F-22 Raptor: Dravec páté generace

09.06.2014

F-22 Raptor (dravec) je bezesporu prvním stíhacím letounem páté generace, který byl zařazen do operační služby. Vtírá se však otázka, zda se horentní sumy vynaložené na jeho vývoj a následnou výrobu sériových strojů Spojeným státům skutečně vyplatily

<p>F-22 vypouští světlice k ochraně proti tepelně naváděným střelám</p>

F-22 vypouští světlice k ochraně proti tepelně naváděným střelám


Reklama

Lockheed Martin F-22 je výsledkem programu ATF (Advanced Tactical Fighter, tj. pokročilý taktický stíhací letoun), jehož specifikace byly velením amerického letectva formulovány v roce 1981 a rozeslány výrobcům v září 1985. Mělo se jednat o mimořádně obratný stroj s charakteristikami stealth, který bude schopen co nejdéle letět nadzvukovou rychlostí bez použití přídavného spalování. Předpokládalo se, že letouny proniknou do prostoru bojových operací dříve, než budou zaregistrovány protivzdušnou obranou nepřítele, zdecimují jeho stíhací letectvo a vybojují vzdušnou nadvládu.

Od projektu k operační službě

Vzhledem k tomu, že tehdejší největší hrozbu pro národní bezpečnost Spojených států představoval Sovětský svaz, počítalo se s výrobou stovek sériových strojů, které měly u stíhacích útvarů USAF postupně nahradit F-15 Eagle a F-16 Falcon. Potenciálním protivníkem ATF se měly stát především letouny MiG-29 a Su-27, v té době hromadně zařazované do výzbroje sovětského letectva. Do soutěže na vývoj ATF se přihlásila konsorcia firem Lockheed-Boeing-General Dynamics s projektem označeným YF-22 a Northrop-McDonnel Douglas s projektem YF-23. S oběma skupinami výrobců byla podepsána smlouva na stavbu dvou prototypů, za které každá inkasuje 691 milionů dolarů. Letouny měly být dodány za padesát měsíců. Oba konkurenční typy vzlétly před koncem roku 1990, do dubna následujícího roku probíhaly srovnávací zkoušky, z nichž vyšel jako vítěz YF-22. První objednávka zněla na 750 sériových strojů, záhy však byla snížena nejprve na 648, později na 438 kusů. První F-22 převzala USAF v polovině ledna 2003, do konce následujícího roku se do výzbroje dostalo jednapadesát letounů tohoto typu. Znovu byl opakovaně snížen počet objednaných strojů, nejprve na 339, pak na 277 a konečně na 187 letounů. Hlavním důvodem byly škrty v rozpočtu ministerstva obrany v kombinaci s růstem
ceny F-22, která se (včetně vývojových nákladů) vyšplhala z původních devadesáti milionů dolarů na sotva ospravedlnitelných tři sta deset milionů dolarů za kus. Konečná objednávka se tak snížila na množství zhruba odpovídající původně plánované produkci určené pro export, který vláda nakonec neschválila.

Technicko-taktická data
Rozpětí13,56 m
Délka18,90 m
Výška5,08 m 
Max. rychlost2 410
Hmotnost prázdná / max. vzletová19 700 / 38 000
Dostup19 812 m 
Max. dolet / s přídavnými nádržemi2 960 / 3 219 km

Vážným zájemcem o nákup F-22 bylo svého času Japonsko, po určitou dobu se o typ zajímala také Austrálie. V současné době je sériová výroba F-22 ukončena, jediným jeho uživatelem je vojenské letectvo Spojených států, které již obdrželo všechny objednané stroje. Letouny tvoří výzbroj patnácti stíhacích perutí v rámci deseti stíhacích křídel a dvou stíhacích skupin. Operační způsobilosti dosáhly F-22 v polovině roku 2006, již v únoru 2007 bylo šest letounů ze základny Hickam převeleno na základnu Kadena na japonském ostrově Okinawa. Mimochodem, v souvislosti s přeletem mezinárodní datové linie (180. poledník) se projevily určité nedostatky palubního softwaru. Od března 2013 operují F-22 také z americké letecké základny Osan v Jižní Koreji.

Osvědčený Vulcan

Jedinou pevně zabudovanou zbraní, jíž F-22 disponuje, je šestihlavňový rotační kanón M61 Vulcan ráže 20 mm. Nejedná se o žádnou převratnou novinku, nejstarší verze M61 byla zavedena do výzbroje v padesátých letech a tvořila (resp. dosud tvoří) součást výzbroje takových stíhacích legend, jako jsou F-104 Starfighter, F-4 Phantom II, F-15 Eagle, F-16 Falcon, F-14 Tomcat a F/A-18 Hornet. V případě F-22 se jedná o odlehčenou verzi M61A2, která je uložena na pravé straně letounu v prostoru
přechodu křídla do trupu. V zájmu udržení vlastností stealth jsou výstřelný otvor a průduch pro odvod zplodin vznikajících při střelbě uzavřeny hydraulicky ovládanými dvířky, která se otevírají zlomek sekundy před zahájením palby a automaticky se uzavřou bezprostředně po uvolnění spouště nebo po vystřelení posledního náboje. Každá hlaveň pálí jednou během obrátky o 360 stupňů, rychlost střelby dosahuje tisíc ran za sekundu. Celková zásoba munice je 480 nábojů, a pilot tak může vypálit zhruba pět krátkých dávek, což není mnoho. Konstruktéři možná podlehli iluzi,
že vzhledem k charakteristikám stealth, pokročilé avionice a schopnosti operovat po dlouhou dobu nadzvukovou rychlostí budou F-22 primárně útočit raketami na vzdáleného nepřítele bez přímého vizuálního kontaktu a manévrovému boji se vyhnou. To je sice lákavá představa, ale letečtí veteráni, kteří absolvovali souboje nad Vietnamem, si o tom jistě myslí své. V manévrovém boji (kdy je kanón velice užitečný) bude obratný F-22 nepochybně excelovat – dokud nevyčerpá munici.

Hlavní výzbroj – rakety

Nejdůležitější zbraň, kterou má F-22 k dispozici pro vybojování vzdušné převahy, je střela AIM-120 AMRAAM (Advanced Medium-Range Air-to-Air Missile, tj. pokročilá raketa vzduch-vzduch středního doletu). Zbraň byla vyvinuta jako náhrada střel AIM-7 Sparrow zařazených do výzbroje v průběhu padesátých let. S ohledem na minimalizaci radarového účinného průřezu jsou AIM-120 primárně zavěšovány do uzavřené centrální zbraňové šachty ve spodní části trupu. Typickou výzbroj F-22 na počátku hypotetického konfliktu, kdy ještě nebyla vybojována vzdušná nadvláda, představuje šest AIM-120D. Naváděcí systém rakety před odpálením obdrží informaci o poloze cíle, dveře zbraňového prostoru se na nezbytně nutnou dobu otevřou, raketa je vymrštěna ven a zažehne se její motor. Od tohoto okamžiku si střela „hlídá“ polohu cíle nezávisle na mateřském letounu pomocí vlastního inerčního navigačního systému a aktivního radaru. Pilot se tak může věnovat případným dalším soupeřům. Hlavní zbraní určenou pro ničení nepřátelských letadel na krátkou vzdálenost
jsou rakety AIM-9M Sidewinder. Tato střela – ač v průběhu služby mnohokrát modernizovaná – rozhodně nepředstavuje poslední výkřik zbrojní techniky. Její nejstarší verze byla do výzbroje amerického letectva zařazena v roce 1956. F-22 může nést dvě rakety tohoto typu, každou zavěšenou v postranních zbraňových šachtách umístěných na vnějších stranách vstupů vzduchu.

„Chytré“ bomby

F-22 byl původně vyvíjen jako čistě stíhací stroj určený k vybojování vzdušné nadvlády. Když cena letounu v průběhu vývoje několikanásobně vzrostla, velení USAF ve snaze ospravedlnit obrovské náklady rozhodlo, že stroj bude napříště využíván také v roli stíhacího bombardéru. Z původně plánované výroby útočné verze FB-22 sice sešlo, nicméně sériové F-22A lze přizpůsobit k nesení dvou tisíciliberních „chytrých“ pum GBU-32 JDAM, které se zavěšují do centrální zbraňové šachty. Jedná se v podstatě o klasickou pumu Mk. 83 vybavenou zařízením umožňujícím její navedení s chybou, která nepřesahuje 10 metrů. Kromě toho byly pro F-22 vyvinuty speciální 250liberní pumy malého průměru (Small Diameter Bomb, zkráceně SDB) GBU-39/B, jichž může nést až osm kusů, čímž se zvyšuje pravděpodobnost zásahu cíle o 400 %. Také tyto pumy se zavěšují do zbraňové šachty v zájmu zachování
vlastností stealth. Samozřejmě existují i výzbrojní konfigurace, kdy je nesena jak protiletadlová, tak protizemní výzbroj. Typická je například kombinace dvou protiletadlových AIM-120, stejného počtu AIM-9 a dvojice GBU-39/B
určených k útoku na pozemní cíle. Pro mise, při nichž lze oželet charakteristiky stealth (například dálkové přelety z domovské základny do prostoru bojových operací), je možno pod křídla instalovat čtyři zbraňové závěsníky. Lze je využít jak k zavěšení až čtyř přídavných nádrží, z nichž každá má obsah 600 galonů, tak k nesení obou typů protiletadlových střel. Zvláštností je, že pokud se letoun nesoucí přídavné nádrže dostane do situace, kdy by vlastnosti stealth přinesly taktickou výhodu (například v případě neočekávané konfrontace s nepřátelskými stíhači), může přídavné nádrže odhodit, a to včetně závěsníků.

Ztráty

Přestože se F-22 dosud nezúčastnil žádného válečného konfliktu, letectvo Spojených států odepsalo v důsledku nebojových ztrát jeden prototyp a čtyři sériové stroje. Nejprve v dubnu 1992 havaroval během přistávacího manévru na kalifornské letecké základně Edwards druhý prototyp YF-22. Jeho pilot se úspěšně katapultoval a vyvázl nezraněn. Jako příčina nehody je uváděna softwarová chyba systému řízení letu. V prosinci 2004 havaroval na letecké základně Nellis v Nevadě jeden ze sériových F-22. Také v tomto případě se pilot úspěšně katapultoval a za příčinu byla označena krátkodobá ztráta tahu v průběhu vzletu. V březnu 2009 se zřítil další F-22 56 km severovýchodně od letecké základny Edwards. Na vině byla údajně ztráta vědomí pilota během manévru s vysokým přetížením, přičemž zkušební pilot firmy Lockheed David P. Cooley zahynul při katapultáži. V listopadu 2010 pak museli Američané odepsat F-22 ze základny Elmendorf na Aljašce. Také v tomto případě byly následky fatální – pilot se nestačil katapultovat a ve vraku uhořel. Neštěstí pravděpodobně zapříčinila závada systému dodávky kyslíku. V listopadu 2012 pak havaroval z dosud nezveřejněných příčin F-22 poblíž letecké základny Tyndall na Floridě. Pilot se úspěšně katapultoval a vyvázl z události nezraněn.

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií:

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Přibližná rozloha kráteru Yarrabubba v australské pustině.

Věda

Rosomáci jsou stále loveni pro svou kožešinu. Huňatá srst, promaštěná přírodními oleji, totiž dokonale izoluje proti chladu a netvoří se na ní námraza.

Příroda

Plastová láhev se rozkládá až 200 let. Ročně jich přitom v oceánu skončí přes devět milionů tun.

Zajímavosti

Dosud nejvyšší rychlostí – 16,26 km/s, tj. 58 536 km/h – zamířila do kosmu sonda New Horizons, která pak v roce 2015 prolétla kolem Pluta. Přestože jí při startu nebyla udělena třetí kosmická rychlost, opustí Sluneční soustavu podobně jako Pioneer 10 a 11 či Voyager 1 a 2 – všechny totiž urychlil průlet kolem obřích planet.

Vesmír

Dovbušovi nebylo ani čtyřicet, když se stal vůdcem zbojnické bandy operující v rozsáhlé oblasti východních Karpat.

Historie
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907