Dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) patří do čeledi lišajovitých. Svým dlouhým sosákem a vznášivým způsobem letu, který doprovází bzučivý zvuk neustále kmitajících křídel, připomíná kolibříka sajícího nektar z květu. Podle teorie konvergentní evoluce je tato podobnost logickým důsledkem podobného životního stylu a podmínek obou těchto živočišných druhů.
Dlouhozobka létá ve dne a zejména za slunečných dní, ale je možné spatřit ji při svítání, za soumraku a dokonce za deště, což je u této čeledi poměrně nezvyklé. Dlouhozobka je rozšířená ve velké části Eurasie a v části Afriky od Portugalska až po Japonsko, ale stálý výskyt je zaznamenán pouze v teplejších oblastech. Tento silně migrující druh ovšem může být v létě spatřen prakticky v kterékoli části západní polokoule.
U nás se dlouhozobka začíná objevovat počátkem léta, kdy dospělí jedinci přilétají z jihu. Vývoj od vajíčka po imágo je poměrně rychlý, takže dlouhozobky nepřezimují a zhruba na konci srpna odlétají zpět. Rozpětí jejich křídel je asi 40–45 mm.
ZajímavostiStarobylé centrum incké říše se rozkládá na ploše 13 kilometrů čtverečních, přesto se jej podařilo objevit teprve před 110 lety.
VědaRwandská rodina v provizorním uprchlickém táboře v Konžské demokratické republice.
PřírodaAratingové zlatočelí (Eupsittula aurea), kteří mají domov ve východní části Jižní Ameriky, dokázali spolupracovat na společném úkolu tak dobře, že předčili i krkavce nebo vrány novokaledonské.
VesmírŠmouha od satelitu Starlink, která znehodnotila snímek Galaxie v Andromedě.
VálkaVelitel letky britské královské námořní námořní služby Edwin Harris Dunning během pokusu o přistání na palubě letadlové lodi Furious, se svým stíhacím letounem Sopwith Pup.
