Djavolja Varoš: Skály s ďábelskou pověstí

13.08.2013 - Marek Telička

<p>Uchazeči o členství v klubu tlouštíků museli vážit alespoň 90 kg, zaplatit dolar a naučit se tajné heslo.</p>

Uchazeči o členství v klubu tlouštíků museli vážit alespoň 90 kg, zaplatit dolar a naučit se tajné heslo.


Reklama

Asi třicet kilometrů jihozápadně od srbského města Kuršumlija můžete vidět jeden z nejpozoruhodnějších a zároveň nejméně známých geologických útvarů. Kousek pod vrcholem masivu Radan (1 409 m n.m.) je celkem 202 kamenných soch, které ční přímo k nebi do výšky 2–15 metrů. Jejich šířka u základny se pohybuje v rozmezí 4–6 metrů.

Ve světě prakticky neznámé formace vznikly díky erozi místa, kde před miliony let probíhala intenzivní vulkanická činnost. Díky navrstvení různých materiálů má většina věží „hlavy“ z tvrdého andezitu, který je chrání před další erozí. Komíny korunované kamennými bloky o hmotnosti kolem sta kilogramů se zdají být až nereálné a přitom v téměř stejné podobě přetrvávají už několik století. Červené zabarvení, jež se mění v průběhu dne s proměnlivým slunečním světlem odedávna zaměstnávalo představivost místních obyvatel. Ti dali skalám jméno Djavolja Varoš, tedy Ďáblovo město. Iluzi nadpřirozeného místa napomáhá i fakt, že okolní krajina je porostlá bujnou vegetací, zatímco prostor samotných skalních pyramid má pouštní charakter.

Kromě skal jsou zde i dva přírodní prameny s vysokým obsahem minerálů a extrémně kyselou vodou. Jeden z pramenů se jmenuje Djavolja voda (Ďáblova voda) a druhý Crveno vrelo (Rudá studna). Už padesát let je Djavolja Varoš místo chráněné státem a roku 1995 jej srbská vláda prohlásila za přírodní památník prvořadého významu. Obdobně jako naše Pravčická brána byl útvar nominován do hlasování o sedm přírodních divů světa, ale zůstal před branami finále. 

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie

Dnešní život se odehrává v sedě

Věda
Reklama

Kresba pratura ze 16. století. Poslední kus pratura uhynul v roce 1627.

Příroda

Loni probíhal na ISS experiment s cílem pochopit, jak se tělo přizpůsobuje mimozemskému prostředí. Hlavu a hruď astronautky Anne McClainové pokrývá několik senzorů sbírajících data o cirkadiánních rytmech.

Vesmír

Zaniklou obec dnes připomínají nově vysázené aleje i fotografie původních domů rozeseté v krajině. Na místo, kde kdysi stávala obec Fukov, upomíná také dřevěný kříž.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907