Fotogalerie: Nejkrásnější mlhoviny ve vesmíru

13.01.2019 - František Martinek

Patří mezi nejúchvatnější vesmírné jevy. Rozsáhlá oblaka prachu a plynu, někdy temná, jindy zářící oslnivými barvami. Některá jsou pozůstatkem zániku hvězd, jiná zárodkem nových stálic a planetárních soustav

<h3>Orlí mlhovina</h3><p><strong>Tato podivná oblaka zhmotňují útvary označované jako „sloupy stvoření“.</strong> Snímek, jenž v roce 2014 pořídil Hubbleův kosmický dalekohled, <strong>zachycuje část Orlí mlhoviny M16 v souhvězdí Hada.</strong> Oblaka, která svým tvarem připomínají letícího orla, jsou od Země vzdálena 7 000 světelných roků. Jedná se o emisní mlhovinu zářící díky hvězdám, jež se zde zrodily, a svým žárem nutí mezihvězdná oblaka svítit. Chladný plyn v mlhovině vytváří z molekulárního vodíku útvary podobné chobotu. <strong>Tyto sloupy jsou dlouhé několik světelných let a jejich vysoká vnitřní hustota způsobuje kolaps plynu vlastní vahou.</strong> Na koncích podlouhlých útvarů tak vznikají mladé hvězdy nabalující další hmotu. </p>

Orlí mlhovina

Tato podivná oblaka zhmotňují útvary označované jako „sloupy stvoření“. Snímek, jenž v roce 2014 pořídil Hubbleův kosmický dalekohled, zachycuje část Orlí mlhoviny M16 v souhvězdí Hada. Oblaka, která svým tvarem připomínají letícího orla, jsou od Země vzdálena 7 000 světelných roků. Jedná se o emisní mlhovinu zářící díky hvězdám, jež se zde zrodily, a svým žárem nutí mezihvězdná oblaka svítit. Chladný plyn v mlhovině vytváří z molekulárního vodíku útvary podobné chobotu. Tyto sloupy jsou dlouhé několik světelných let a jejich vysoká vnitřní hustota způsobuje kolaps plynu vlastní vahou. Na koncích podlouhlých útvarů tak vznikají mladé hvězdy nabalující další hmotu. 

<h3>Temná mlhovina Koňská hlava</h3><p><strong>Mlhovina Koňská hlava, známá též jako Barnard 33,</strong> se nachází v souhvězdí Orion, jižně od hvězdy Alnitak. Objekt, jenž od Země dělí vzdálenost 1 300 světelných roků, byl poprvé spatřen v roce 1888 skotskou astronomkou Williaminou Flemingovou. Velmi tmavá mlhovina připomínající hlavu šachového koně se na snímku jeví jako černý zářez do červeného pozadí. Jedná se totiž o hustý oblak prachu zastiňující červené světlo vzdálenější emisní mlhoviny. Modrá reflexní mlhovina, viditelná v dolní části snímku, je tvořena prachem odrážejícím modré světlo sousedních hvězd. <strong>Mlhovina koňská hlava je jedním z nejfotografovanějších vesmírných objektů a také pozoruhodnou „mezihvězdnou laboratoří“, v níž probíhají četné chemické reakce. </strong></p>

Temná mlhovina Koňská hlava

Mlhovina Koňská hlava, známá též jako Barnard 33, se nachází v souhvězdí Orion, jižně od hvězdy Alnitak. Objekt, jenž od Země dělí vzdálenost 1 300 světelných roků, byl poprvé spatřen v roce 1888 skotskou astronomkou Williaminou Flemingovou. Velmi tmavá mlhovina připomínající hlavu šachového koně se na snímku jeví jako černý zářez do červeného pozadí. Jedná se totiž o hustý oblak prachu zastiňující červené světlo vzdálenější emisní mlhoviny. Modrá reflexní mlhovina, viditelná v dolní části snímku, je tvořena prachem odrážejícím modré světlo sousedních hvězd. Mlhovina koňská hlava je jedním z nejfotografovanějších vesmírných objektů a také pozoruhodnou „mezihvězdnou laboratoří“, v níž probíhají četné chemické reakce. 

<h3>Krabí mlhovina M1</h3><p><strong>Krabí mlhovinu na obloze najdeme v souhvězdí Býka.</strong> Tento okem neviditelný mezihvězdný oblak je pozůstatkem exploze supernovy, kterou pozorovali čínští hvězdáři v roce 1054. Při výbuchu vzrostla jasnost hvězdy natolik, že byla po dobu 23 dnů pozorovatelná i na denní obloze. <strong>Na nočním nebi svítila ještě téměř dva roky.</strong> Krabí mlhovina je od nás vzdálena asi 6 500 světelných roků, její současný pozorovatelný průměr dosahuje 11 světelných let a rozpíná se rychlostí 1 500 km/s. Detailní snímky objektu byly pořízeny pomocí Hubbleova kosmického dalekohledu. Přibližně uprostřed mlhoviny roztáčí její plyny pulsar – neutronová hvězda o průměru asi 30 km rotující rychlostí 30 otáček za sekundu.</p>

Krabí mlhovina M1

Krabí mlhovinu na obloze najdeme v souhvězdí Býka. Tento okem neviditelný mezihvězdný oblak je pozůstatkem exploze supernovy, kterou pozorovali čínští hvězdáři v roce 1054. Při výbuchu vzrostla jasnost hvězdy natolik, že byla po dobu 23 dnů pozorovatelná i na denní obloze. Na nočním nebi svítila ještě téměř dva roky. Krabí mlhovina je od nás vzdálena asi 6 500 světelných roků, její současný pozorovatelný průměr dosahuje 11 světelných let a rozpíná se rychlostí 1 500 km/s. Detailní snímky objektu byly pořízeny pomocí Hubbleova kosmického dalekohledu. Přibližně uprostřed mlhoviny roztáčí její plyny pulsar – neutronová hvězda o průměru asi 30 km rotující rychlostí 30 otáček za sekundu.

<h3>Planetární mlhovina NGC 2818 </h3><p>Zajímavou planetární mlhovinu, jež je od nás vzdálena asi 10 tisíc světelných roků, vyfotografoval v roce 2008 Hubbleův kosmický dalekohled v souhvězdí zvaném Kompas. <strong>Jedná se o plynný obal kolem umírající, Slunci podobné hvězdy.</strong> Mlhovina nám ukazuje budoucnost Slunce za dalších asi pět miliard let – tak dlouho bude naše nejbližší stálice při nukleární fúzi ve svém jádru spalovat vodík a potom helium. Barvy na snímku znázorňují rozsah emisí, jež vyzařují mračna mlhoviny: červená barva představuje dusík, zelená vodík a modrá kyslík.</p>

Planetární mlhovina NGC 2818 

Zajímavou planetární mlhovinu, jež je od nás vzdálena asi 10 tisíc světelných roků, vyfotografoval v roce 2008 Hubbleův kosmický dalekohled v souhvězdí zvaném Kompas. Jedná se o plynný obal kolem umírající, Slunci podobné hvězdy. Mlhovina nám ukazuje budoucnost Slunce za dalších asi pět miliard let – tak dlouho bude naše nejbližší stálice při nukleární fúzi ve svém jádru spalovat vodík a potom helium. Barvy na snímku znázorňují rozsah emisí, jež vyzařují mračna mlhoviny: červená barva představuje dusík, zelená vodík a modrá kyslík.

<h3>Planetární mlhovina Eskymák</h3><p><strong>V souhvězdí Blíženců, ve vzdálenosti 2 870 světelných roků od Země, se nachází planetární mlhovina Eskymák.</strong> Tento pozůstatek někdejší hvězdy poprvé pozoroval William Herschel v roce 1787, Hubbleův kosmický dalekohled HST jej vyfotografoval v lednu 2000. V pozemských dalekohledech mlhovina připomíná lidskou tvář vykukující z kapuce kožichu, čímž si vysloužila své pojmenování. Podle astronomů je Eskymákův „kožíšek“ ve skutečnosti disk tvořený materiálem vyvrženým v době, kdy byla hvězda ve stadiu červeného obra. Planetární mlhoviny hrají klíčovou roli v chemickém vývoji galaxie: vracejí materiál do mezihvězdného prostoru a obohacují jej o těžké prvky – produkty jaderné syntézy.</p>

Planetární mlhovina Eskymák

V souhvězdí Blíženců, ve vzdálenosti 2 870 světelných roků od Země, se nachází planetární mlhovina Eskymák. Tento pozůstatek někdejší hvězdy poprvé pozoroval William Herschel v roce 1787, Hubbleův kosmický dalekohled HST jej vyfotografoval v lednu 2000. V pozemských dalekohledech mlhovina připomíná lidskou tvář vykukující z kapuce kožichu, čímž si vysloužila své pojmenování. Podle astronomů je Eskymákův „kožíšek“ ve skutečnosti disk tvořený materiálem vyvrženým v době, kdy byla hvězda ve stadiu červeného obra. Planetární mlhoviny hrají klíčovou roli v chemickém vývoji galaxie: vracejí materiál do mezihvězdného prostoru a obohacují jej o těžké prvky – produkty jaderné syntézy.

<h3>Prstencová mlhovina M57</h3><p><strong>Prstencovou mlhovinu M57, známou též jako NGC 6720, objevil v roce 1779 francouzský astronom Antoine Darquier de Pellepoix.</strong> M57 je od Země vzdálena přibližně 2 000 světelných roků. Stáří mlhoviny je odhadováno na šest až osm tisíc let, její průměr dosahuje 0,9 světelného roku. Rozpíná se rychlostí asi 30 m/s. Tato plynná obálka je vyvrženou vnější vrstvou umírající hvězdy, která se kdysi podobala Slunci. <strong>Pozůstatkem zaniklé stálice je rovněž bílý trpaslík velikosti Země, který mlhovinu z jejího středu osvětluje.</strong> Intenzivní ultrafialové záření bílého trpaslíka ionizuje atomy plynu. Modrá barva pochází z ionizovaného hélia, tyrkysová uvnitř prstence ze záře vodíku a kyslíku a červená barva vnějšího prstence má původ v záření dusíku a síry.</p>

Prstencová mlhovina M57

Prstencovou mlhovinu M57, známou též jako NGC 6720, objevil v roce 1779 francouzský astronom Antoine Darquier de Pellepoix. M57 je od Země vzdálena přibližně 2 000 světelných roků. Stáří mlhoviny je odhadováno na šest až osm tisíc let, její průměr dosahuje 0,9 světelného roku. Rozpíná se rychlostí asi 30 m/s. Tato plynná obálka je vyvrženou vnější vrstvou umírající hvězdy, která se kdysi podobala Slunci. Pozůstatkem zaniklé stálice je rovněž bílý trpaslík velikosti Země, který mlhovinu z jejího středu osvětluje. Intenzivní ultrafialové záření bílého trpaslíka ionizuje atomy plynu. Modrá barva pochází z ionizovaného hélia, tyrkysová uvnitř prstence ze záře vodíku a kyslíku a červená barva vnějšího prstence má původ v záření dusíku a síry.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Jenom přístav nestačí

Severní Amerika
kdy: 1803
cena: 5,95 miliardy korun

Obrovské území o rozloze 2 140 000 km², jemuž se v 18. století říkalo Louisiana, představovalo od kolonizace Severní Ameriky žhavou oblast evropské politiky a nadvládu nad ním si postupně předávala Francie se Španělskem. V roce 1800 jej sice získal zpět pod kontrolu Francouzů Napoleon Bonaparte, nicméně jeho zemí zmítaly nepokoje a válka s Brity, což vojevůdce přivedlo na myšlenku prodat Louisianu Američanům. Svým rozhodnutím nahrál do karet tehdejšímu prezidentovi Thomasi Jeffersonovi, který o koupi území již dlouho usiloval – jeho součást totiž tvořila strategicky významná řeka Mississippi a také přístav v New Orleans: Podle původního plánu měly Spojené státy koupit pouze zmíněné město, ale po poradě s delegáty Jamesem Monroem a Robertem Livingstonem se jejich zájem rozšířil na celou Louisianu

V roce 1803 skutečně došlo k prodeji v přepočtu za 5,95 miliardy korun a navrch USA odpustily Francii dluh ve výši 1,9 miliardy korun. Díky tomuto obchodu se přitom rozrostly takřka dvojnásobně: Na novém území vznikly státy Louisiana, Arkansas, Missouri, Iowa, Oklahoma, Kansas či Nebraska, ale zahrnuje rovněž části Severní i Jižní Dakoty, Montany, Wyomingu, Colorada, Minnesoty či Texasu. 

Zajímavosti
Věda

Arthur Schopenhauer (1788–1860 byl německý filosof 19. století. Byl hlasatelem pesimistické filosofie. Výrazně ovlivnil mnoho pozdějších myslitelů, mimo jiné například Friedricha Nietzscheho.

Historie

Srdcem vesnice se stala vždy masivní mešita, postavená spíš jako kasárna – včetně zbrojnice a zásob obilí.

Cestování

Vojáci trávili v zákopech dlouhé dny a nejvíce je deptaly nekonečné hodiny nudy.

Válka

Aguas Zarcas, páchnoucí kosmická hrouda hlíny.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907