Fascinující evoluční příběh: Kdysi žhnoucí povrch by dnes neohřál ani vodu na čaj

11.09.2014 - Martin Reichman

V průběhu miliard let se z žhnoucích hnědých trpaslíků postupně staly chladnoucí vesmírné objekty, s teplotou o málo vyšší než je na Zemi


Reklama

Hnědí trpaslíci, objekty tvořící jakýsi mezistupeň mezi hvězdou a planetou možná kdysi měli velmi horký povrch, podobný spíše červeným trpaslíkům. Naznačuje to alespoň nový výzkum vědců z Hertfordshirdské univerzity.

Hnědý trpaslík je vesmírné těleso, vzniklé z protohvězdy, která nemá dostatečnou hmotnost, aby v ní mohly probíhat termonukleární reakce. Bývá proto označován za „nepodařenou hvězdu. Existence hnědých trpaslíků byla prokázána až v roce 1995, do té doby byli jen hypotetickými objekty. Dnes jich známe velké množství, velkým nalezištěm hnědých trpaslíků je například hvězdokupa Plejády, skupina hvězd starých několik set milionů let.

Evoluce žhnoucího obra

Dlouhodobý výzkum hnědého trpaslíka třídy Y, známého jako J0304-2705, který je 20 až 30× větší než Jupiter a má na rozdíl od většiny hnědých trpaslíků plynný obal, přineslo překvapivé zjištění. Předpokládá totiž, že tento hnědý trpaslík měl v prvních 20 milionech let svého života velmi horký povrch, přibližně 2800 °C. Tato teplota přitom odpovídá spíše běžným hodnotám červených trpaslíků.

Během evoluce trvající přibližně 100 milionů let docházelo k postupnému ochlazování povrchu trpaslíka až na teploty, které umožňují kondenzaci mraků v atmosféře. Následovalo ale další ochlazování. Přibližně kolem hranice 1000 °C v atmosféře hnědého trpaslíka začal převládat metan a vodní páry.

Dnes má jeho povrch teplotu, která by téměř nestačila ani na ohřev konvice s vodou – 100 až 150 °C, což jej na pomyslné stupnici teplot řadí někam mezi Venuši a Zemi. Nová zjištění tak přináší změnu v pohledu nejen na skupiny trpaslíků, ale i další vesmírné objekty. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    nasa.gov

  • Zdroj fotografií: NASA

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Obsahy izotopů stroncia a kyslíku v pozůstatcích padlých v bitvě u Himéry prozrazují, že většinou nešlo o sicilské bojovníky, ale žoldáky ze vzdálených míst.

Věda
Vesmír

Z rybníka na talíř

skokan zelený | výskyt: Evropa

Tento hybrid skokana skřehotavého a krátkonohého dorůstá 5–11 cm a jeho obvykle hnědé oči mění v době páření barvu: U samců přecházejí do zelenožluté, zatímco samicím žloutnou nebo získávají žlutohnědý odstín. Díky svému jasně zelenému zbarvení skokani na svou hmyzí oběť rádi číhají například v záplavě lístků okřehku menšího, lidově zvaného žabinec. K jejich nejurputnějším predátorům přitom patří člověk – zmíněný žabí druh se totiž považuje za delikatesu. (foto: Profimedia)

Zajímavosti

Na malou plachetnici Sundowner se nacpalo na 130 vojáků. Za jejím kormidlem stál Charles Lightoller, někdejší druhý důstojník Titanicu.

Válka
Revue

V napjaté atmosféře na počátku 17. století se rozbuškou k rozpoutání násilí mezi katolíky a nekatolíky mohla stát i zdánlivá drobnost. 

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907