Na oběžné dráze Země je více než 6 tisíc funkčních satelitů a desetitisíce nefunkčních. Vědci z MIT nyní zkoumají, jak nebezpečné trosky uklidit
Za více než půl století kosmické éry lidstva se poblíž Země nashromáždilo přes sto tisíc malých i větších objektů umělého původu. Jsou to například nefunkční družice, vyhořelé stupně nosných raket, pozůstatky oprav a experimentů.
Vesmírné odpadky do sebe neustále naráží a tvoří tak další a další smetí. Odhaduje se, že hmotnost tohoto materiálu je zhruba 3 tisíce tun. Americký vědec Donald J. Kessler v roce 1978 předpověděl, že oběžnou dráhu Země zaplní vesmírný odpad do té míry, že nebude možné jím proletět, aniž by se poškodilo plavidlo astronautů. Tento stav je označován Kesslerovým syndromem.
Nejjednodušší způsob jak vesmírné smetí uklidit je vyslat na oběžnou dráhu velkou popelářskou loď a všechno jednoduše shrábnout. To je ale nepředstavitelně drahé. Odpadků na oběžné dráze je obrovské množství a navíc se bez působení gravitace neustále točí. Problém je, že se točí zcela odlišným způsobem, jak je tomu na Zemi – mají jinak posunuté těžiště a také síly, které na ně na oběžné dráze působí, na Zemi neexistují.
Ekonomičtější cestu by proto představovala menší úklidová loď, která by se ale po připojení k rotujícím satelitům mohla také roztočit. Je proto nutné pochopit, jak ono víření na oběžné dráze funguje, aby bylo možné loď kontrolovat.
Vědci z MIT se snaží pochopit zákonitosti jak se zbytky satelitů na orbitě chovají, jak se točí a jak mají rozložené těžiště. Pokusili se proto sestavit algoritmus, který toto chování dokáže simulovat. Algoritmus otestovali na ISS, kde vypustili dva satelity velikosti volejbalového míče, z nichž jeden byl vybaven stereokamerou a druhý simuloval vesmírnou trosku.
První testy dopadly poměrně úspěšně, i když algoritmus zatím dokáže simulovat chování trosek jen v některých ohledech. Potíž je, že musí být dostatečně obecný aby byl použitelný univerzálně a musí také umět pracovat s mnoha proměnnými, každá troska má pochopitelně jiný tvar a jinak rozloženou hmotnost. V každém případě se jedná o první krok k tomu, abychom vyčistili geostacionární hřbitov od tohoto padesátiletého harampádí.
mit.edu
VědaČínské prasečí farmy jsou bohatým zdrojem chřipkových virů.
VesmírVe viditelném světle
Na takovýto vzhled M31 jsme zvyklí od dob větších pozemních dalekohledů. Hvězdný ostrov v Andromedě dělí od Země asi 2,5 milionu světelných roků a jeho průměr astronomové určili na 230 tisíc světelných let. Jedná se o spirální galaxii, která je vůči našemu pohledu částečně skloněná. Její hmotnost se pohybuje v rozpětí 300–400 miliard hmotností Slunce (nepočítaje temnou hmotu). M31 a Mléčná dráha představují dva největší objekty v Místní skupině. Navzájem se k sobě přibližují a zhruba za čtyři miliardy roků postupně splynou v jednu velkou eliptickou galaxii.
PřírodaPes ušatý je v angličtině pojmenován „Bat-eared fox“, tedy „liška s netopýříma ušima“. Sluch této psovité šelmy je skutečně mimořádný.
ZajímavostiMamuti a koně
Poživatina: koňská kostní dřeň
Stáří: 50 000 letZřejmě nejstarší potravinou, která si zachovala jedlost až do současnosti, je mamutí maso. O konzumaci obrů z doby ledové sice nemáme potvrzené zprávy, nicméně se traduje, že vesničané v Rusku při náhodných objevech zvířecích torz uvězněných v ledu odřezávali zbytky masa a následně je jedli. Věrohodnější informace o nejstarším jídle se pak obvykle pojí s paleontologem Colemanem Williamsem, který si údajně připravil „svačinu“ z kuliček kostní dřeně, jež vydlabal z pozůstatků 50 tisíc let starého koně.
