Mladý Nizozemec Boyan Slat hodlá s neziskovou organizací Ocean Cleanup vyčistit světová moře od tun plovoucího plastového odpadu
Každoročně skončí v moři osm milionů tun plastu. Pokud nechceme, aby se ze světových vod stala jedna velká skládka, musíme začít situaci řešit. Nizozemský mladík Boyan Slat se rozhodl, že nejlepší bude nechat oceán, aby se vyčistil sám.
Nadějný inovátor zamýšlí umístit do oblastí velkých oceánských vírů, kde se shromažďuje ohromné množství plastů, rozměrné plující bariéry ve tvaru písmene V. Do nich by pak odpady samy vplouvaly, načež by je stačilo jen odvážet a likvidovat. Bariéry přitom Boyan navrhl tak, aby neohrožovaly mořské živočichy.
Chybělo nápad dotáhnout a sehnat potřebné peníze k realizaci. Slat proto založil neziskovou organizaci Ocean Cleanup a podařilo se mu dát dohromady více než stočlenný tým oceánografů, námořních inženýrů, překladatelů, designérů a dalších odborníků. Když pak odstartovali crowdfundingovou kampaň, získali záhy přes dva miliony dolarů.
Ocean Cleanup chce spustit první systém čištění už příští rok, a to u japonského ostrova Cušima. Bariéra by měla na délku měřit téměř 2 km, což by z ní činilo nejdelší plovoucí stavbu v oceánu. Slat a jeho tým se netají záměrem snížit do deseti let množství plastového odpadu v mořích na polovinu.
Ocean Cleanup, 100+1 zahraniční zajímavost
ZajímavostiTajemství slavné Dürerovy Růžencové slavnosti už dnes vlastně neexistuje, i když právě tento obraz je českému publiku nejpřístupnější: visí v Národní galerii.
VesmírSonda Voyager 2 se již nachází v tzv. mezihvězdného prostoru. Aktuálně ji dělí od Země 120 AU. Její dvojče Voyager 1 se pohybuje ve vzdálenosti 150 AU.
PřírodaPři lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.
RevueLeTourneau: Terénní stonožka
Obří terénní vozidlo se zrodilo v hlavě geniálního amerického vynálezce Roberta Gilmoura LeTourneaua. Délkou i provozním řešením připomíná vlak a jeho základní myšlenka vychází z lokomotivy, která díky dieselelektrickým generátorům produkuje dost energie na uvedení zbylé části soupravy do pohybu. Netřeba dodávat, že zkonstruování takového kolosu nebylo snadné, nicméně v roce 1958 konečně vznikla zcela funkční verze TC-497: poháněly ji čtyři turbínové motory s celkovým výkonem 4 680 koní, její kola měřila 3 m v průměru a celá souprava dosahovala úctyhodných 170 m. V „lokomotivě“ dokonce zbylo místo pro ubikaci, v níž mohlo žít až šest zaměstnanců. Maximální rychlost kolosu ovšem činila pouhých 32 km/h.
Funkční mnohokolka navíc bohužel přišla v době, kdy už se o přepravu těžkých břemen v terénu staraly výkonné transportní vrtulníky. Pozemní vlaky proto skončily na vrakovištích nebo v muzejních expozicích.
