Experiment na ISS: Jak uklidit smetiště na oběžné dráze

20.09.2014 - Martin Reichman

Na oběžné dráze Země je více než 6 tisíc funkčních satelitů a desetitisíce nefunkčních. Vědci z MIT nyní zkoumají, jak nebezpečné trosky uklidit


Reklama

Za více než půl století kosmické éry lidstva se poblíž Země nashromáždilo přes sto tisíc malých i větších objektů umělého původu. Jsou to například nefunkční družice, vyhořelé stupně nosných raket, pozůstatky oprav a experimentů.

Vesmírné odpadky do sebe neustále naráží a tvoří tak další a další smetí. Odhaduje se, že hmotnost tohoto materiálu je zhruba 3 tisíce tun. Americký vědec Donald J. Kessler v roce 1978 předpověděl, že oběžnou dráhu Země zaplní vesmírný odpad do té míry, že nebude možné jím proletět, aniž by se poškodilo plavidlo astronautů. Tento stav je označován Kesslerovým syndromem.

A přece se točí

Nejjednodušší způsob jak vesmírné smetí uklidit je vyslat na oběžnou dráhu velkou popelářskou loď a všechno jednoduše shrábnout. To je ale nepředstavitelně drahé. Odpadků na oběžné dráze je obrovské množství a navíc se bez působení gravitace neustále točí. Problém je, že se točí zcela odlišným způsobem, jak je tomu na Zemi – mají jinak posunuté těžiště a také síly, které na ně na oběžné dráze působí, na Zemi neexistují.

Ekonomičtější cestu by proto představovala menší úklidová loď, která by se ale po připojení k rotujícím satelitům mohla také roztočit. Je proto nutné pochopit, jak ono víření na oběžné dráze funguje, aby bylo možné loď kontrolovat.

Odpadky ve stavu beztíže

Vědci z MIT se snaží pochopit zákonitosti jak se zbytky satelitů na orbitě chovají, jak se točí a jak mají rozložené těžiště. Pokusili se proto sestavit algoritmus, který toto chování dokáže simulovat. Algoritmus otestovali na ISS, kde vypustili dva satelity velikosti volejbalového míče, z nichž jeden byl vybaven stereokamerou a druhý simuloval vesmírnou trosku.

První testy dopadly poměrně úspěšně, i když algoritmus zatím dokáže simulovat chování trosek jen v některých ohledech. Potíž je, že musí být dostatečně obecný aby byl použitelný univerzálně a musí také umět pracovat s mnoha proměnnými, každá troska má pochopitelně jiný tvar a jinak rozloženou hmotnost. V každém případě se jedná o první krok k tomu, abychom vyčistili geostacionární hřbitov od tohoto padesátiletého harampádí.

  • Zdroj textu:

    mit.edu

  • Zdroj fotografií: Chris Butler

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Čínské prasečí farmy jsou bohatým zdrojem chřipkových virů.

Věda

Ve viditelném světle

Na takovýto vzhled M31 jsme zvyklí od dob větších pozemních dalekohledů. Hvězdný ostrov v Andromedě dělí od Země asi 2,5 milionu světelných roků a jeho průměr astronomové určili na 230 tisíc světelných let. Jedná se o spirální galaxii, která je vůči našemu pohledu částečně skloněná. Její hmotnost se pohybuje v rozpětí 300–400 miliard hmotností Slunce (nepočítaje temnou hmotu). M31 a Mléčná dráha představují dva největší objekty v Místní skupině. Navzájem se k sobě přibližují a zhruba za čtyři miliardy roků postupně splynou v jednu velkou eliptickou galaxii.

Vesmír

Pes ušatý je v angličtině pojmenován „Bat-eared fox“, tedy „liška s netopýříma ušima“. Sluch této psovité šelmy je skutečně mimořádný.

Příroda
Zajímavosti
Historie

Mamuti a koně

Poživatina: koňská kostní dřeň
Stáří: 50 000 let

Zřejmě nejstarší potravinou, která si zachovala jedlost až do současnosti, je mamutí maso. O konzumaci obrů z doby ledové sice nemáme potvrzené zprávy, nicméně se traduje, že vesničané v Rusku při náhodných objevech zvířecích torz uvězněných v ledu odřezávali zbytky masa a následně je jedli. Věrohodnější informace o nejstarším jídle se pak obvykle pojí s paleontologem Colemanem Williamsem, který si údajně připravil „svačinu“ z kuliček kostní dřeně, jež vydlabal z pozůstatků 50 tisíc let starého koně.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907