Fenomén „světla na konci tunelu“: Bůh, nebo oxid uhličitý?

10.09.2013 - Vendula Hrnčířová

Za mystickými okamžiky před smrtí nestojí Bůh nebo jakékoli jiné nadpřirozené síly. Světlo na konci tunelu možná způsobuje – zcela prozaicky - oxid uhličitý


Reklama

V polovině sedmdesátých let minulého století vydal americký psycholog Raymond Moody mezinárodní bestseller Život po životě, v němž zachytil výpovědi lidí, kteří přežili klinickou smrt. V tomto stavu se prý pohybovali tunelem vstříc světlu nebo dokonce postavě v bílém šatu. K tématu se vyrojila spousta náboženských vizí a spekulací záhadologů, seriózní věda však předpokládala, že tento jev způsobuje tzv. anoxie, čili odumírání mozkových buněk při nedostatku kyslíku.

Světlo na konci tunelu

Obvykle se „světlo na konci tunelu“ objeví u jednoho z deseti lidí ve stádiu klinické smrti, v případě srdeční zástavy jde ale o celou čtvrtinu postižených. K jiným závěrům dospěl kardiolog dr. Pim van Lommel z holandského Hospital Rijnstate. Na přelomu 21. století zkoumal 344 kardiaků, kteří unikli smrti. Osmnáct procent z nich, většinou ve věku kolem šedesáti let, halucinace potvrdilo. Někteří do měsíce zemřeli, jiné výzkumný tým navštívil po dvou a osmi letech.

Své bádání van Lommel publikoval roku 2001 v odborném časopise Lancelot, celý problém podle něj leží v psychologické rovině aktu smrti. Dodává, že lidé, kteří „dostali šanci smířit se s odchodem ze světa a zároveň jim byl poskytnut odklad“, působili po osmi letech výrazně empatičtějším dojmem než dříve. Ani van Lommel se tedy nevyhnul jisté mytizaci.

Tyto teorie teď dostaly trhliny. Časopis Critical Care zveřejnil výzkum slovinských vědců z Mariborské univerzity (pod vedením doktorky Zaliky Klemenc-Ketišové), kteří analyzovali stav dvaapadesáti pacientů se zástavou srdce. Zjistili, že jedenáct z nich skutečně podobné prožitky popsalo. Byli to ti, jimž byla ve vzorku krve, odebraného okamžitě po kolapsu, naměřena výrazně vyšší hladina rozpuštěného oxidu uhličitého a draslíku. U žádného z nich naopak nedošlo k anoxii. Vdechování oxidu uhličitého skutečně může vyvolat vizuální halucinace a obrazy podobné těm z Moodyho knihy – zažívají je například obyvatelé vyšších nadmořských výšek.

Vědci nyní zkoumají, co zvýšení oxidu uhličitého v těle vyvolává – zda přímo srdeční zástava nebo předcházející symptomy. Nepopiratelným faktem také zůstává, že jakkoli při výskytu světelných halucinací nehraje roli závažnost srdeční příhody (i co do následné rekonvalescence), pohlaví, náboženské vyznání a cítění nebo aplikované léky, popisují tyto zážitky spíše mladší lidé lpící na životě nebo ti, jež je zažili už při předchozích záchvatech.

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Revue

Ani se spaním se to nemá přehánět

Věda

František Josef I. žil déle než 86 let, z toho 68 let panoval a řídil osudy jedné z největších a nejmocnějších říší světa. Stal se symbolem jistoty a trvalosti, ale i nehybnosti. 

Zajímavosti

Jižní pól Jupiteru na snímku sondy Juno. Pro srovnání siluety USA a Texasu

Vesmír

Tre Cime di Lavaredo

1. MÍSTO KATEGORIE KRAJINY ZA NAŠIMI HRANICEMI
1. MÍSTO ABSOLUTNÍHO POŘADÍ

Autor: Jiří Soukup
Použitá technika: Nikon D750 a objektivem Irix 15 F2,4; horizontální panorama složené z osmi snímků focených na výšku

Snímek byl pořízen v Dolomitech u známého skalního útvaru Tre Cime di Lavaredo. Vypravil jsem se do této oblasti spolu s přáteli na večerní focení, ale zastihla nás bouřka před níž jsme se museli schovat do takové menší jeskyně, kterou jsme náhodou objevili. Když zbývalo asi 15 minut do západu slunce a když už přestávalo pršet, tak jsme se rozhodli pro cestu zpět – smíření s tím, že asi žádný snímek nepořídíme. Jenže po asi 10 minutách co jsme byli na zpáteční cestě, se obloha začala protrhávat a příroda nám vykouzlila nádherné podmínky o kterých fotograf může jenom snít!

Příroda

Terén Antarktidy na mapě projektu BedMachine

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907