Fenomén sdílení automobilů: Nápad, který mění svět

Města už dávno nepatří jen svým obyvatelům – mnohdy se zdá, že auta v nich mají navrch. Například v Praze urazí všechny automobily v průměru 22 milionů kilometrů denně. Počet registrovaných pražských vozidel se postupně blíží počtu lidí v hlavním městě: zanedlouho jich bude milion. Přitom průměrně jezdí pouze hodinu denně a zbylých 23 hodin stojí na parkovišti či v garáži. K šetrnějšímu přístupu by stačila maličkost, kterou se děti učí již na pískovišti – podělit se.

„Jedno sdílené auto nahradí zhruba čtyři až deset soukromě vlastněných automobilů. Město tak nemusí tolik investovat do parkovišť a spousta lidí nemusí řešit parkovací místo,“ vysvětluje výhody sdílení automobilů Michal Šimoník, jeden ze zakladatelů tzv. carsharingu u nás.

Jízda, která se vyplatí

Že se mnohdy vyplatí auto spíš sdílet než se na něj dívat z okna, zjistili v Brně již v roce 2004 a založili carsharingovou agenturu s názvem Autonapůl. Nechali se inspirovat západní Evropou, kde se lidé o auta dělí už od 70. let minulého století. Počátky byly skromné, v posledních letech však zájem rychle roste. Dnes má skupina ohleduplných motoristů více než 200 členů a k dispozici je jim 21 automobilů v pěti městech. Platí se přitom dvě sazby: za rezervované hodiny (od 12 Kč/h) a za ujeté kilometry (od 3,90 Kč/km).

Obecně se sdílení vyplatí tomu, kdo nemusí auto používat denně a za rok urazí méně než 10 000 km. Sdílená vozidla spravuje družstvo, uživatelé platí za jízdu a pronájem.

„Průměrné stáří našich automobilů dosahuje v tuto chvíli tři a půl roku. Chceme ho ještě snížit, aby bylo půjčení auta zajímavé i pro lidi, kteří jedou například na delší dovolenou, a chtějí se tak na vůz plně spolehnout,“ vysvětluje Šimoník.

Svět bez peněz?

Auta však samozřejmě nepředstavují jedinou věc, která v domácnostech většinu času pouze čeká na využití. Různé nářadí i spotřebiče si lidé dříve běžně půjčovali na vesnicích či na městských pavlačích, zatímco dnes tato místa nahradil internet. V poslední době se tak množí stránky, kde lze zdarma nebo výměnou získat ledacos – včetně zkušeností.

„Baví mě různé firemní strategie. Takže na internetu třeba nabízím, že poradím se strategií společnosti nebo s marketingovou komunikací,“ popisuje sdílení svých zkušeností podnikatel, miliardář a filantrop Libor Malý. Již v 90. letech vytvořil navzdory nevěřícím Tomášům na internetu trh práce a nyní buduje další svoji vizi – svět bez peněz: Otevřel na síti prostor pro „ekonomiku daru“, kde lidé poskytují ostatním to, co umějí a co je baví. A nic za to nechtějí.