Duhové zbarvení: Pestrá kamufláž chrání před vetřelci

Kovově zelená mandelinka olšová vypadá na listu jako třpytící se kapka vody a ptáci a další nepřátelé ji snadno přehlédnou. Přímo mistrně využívají duhových barev k maskování mořské sépie. Kožní buňky vyvolávající hru barev, tzv. iridiofory, mají umístěné kolem očí a kolem vaku s inkoustovitou tekutinou používanou k zapuzení nepřátel. Jak oči, tak i vak jsou pro nepřátele sépie velice nápadné. Hra barev na periferii těchto orgánů dokáže jejich kontury „rozostřit“. Podobně využívá sépie také iridiofory uložené v okrajových částech těla. Obrysy sépie jsou díky nim mnohem méně zřetelné a živočich je méně nápadný. Sépie kombinuje světelnou hru iridioforů s barevnými účinky buněk nesoucích pigmenty, tzv. chromatofory. S jejich pomocí dokáže vyloudit na povrchu těla prakticky jakoukoli barvu. V ohrožení dokonale splyne s okolím a je pro nepřátele prakticky neviditelná. Naopak při střetnutí s příslušníky vlastního druhu získává sépie nápadné zbarvení, jež kontrastuje s pozadím. Některé barevné změny zřejmě slouží sépiím ke vzájemnému dorozumívání.

Také stříbřitě zbarvené ryby využívají hru světla a barev na šupinách k maskování. Každá rybí šupina je maličké zrcátko. Ve vodním prostředí plném světelných odlesků je tělo pokryté stříbřitými šupinami schopnými lámat, odrážet a rozptylovat světlo obrovskou výhodou. Stříbřitá ryba se stává neviditelnou. Odhalit ji může jen pozorovatel, který se ocitl přímo nad ní, protože ten vidí rybí tělo na pozadí dna. Další slabé místo této kamufláže je přímo pod rybou, protože při pohledu zespodu se tmavá silueta těla jasně rýsuje proti světlem zalité hladině.