Dlouhá cesta k bodyčeku: Úplné dějiny nejrychlejší kolektivní hry světa

15.05.2015 - Stanislav Janů

Hodinové přetahování o kus černé gumy patří u nás k nejoblíbenějším zimním kratochvílím a jeho pravidla znají i předškoláci. Co však vedlo k dnešní podobě hokeje? A opravdu byla jeho kolébkou Kanada?


Reklama

Chceme-li se dostat až k nejstarším prapředkům populárního sportu, musíme se vrátit do dávné minulosti – až do doby, kdy Kanada ještě vůbec neexistovala. Důkazy o zábavě spočívající v prostém mlácení zakřivenou holí do kulaté věci spadají už do roku 480 př. n. l., do starověkého Řecka. Právě odtam pochází antický reliéf, jejž dnes najdeme v athénském Národním muzeu a který zobrazuje dvojici soupeřů stojících proti sobě se zahnutými holemi a s malým míčkem. Obdobné hry se dále šířily i v době nadvlády Říma a po jeho zániku rovněž po celé Evropě. V Irsku se hrál hurling už před dvěma tisíci let, podobně jako ve Skotsku shinty. Princip všech těchto her byl přitom totožný – dopravit míček pomocí hole do brány soupeře.

S postupnou kolonizací Severní Ameriky se obdobné kratochvíle přesunuly i na tento kontinent. Francouzi, kteří se dostali do oblasti Velkých jezer, zjistili, že tamní kmeny Irokézů hrají velmi podobnou hru na udupaném sněhu. Když se potom obě aktivity zkombinovaly, vznikla zábava, jíž začali Francouzi říkat „hoguet“. Dnešní název „hokej“ tedy vlastně pochází už z 16. století. Hra však ještě prodělala překotný vývoj. Různými obměnami, které se lišily v jednotlivých oblastech amerického kontinentu, vznikaly různé variace – třeba i lakros.

Konečně na bruslích

Dlouhou dobu se ovšem nikdo nepokusil podobnou hru přenést na led. Brusle v té době samozřejmě existovaly pěknou řádku let: například Nizozemci se na zamrzlých kanálech proháněli na ocelových broušených nožích nejméně od 15. století. Žádný kolektivní sport se na nich však nehrál. Později sice vznikla obdoba golfu na ledě, ale šlo o pouhé trefování statických cílů holí a míčkem.

První hokejové zápasy se tak odehrály až kolem roku 1850 mezi vojenskými posádkami z přístavů Halifax a Kingston v Novém Skotsku. Konečně tak došlo ke zkřížení oblíbené hry shinty, jež připomíná dnešní pozemní hokej, s proháněním se po ledě. Musíme však podotknout, že bychom stále ještě marně vyhlíželi hokej, jak jej známe dnes: oba týmy měly i přes padesát členů, přičemž jich v jeden okamžik pobývalo na ledě mnohem víc než dnešních dvanáct.

Zrozen v Montrealu

Vše se začalo výrazně měnit až koncem 19. století na McGillově univerzitě v kanadském Montrealu, která se právem považuje za rodiště ledního hokeje. Právě na její půdě se formovaly první vysokoškolské týmy, jež budoucí populární sport přetvářely do dnešní podoby. Sice se stále hrálo v apartních pletených úborech a zásadně s kloboukem na hlavě, už se však nejednalo o chaotické mlácení do míčku. Zápasu se účastnilo devět hráčů, seskupených do tvaru písmene T: čtveřice útočníků v přední řadě a za ní v zákrytu obránci. Brankář byl pouze v jednom z týmů, což se však kompenzovalo zvětšením brány soupeře. Předchůdcem puku (neboli touše) se stal čtvercový kus tvrdého dřeva.

V březnu roku 1875 se tak odehrál první skutečný hokejový zápas, který se dokonce přestěhoval do kryté bruslařské haly s názvem Victoria Rink. Bohužel však musel být předčasně ukončen, neboť se netradiční aktivita vůbec nezamlouvala místnímu bruslařskému klubu a hokejisty z ledu vystrnadil. 

Poprvé podle pravidel

O tři roky později vznikla na téže univerzitě první psaná pravidla hokeje. Vydal je jistý James Creighton, právník, vášnivý ragbista a občasný přispěvatel do novin The Montreal Gazette (viz box Otec ledního hokeje). Nové regule přinesly do hry například opravdový gumový puk, který vznikl odříznutím horní a spodní části gumového míčku. Zmíněný soubor dnes známe jako McGillova pravidla.

Creighton při jejich tvorbě vycházel ze svých oblíbených sportů, především z ragby a lakrosu. Nejbizarnější pravidlo z dnešního pohledu přitom převzal právě z ragby – zákaz přihrávek směrem vpřed. Pokud měl hráč puk, mohl s ním postupovat pouze vpřed, přihrávat však bylo možné jen do stran či za sebe. Navíc byli všichni jeho spoluhráči mimo hru, pokud se nacházeli mezi útočníkem a soupeřovou bránou. Museli prostě počkat, až se útočící spoluhráč s toušem posune na jejich úroveň, nebo se vraceli za puk.

Tři údery hokejkou

První pravidla převzala z pozemního hokeje především způsob rozehrávání. Na rozdíl od dnešního vhazování se touš položil na led a protihráči se postavili proti sobě. Hokejkami pak museli třikrát udeřit střídavě do ledu a do soupeřovy hole, načež mohli začít hrát. Tomuto tzv. vysekávání puku se v Kanadě říkalo buly a u nás se tak ještě dnes nesprávně označuje vhazování. V zámoří však zmíněný termín uslyšíte pouze ve spojitosti s pozemním hokejem – v tom ledním se pro vhazování používá výraz „face-off “.

Se zahájením hry souvisel i způsob, jakým rozhodčí řídil zápas. Nepohyboval se tehdy po hrací ploše, ale stejně jako v dnešním tenise seděl na vyvýšené stoličce, tzv. umpiru. Buly si tedy hráči řídili samostatně. Totéž platilo o rozehrávání puku v případě, že opustil hřiště (mantinely v té době neexistovaly). Libovolný hráč opačného týmu mohl touš rozehrát z boční čáry v místě, kde přešel do zámezí, avšak pouze v pravém úhlu vůči boční čáře, přičemž všichni spoluhráči museli zároveň stát za úrovní puku.

Speciální situace nastala, pokud bránící tým tečoval touš za vlastní koncovou čáru. V tom případě se jeden z útočících hráčů společně s pukem postavil do nejbližšího rohu a jeho spoluhráči alespoň 20 yardů (asi 18 metrů) od něj. Tým v defenzivě nicméně nemohl zaujmout obrannou pozici – kromě brankáře musel stát až do okamžiku rozehrávky na koncové čáře. I to představuje pozůstatek pozemního hokeje, v němž se podobná standardní situace vyskytuje dodnes.

NHL a přesun do Evropy

Mnoho zápasů, které se z Montrealu rozšiřovaly i do dalších měst, osobně navštívil tehdejší guvernér Kanady F. A. Stanley. Když bylo později v roce 1893 rozhodnuto o založení národní ligy, nechal politik pro vítězný tým zhotovit zvláštní trofej. Tak vznikla nejznámější hokejová liga na světě – NHL neboli National Hockey League, v níž týmy soupeří o slavný Stanleyho pohár (Stanley Cup). Několik let byla družstva, jež v této lize zvítězila, prohlašována také za mistry světa.

Na starý kontinent přivezli kanadský hokej studenti univerzit v Cambridgi a Oxfordu. Novinka začala postupně vytlačovat tzv. bandy hokej, který se do té doby hrál především v Anglii, ve Francii a ve Švédsku. Zmíněná alternativa existuje i dnes – hraje se s míčkem na hřišti o rozměrech 180 krát 90 metrů s deseti hráči v poli na každé straně. Popularitě se stále těší především ve Švédsku a v Rusku. 

Naši průkopníci

Do Československa se hokej rozšířil především díky sportovnímu průkopníkovi a vynikajícímu organizátorovi Josefu Rösslerovi-Ořovskému (1869–1933) – ovšem pouze v podobě bandy hokeje s upravenými pravidly pro specifické české podmínky (především nedostatek hráčů). A tak se proti sobě stavěla tříčlenná mužstva, přestože pravidla umožňovala nasadit za každý tým až jedenáct bruslařů.

Kanadský lední hokej se k nám konečně prokousal roku 1908, kdy vznikl Český svaz hokejový (dnes Český svaz ledního hokeje), jenž se následně stal i členem Mezinárodní hokejové federace. Čechy představovaly v Evropě pátou zemi, kde se kanadský hokej prosadil – po Anglii, Belgii, Francii a Švýcarsku. Už o rok později se sedm odvážných českých bruslařů vydalo na hry v Chamonix, kde se náš mančaft poprvé setkal s dlouhými hokejkami (do té doby se hrálo s těmi krátkými na pozemní hokej) a také s pukem, který dosud nahrazovali míčkem. Novinku pro ně představovaly i mantinely a vůbec prostor za bránou.

Český triumf i pád

O to větší úspěch pak znamenalo vítězství na mistrovství Evropy, které se odehrálo v Berlíně o dva roky později (šlo v pořadí o druhý šampionát; první se uskutečnil ve Švýcarsku a vyhrála ho Velká Británie). Mezi čtyřmi zúčastněnými týmy naše družstvo dominovalo a odjelo domů s výsledným skóre 20:1. O devět gólů se postaral Jaroslav Jarkovský.

V období první světové války a v několika následujících letech u nás došlo k největšímu hokejovému rozmachu. Začaly hromadně vznikat nové kluby, které se nakonec sdružily do svazu ledního hokeje. Československý národní tým absolvoval v roce 1920 první mistrovství světa, kde se umístil za suverénními celky USA a Kanady. Na následujícím šampionátu si také odbyl dodnes nejvyšší porážku na mezinárodním turnaji: v zápase proti Kanadě inkasoval celkem třicet gólů a do brány soupeře nezvládl puk dopravit ani jednou.

Od 20. let se pak lední hokej stále více podobal hře, kterou dnes zbožňují miliony fanoušků po celém světě. Pravidla i hokejová výstroj se sice výrazným způsobem změnily, ale základní principy zůstaly – i dnes se hraje s tímtéž počtem hráčů jako před sto lety, na podobně velkých kluzištích a se stále stejným kusem gumy.

Otec ledního hokeje

Kanadský právník, novinář a inženýr James Creighton (1850–1930) se postaral o organizaci prvních zápasů na ledě a položil tím základy první ligy ledního hokeje v Montrealu. Působil na McGillově univerzitě, kde měl na starosti bruslařský klub, v němž často působil jako porotce při krasobruslení. Potají pak začal organizovat brzká ranní setkání s prvními ledními hokejisty. Jeho zásluhou se hra rozšířila do zbytku Kanady a mohla vzniknout i NHL. Po celou dobu, kdy se Creighton věnoval hokeji a dalším sportům, působil jako právník v kanadském senátu. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Profimedia



Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nejdražší kartička Pokémon TCG se loni prodala v přepočtu za neuvěřitelných 8,2 milionu korun. (ilustrační foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Dostupnost kyslíku bude pro pilotované vesmírné mise klíčová. (foto: NASACC0)

Vesmír

Vydáte-li se do národního parku Inthanon v severním Thajsku, zastavte se ve vesnici Ban Khun Klang. U ní najdete botanickou zahradu věnovanou stromovým kapradinám. (foto: © Topi Pigula - se souhlasem k publikování)

Příroda

(ilustrační foto: Wikimedia Commons, Satyamon1993CC BY-SA 4.0)

Věda
Zajímavosti

Evropští lídři 50. let - Richard hrabě von Coudenhove-Kalergi (zcela vlevo) býval označován jako prorok či velvyslanec Evropy. (foto: Wikimedia Commons, van Duinen (Anefo), CC0 1.0)

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907