Evropa proti ženě: Marie Terezie a boj o rakouské dědictví (2.)
Situace na počátku roku 1740 byla velmi těžká, takřka kritická. V mezinárodní politice byla jediným spojencem Velká Británie, která Marii Terezii tlačila k míru s Pruskem
Finanční podpora byla nutná, ale nestačila. V této těžké chvíli se tedy panovnice obrátila na Uhry, požívající v rámci monarchie vždy zvláštního postavení. Uherští šlechtici, ať už magnáti zasedající v takzvané horní tabuli uherského sněmu, nebo střední šlechta v tabuli dolní, byli na svá privilegia pyšní a nebyli ochotni z nich slevit. Marie Terezie to pocítila už při červnové korunovaci uherskou královnou. Uherský sněm tehdy k jejímu velkému zklamání odmítl přijmout Františka Štěpána jako spoluvládce.
TIP: Přečtěte si, jak celý konflikt vznikl
Záchrana z Uher
Na konci léta přijela Marie Terezie do Prešpurku znovu, ve chvíli, kdy její země byly téměř na dně. Zde předstoupila 11. září před uherský sněm. Neměla sice na rukou malého následníka trůnu Josefa a neštípala ho do zadečku, jak praví legenda, ale i tak pronesla nezapomenutelný projev. „Běží o uherské království, o naši osobu, o naše děti, o korunu. Opuštěni všemi hledáme útočiště ve věrnosti Uhrů a v jejich odvaze, známé odpradávna. V krajním nebezpečí, v němž se naše osoba, naše děti, koruna a říše nacházejí, zapřísaháme uherské země, aby nám bez nejmenšího otálení poskytly účinnou pomoc. Naše poslání spatřujeme v tom, že Uhry i jejich lid navrátíme k jejich bývalému blahobytu a obnovíme slávu jejich jména. Věrné uherské země pocítí po všech stránkách důsledky naší laskavé náklonnosti.“
Pomoc v pravou chvíli
Tento projev pronesla krásná mladá žena ve smutečním šatu a se svatoštěpánskou korunou na hlavě. Mohli jí vždy dvorní ohniví uherští šlechtici odolat? Odehrála se scéna, která působila v politickém světě porušovaných dohod a nesplněných slibů takřka archaicky. Uherští magnáti povstali a za provolávání „Moriamur pro rege nostro Maria Theresia“ (Zemřeme pro svého krále Marii Terezii) splnili vše, co panovnice požadovala. Pravda, později si za tuto podporu nechali zaplatit ústupky z její strany.
Důležité ale bylo, že zemský sněm povolil použít ozbrojenou hotovost i mimo hranice Uher a povolal do zbraně na 40 000 mužů. Jen pouhý příslib této pomoci vedl Fridricha II. k uzavření příměří 9. října v Klein-Schellendorfu. Marie Terezie tak získala armádu a hlavně čas. Na podzim roku 1741 potřebovala nutně obojí. Válka o rakouské dědictví se právě rozhořela.
