Démonický zrádce a královnin milenec: 2. část

15.11.2015 - Lenka Peremská

Z jakého důvodu upadl Záviš z Falkenštejna v nemilost, je spíše věcí představ a hypotéz. Již dlouho před svým zatčením opustil královský dvůr a uchýlil se ke spokojenému životu na hradě Svojanov.


Reklama

Závišovo zajetí

„Záviš z Falkenštejna byl zajat!“ Zpráva se rozeběhla Prahou jako lavina. Ještě včera žil mocný Vítkovec spokojeně na svém rodovém hradě, sotva však přibyl do Prahy, byl bez okolků vsazen do Bílé věže Pražského hradu. Rodinné štěstí s v pořadí již třetí manželkou bylo násilně přetrženo. Alžběta Kumánka, dcera uherského krále Ladislava IV. a nová žena Záviše z Falkenštejna, která měla nahradit někdejší královnu vdovu Kunhutu, zatím netušila nic o osudu svého manžela. V dalším nerovném sňatku spatřovali čeští šlechtici novou mistrnou taktiku mocného pána uchvátit část majetku a prestiže patřící po právu českému králi.

Záviš z Falkenštejna si nový manželský život hýčkal. Alžběta záhy povila syna a rodinnému štěstí zdánlivě nestálo nic v cestě. Narození potomka a jeho křest pojal Záviš zároveň jako akt usmíření a opětovného přiblížení se českému králi. Netušil, jak se změnily poměry v prostředí pražského dvora, a jak zakolísala jeho vlastní pozice v očích samotného Václava II. Někdejší Závišova sláva a moc byla pryč, aniž by si to sám mocný Vítkovec uvědomil. Předpokládaje, že jeho postavení na královském dvoře zůstává i přes jeho dlouhou nepřítomnost neotřesitelné, pozval českého krále na křtiny na hrad Svojanov. Král odpověděl, že se obřadu zúčastní, ovšem pouze za předpokladu, když ho ze sídelního města doprovodí sám Záviš. 

Pražský královský dvůr se chvěl očekáváním jeho příjezdu. Nikoli však v radosti, nýbrž v neblahém vyčkávání rozhodujícího okamžiku. Mladičký český král Václav II. s obavami hleděl vstříc svému někdejšímu příteli a rádci, s nímž nyní hodlal zcela proti svému dřívějšímu přesvědčení skoncovat. Dvorští našeptávači již dávno získali nad Václavem převahu a posunuli jeho názory na Záviše z Falkenštejna do zcela odlišné polohy. „Je to zrádce“. Neslo se Prahou. „Chystá úkladnou vraždu mladého Přemyslovce“. Pražský biskup Tobiáš z Bechyně spolu s další dvorskou panskou klikou ponoukal Václava II. k rozhodujícímu kroku. Největším odpůrcem Záviše z Falkenštejna však byla sama královna Guta. K většímu vlivu na svého mladého manžela snad přispěla i předčasná smrt jejich nově narozeného dítěte. Společná ztráta mladý pár stmelila. Záviš se k českému králi dostavil ve slepé naději, že se jejich vzájemné vztahy zkonsolidují. Hned po příjezdu však byl násilně zajat.

Neslavný konec

Vězeňské útrapy se zdály být nekonečné. Přesto však Závišův pobyt ve věži Pražského hradu sliboval alespoň pramalou naději, že se věci opět obrátí v jeho prospěch. Za „démonického“ Vítkovce se totiž postavil celý mocný rod. Přestože předpojatý soud vyřkl nad Ronovcem konečný rozsudek a rozhodl o jeho vině coby zrádce, Vítkovci odmítli ortel přijmout. Ztráta Závišova hrdla i statků naopak vedla k další snaze po nápravě stavu. Prosby a žádosti o pomoc byly směřovány do Uher i do Slezska. Zoufalá situace nakonec zdrcené pány rodu pětilisté růže vedla až k rozhodujícímu okamžiku, kdy se obrátili na Jindřicha, knížete vratislavského, řečeného Probus a nabídli mu českou královskou korunu. Takové počínání však bylo v Čechách nemyslitelné. Ať se dělo cokoliv, vždy zůstávala zachována úcta a respekt vůči nedotknutelnému přemyslovskému rodu. 

V roce 1290 byl Záviš konečně vyvlečen z vězeňské kobky. Nikoliv však proto, aby byl osvobozen a mohl se vrátit k manželce a dětem, ale aby sehrál poslední a ponižující roli ve svém partu. Závišovým katem se měl stát jeden z jeho největších soků a nepřátel Mikuláš Opavský, který se svého úkolu chopil s neobyčejnou kreativitou. Záviše vyvedl z vězení a jal se ho vozit před všechny pevné hrady, na nichž dosud dleli vzbouřenci, kteří neochvějně vytrvali na straně Záviše z Falkenštejna.

Pokořující cesta přinesla své výsledky. Mikuláš získal pro krále Václava II. nazpět hrady na Opavsku stejně jako panství Závišových bratrů Hroznaty a Smila. Pokaždé však Záviš neunikl nervy drásajícím přípravám na konečný ortel. Před popravou ho vždy zachránila bázeň a soucit svých příbuzných. Jejich pochopení však nebylo nekonečné. Závišův bratr Vítek sedící za mocnými zdmi hradu Hluboká v jižních Čechách totiž poslušnost odmítl. Nic nepomohlo provolávání a příprava k popravě. 

Nevyzpytatelný Mikuláš Opavský totiž mínil sehrát rozehranou partii až do samého konce. Přípravy k popravě snad původně měly být pouhým divadlem pro přihlížející, před Hlubokou však nabyly konkrétních rysů. Život démonického a charismatického pána Záviše z Falkenštejna spěl mílovými skoky ke svému konci. A tam před Hlubokou před zraky vlastního bratra padla Závišova hlava k nohám svého přemožitele. Kapitola o mocném Vítkovci byla jednou provždy uzavřena.

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Wikimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Za světlou kůži vděčí populace Evropy neandertálcům. Bez jejich genů by její vývoj trval déle.

Zajímavosti

Laboratorní potkani jsou zdatní řidiči. S pomocí vozítek si v experimentu opatřovali pamlsky.

Věda

Zastavení projektu Airborne Laser (s laserovým komplexem na „nose“ Boeingu 747) zbrzdilo úvahy o sestrojení ničivé superzbraně v brzké budoucnosti.

Válka

Srážka galaxií NGC 4676, které se přezdívá Myšky

Vesmír

Karel Kludský starší, Antonínův syn, se svými slony a zebrami roku 1910.

Historie

Ztracené město neboli Ciudad Perdida v Kolumbii

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907