny konopí: Za vůní posvátné trávy

12.12.2015 - redakce 100+1

Konopí stále velká část společnosti považuje za škodlivou návykovou látku, nebo přinejmenším za přestupný můstek k tvrdým drogám. Historie však ukazuje, že v minulosti se na něj pohlíželo jinak a užívaly si ho slavné osobnosti – možná i William Shakespeare


Reklama

Médii nedávno probleskla senzační zpráva: jeden z největších literárních géniů všech dob William Shakespeare (1564–1616) možná patřil k náruživým kuřákům marihuany. S odvážným tvrzením přišli vědci z Ústavu evolučních studií na univerzitě v jihoafrickém Johannesburgu, kteří na několika místech v rodišti slavného dramatika ve Stratfordu nad Avonou, včetně zahrady před jeho domem, objevili zbytky hliněných dýmek datovaných právě 400 let do minulosti.

Celkem 24 fragmentů pak zkoumali pomocí nejnovější techniky – tzv. plynové chromatografie s hmotnostní spektrometrií –, která díky použití speciálních plynů umožňuje odhalit i stopové množství látky jakéhokoliv stáří. Konopí se našlo celkem v osmi dýmkách, z toho čtyři patřily do majetku slavného literáta; v dalších dvou objevili odborníci také kokain, ani jedna však nepocházela z dramatikovy zahrady. Některé fragmenty obsahovaly rovněž tabák s příměsí muškátového oříšku, jenž je znám svými halucinogenními účinky.

Zkouřená legenda?

Je tedy možné, že si proslulý dramatik při tvorbě pomáhal právě konopím? Podle jihoafrických vědců rozhodně ano. „Myslím, že si pohrával se slovy, měl uvolněnou a povzbuzenou mysl a pokuřoval při tom trochu konopí,“ uvedl Francis Thackeray z johannesburské University of the Witwatersrand. Řada jiných badatelů však jeho závěry zpochybnila: ačkoliv dýmky s obsahem konopí pocházejí prokazatelně ze Shakespearova majetku, rozhodně to podle nich nedokazuje, že je slavný literát také sám používal. A to ještě opomíjíme skutečnost, že se o pravé identitě klíčové postavy evropské dramatiky vedou dlouhodobé spory.

Jiným odborníkům naopak závěry jihoafrických vědců posloužily jako potvrzení Shakespearovy náklonnosti k drogám, kterou údajně zachytil i v některých svých sonetech. Například v sonetu č. 76 užil slovní spojení „noted weed“, což možná odkazuje spíš k jeho náklonnosti k marihuaně než k „obnošeným šatům“, jak se výraz běžně chápe – anglické slovo „weed“, tedy „tráva“, má totiž podobné významy jak v češtině. Další spojení „compounds strange“ mohlo znamenat „podivné chemikálie“ (rozuměj drogy, zřejmě kokain), nikoliv „zvláštní obraty“, jak se obvykle překládá.

Objev vědců z Johannesburgu však z historického hlediska každopádně představuje přínos: potvrzuje totiž, že v renesanční Anglii se pěstování konopí rozšířilo nejen kvůli výrobě oblečení či lodních lan, ale že rostlina lidem běžně sloužila i k potěšení.

Od Ježíše k Washingtonovi

Shakespeare ovšem není jedinou slavnou osobností, kterou dnes spojujeme s historií konopí. Například královna Viktorie užívala konopný koktejl pravidelně na popud lékařů kvůli zmírnění menstruačních bolestí.

Své místo zaujal v dějinách marihuany i jeden z otců novodobé Ameriky George Washington. Někdejší farmář pěstoval na svých polích původně tabák, ale roku 1797 sklidil i první úrodu konopí. Washington se očividně zajímal také o využití rostliny v lékařství: vedl si dokonce záznamy, podle nichž kultivoval zejména odrůdy bohaté na tetrahydrocannabinol neboli THC. Abraham Lincoln zase již za své prezidentské éry napsal v jednom z dopisů řediteli firmy Hohner Harmonica v Německu: „Dvě z mých oblíbených činností jsou sedět na verandě a kouřit dýmku sladkého konopí a hrát na harmoniku Hohner.“

K velkým propagátorům a bojovníkům za legalizaci konopí patřil rovněž americký astronom a popularizátor vědy Carl Sagan, který mimo jiné působil jako poradce NASA v lunárním programu Apollo. Kouření marihuany se oddával pravidelně, a pod pseudonymem „Pan X“ dokonce napsal esej na její obhajobu: vylíčil v ní, jak mu jeho záliba poskytla tvůrčí inspiraci a prohloubila jeho intelektuální i smyslové prožitky.

Spojitosti s konopím se přitom nevyhnula ani taková jména jako Buddha či Ježíš. První zmíněný měl podle tradice jíst v posledních dnech před osvícením pouze jedno konopné semínko denně. Kristus zase podle posledních závěrů některých badatelů uzdravoval pomocí konopné masti.

Provazy, papír a léky 

Historie konopí se začala psát před více než 14 tisíci let ve stepích Střední Asie, v oblastech dnešního Mongolska a jižní Sibiře. Později se pěstování rostliny rozšířilo především v Číně, kde ji podle archeologických nálezů znali už okolo roku 4000 př. n. l. a používali ji zejména v lékařství, a to proti revmatismu, dně, malárii, ale i roztržitosti. Přestože se vědělo také o jejích omamných účincích, medicínské využití převažovalo.

Uznávaný čínský lékař Chua Tuo (Hua Tuo), žijící kolem roku 200, vyrobil z konopí první anestetikum na světě. Jen pro zajímavost: západní medicína znala anestezii až od poloviny 19. století. Právě v Číně se konopná vlákna začala využívat k výrobě oblečení, provazů i rybářských sítí a před dvěma tisíci let tam spatřil světlo světa rovněž první konopný papír. Později se rostlina rozšířila i do Indie, kde ovšem převážila její „rekreační funkce“. A právě indičtí muslimové z ní ve 12. století vyrobili první hašiš, jehož popularita rychle zasáhla území Persiea severní Afriky. 

Marihuanová sauna

Na Blízkém východě si kolem 9. století př. n. l. osvojili pěstování konopí kočovní Skythové, kteří svůj zvyk posléze při výbojích rozšířili na teritorium dnešního jihovýchodního Ruska a Ukrajiny. Rozhodně přitom nepatřili k žádným mírumilovným kmenům: podle Herodota prosluli například tím, že své nepřátele zbavovali hlav a poté popíjeli nápoj z jejich krve.

Zápisky antického historika rovněž zmiňují, že Skythové používali marihuanu při rituálu k uctění padlého vůdce: Po pohřbu vytvořili z dřevěných tyčí a látky velký stan a horké kameny naskládané dovnitř pokryli konopím. Listy začaly hořet a naplnily stan výpary, které poté muži vdechovali, aby se očistili a pozvedli svoji mysl.

Z plachetnic do celého světa

Konopí znali a používali také Římané, ovšem nikoliv k účelům rituálním, nýbrž čistě praktickým – vyráběli z něj extrémně pevná lana pro své plachetnice. A právě loďařský průmysl stál nakonec o několik století později za rozšířením zmíněné rostliny do celého světa.

Když se Anglie kolem roku 1500 měnila v námořní velmoc, nařídil Jindřich VIII., aby zemědělci pěstovali víc konopí pro výrobu lodních lan. Alžběta I. dokonce v roce 1563 zavedla zákon, podle nějž museli všichni vlastníci půdy o rozloze přesahující 60 akrů zařadit mezi plodiny na svých polích právě konopí – a pokud tak neučinili, zaplatili tučnou pokutu. Značné konopné zásoby pak Angličané potřebovali i v 17. a 18. století, kdy kvůli rozsáhlým kolonizačním aktivitám budovali a spravovali mnoho lodí. V Shakespearově éře tak v ostrovní zemi rozhodně nebyla o zmíněnou rostlinu nouze. 

Pod dohledem zákonů

Od 16. století pronikalo konopí i do amerických kolonií, kde se z něj rovněž vyráběly oděvy a lodní lana. Jeho velká éra se nachýlila až s nástupem bavlny, respektive s objevem prvního stroje na její zpracování na počátku 19. století. Teprve na jeho sklonku si začali Američané všímat i léčivých účinků rostliny, a vznikla tak řada medikamentů na konopné bázi, přičemž k jejich výrobě nebylo třeba žádných zvláštních povolení. Trh tudíž rychle zaplavily nejrůznější zázračné přípravky na nervy a proti bolesti, často obsahující i další „zajímavé“ přísady jako morfium, alkohol, chloroform, či dokonce arzen.

Rekreační užívání se v Americe rozšířilo až s mexickou revolucí v roce 1910, kdy do země přišlo mnoho mexických emigrantů a s nimi i zvyk konopí kouřit. Rostlina tehdy začala přitahovat pozornost zákonodárců a vyžádala si první právní omezení. Opravdový hon na „marihuanovou čarodějnici“ však začal až kolem roku 1914.

Je třeba dodat, že drogy tehdy v USA představovaly značný problém – každý čtyřstý člověk trpěl závislostí na opiu. Šlo přitom jak o ženy, jež narkotika užívaly původně na předpis například proti menstruačním bolestem, tak o muže, kteří si závislost na morfiu vytvořili při léčbě válečných zranění z občanské války.

Konec legrace

Jednotlivé americké státy pak postupně přijaly vlastní zákony, jež konzumaci konopí omezily a umožnily jeho vydání pouze na lékařský předpis. Úplný zákaz nastolil roku 1915 jako první Utah a do roku 1931 tak učinilo dalších 29 států. Celosvětovou restrikci pěstování konopí přijala v roce 1961 OSN v rámci Jednotné úmluvy o omamných látkách, což postupně vedlo k vyšlechtění tzv. průmyslového či technického konopí se sníženým obsahem THC.

Nicméně v USA se od roku 2014 zákaz uvolnil a například státy Colorado, Washington či Oregon povolily prodej marihuany k rekreačním účelům, držení malého množství a pěstování několika rostlin pro osobní potřebu. Od roku 2013 lze konopí pro léčebné účely legálně koupit i u nás. Jeho pěstování a držení v malém množství za účelem dalšího zpracování se ovšem – obsahuje-li rostlina větší podíl THC než 0,3 % – považuje za přestupek. Ve zlidovělém „větším než malém množství“ jde potom o porušení zákona, za které hrozí až roční pobyt za mřížemi.

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Showtime Networks Inc.

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Fragonardovy écorchés jsou k vidění v pařížské veterinární škole v Maisons-Alfortmezi. Exponátům samozřejmě dominuje Jezdec Apokalypsy, zaujme ale i tančící trojice lidských plodů či z kůže stažený muž svírající v ruce po vzoru biblického Samsona oslí čelist. (foto: Alamy)

Historie

Saint-Lô na snímku z 18. července 1944. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Ukrajinské poprvé

Katedrála sv. Sofie v Kyjevě

Chrám známý též jako katedrála Svaté moudrosti vznikl v 11. století na popud knížete Jaroslava Moudrého. Vzorem se mu údajně stala byzantská Hagia Sofia a vedle mší se tam odehrávaly i ceremoniální obřady: Knížata Kyjevské Rusi ve svatostánku například přijímala cizí delegace. Momentálně jde o jednu z nejznámějších památek Ukrajiny a také o první pamětihodnost země, jež se dostala na seznam UNESCO. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Magické lesy na turistickém chodníku Arakawa, jenž vede ke stromu Jómon sugi.

Příroda

I prověřené léky mohou překvapit

Věda

Kvasar H1821+643

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907