Francis "Gabby" Gabreski: stíhacím esem ve dvou válkách

25.05.2015 - Tomáš Cidlina

Francis Stanley Gabreski, přezdívaný „Gabby“, byl nejúspěšnějším americkým stíhacím esem druhé světové války v Evropě. Zapojil se i do konfl iktu na korejském poloostrově, kde také uspěl více jak pětkrát. Je tedy členem exkluzivní společnosti pilotů, kteří se stali leteckými esy ve dvou válkách, na vrtulových i proudových stíhačkách


Reklama

Gabreskiho rodiče se do Spojených států přistěhovali z Polska a usídlili se v Oil City v Pensylvánii, kde vlastnili malý obchod. Francis Stanley se jim narodil v lednu 1919. Jeho rodiče snili o tom, že se mu povede lépe, a proto jej v 21 letech zapsali na katolickou univerzitu Notre Dame. Oproti jejich očekávání ale vyslyšel volání armády, která dělala nábor přímo na univerzitě a do níž odešlo v červnu 1940 mnoho jeho přátel.

Gabreski měl ale ještě jinou motivaci. Nacistické Německo totiž krátce před tím rozdrtilo Polsko a on doufal, že se do konfliktu zapojí i USA, v jejichž uniformě chtěl přispěchat staré vlasti na pomoc. Zájem o létání v sobě student nalezl již dříve, během prvního roku na univerzitě se zapsal v Taylor Clubu do pilotního kurzu a absolvoval šest hodin ve vzduchu. Jeho instruktor mu tehdy řekl, že pro pilotáž nemá cit. Přesto se po nástupu do armády přihlásil k leteckému výcviku, jehož první část prodělal ve státě Illinois, kde létal na dvouplošnících Stearman PT-17. Následoval výcvik základních stíhacích dovedností na letounech Vultee BT-13 a Texanech T-6. V březnu 1941 Gabreski pilotní výcvik ukončil a byl odeslán lodí SS Washington k první misi na Havaji, kde se stal členem 45. stíhací squadrony.

Jeho jednotka sídlila na letišti Wheeler Field a poručík Gabreski trénoval na Curtissech P-36 Hawk a P-40 Warhawk. Na tehdy ještě bezstarostné Havaji potkal také svou budoucí ženu Kay, se kterou se zasnoubil krátce po japonském útoku na Pearl Harbor.

Do Evropy!

Gabreski sledoval dění na evropských bojištích a soustředil se hlavně na činnost polských perutí v rámci RAF. Jako potomek polských přistěhovalců hovořil polsky, a proto jej napadlo, že by se mohl stát pobočníkem polských perutí v Británii a díky tomu se učit z jejich bojových zkušeností, které v této době americkým pilotům chyběly. Tato iniciativa byla schválena a Gabreski byl na podzim 1942 v hodnosti kapitána vyslán do Anglie, kde jej v lednu 1943 přidělili k 315. polské peruti RAF. Celkem se svými polskými kolegy absolvoval 20 bojových letů, ale do střetu s Luftwaffe se dostal jenom jednou.

V březnu již Gabreski působil u 56. stíhací skupiny, konkrétně 61. stíhací perutě létající na Thunderboltech P-47. Na jaře se skupina přesunula na základnu RAF Halesworth, Gabreskiho povýšili na majora a v červnu byl pověřen velením celé 61. stíhací perutě. Jeho podřízení to ale nesli poměrně nelibě, Gabreskiho považovali za svéhlavého, upovídaného a ve svých funkcích navíc přeskakoval služebně starší důstojníky. Přitom se ale nemohl pyšnit žádnými úspěšnými bojovými akcemi.

To se změnilo až v srpnu 1943, kdy poblíž Dreux ve Francii sestřelil svůj první Focke-Wulf Fw 190. Dne 26. listopadu 1943 byla 56. stíhací skupina vyslána k ochraně létajících pevností B-17 při útoku na Brémy. Nad Oldenburgem bombardéry napadli němečtí stíhači. Gabreskiho skupina se s nimi pustila do křížku a samotný Gabby si připsal svůj čtvrtý a pátý sestřel, když sundal dva Messerschitty Bf 110. Tím se stal esem. O chvíli později se naopak sám ocitl blízko smrti, když jeho osamocenou stíhačku napadla „stodevítka“ a 20mm kanónem mu provrtala motor. Gabreski se štěstím unikl ze souboje a na nízké otáčky se mu podařilo doletět do Anglie.

V únoru 1944 Gabreski přivedl dva polské piloty, se kterými létal při svých prvních bojových akcích. Snažil se tím vykrýt nedostatek zkušených pilotů u své jednotky. V dubnu pak přišlo dalších pět polských pilotů a při 61. stíhací peruti vznikla kompletní polská letka. Kromě velitelských povinností ale Gabby trávil stále mnoho času ve vzduchu. Průběžně stoupal i počet jeho vítězství. V březnu 1944 dosáhl již 18. sestřelu a o měsíc později jej povýšili na podplukovníka. V květnu si na konto připsal další tři Fw 190 a začal atakovat pozici nejúspěšnějšího amerického stíhače v Evropě. Tím se stal v červnu 1944, kdy počet jeho vítězství vystoupal na 28. Toto číslo již žádný z amerických pilotů bojujících proti Luftwaffe nepřesáhl.

Na začátku léta 1944 byl Gabreski pilotem ověnčeným válečnými vavříny, o jeho příběh se zajímala i široká veřejnost v USA. Na konci června dosáhl předepsaný třistahodinový limit bojového nasazení a mohl již pomýšlet na konec své válečné kariéry. Dokonce již volal své snoubence Kay, aby pokročila v přípravách na vdavky, jeho rodné město ve sbírce vybralo 2 000 dolarů na svatební dar.

Válečným zajatcem

Gabreski se již měl zařadit do transportu do Spojených států, nechal se ale přemluvit, aby se zúčastnil ještě jedné poslední mise. 25. července 1944 se vydal doprovázet bombardéry nad Russelheim. Při návratu si Gabreski povšiml letiště v Bassenheimu, na jehož ploše stálo několik Heinkelů He 111 a rozhodl se na ně zaútočit. Při druhém nízkém přeletu nad plochou nešťastně zavadil vrtulí o ranvej a musel nouzově přistát.

Utekl do nedalekého lesa a skrýval se ještě dalších pět dní, nakonec byl však zadržen a po výslechu poslán do zajateckého tábora Stalag Luft I na baltském pobřeží. Zajatecký tábor osvobodila Rudá armáda až v prvních květnových dnech roku 1945. Krátce nato na nedalekém letišti začala dosedat americká transportní letadla, která odvážela zajatce domů.

Brzy po svém návratu se Gabreski oženil s Kay. Rozhodl se zůstat v armádě a nejprve sloužil u divize zkušebních letů na letišti Wright Field v Ohiu. Nedlouho poté však z armády odešel a přijal nabídku na práci v zahraničním obchodu pro Douglas Aircraft Company. Tento život byl nakonec ale ještě kočovnější než ten, na který byl Gabby zvyklý v armádě. Nějaký čas váhal a poté využil toho, že armáda při vidině zvyšujícího se mezinárodního napětí obnovovala stavy a vrátil se k letectvu.

Jeho působištěm se stala základna Shaw v Jižní Karolíně. Krátce zde velel 55. stíhací squadroně. Poté jej letectvo jako vojenského přidělence poslalo studovat ruštinu na Columbijskou univerzitu. V roce 1949 Gabreski promoval jako bakalář politologie. Pak se hned vrátil k aktivnímu létání a brzy absolvoval přeškolení na proudovou stíhačku North American F-86 Sabre. Jednalo se o jediný letoun, který snesl srovnání se sovětskými stroji MiG 15. Brzy mělo ke konfrontaci těchto dvou strojů dojít doopravdy.

Souboje na řece Amnokkang

V korejském konfl iktu poprvé došlo na ostré poměřování sil mezi východem a západem. Sovětský svaz podporoval Severní Koreu, zatímco Spojené státy vedly intervenci vojsk OSN na straně Jižní Koreje. Sovětské migy v čínských barvách útočily na americké bombardéry B-29, které nedokázaly jejich útokům účinně čelit. Velení amerického letectva si uvědomilo potřebu nasazení většího počtu proudových stíhaček F-86 na řece Amnokkang, která od sebe oddělovala Severní Koreu a Čínu.

Sem byl také v červnu 1951 se skupinou vybraných pilotů vyslán Gabreski. Když se po roce jeho služební turnus končil, měl Gabby na svém kontě celkem 6,5 uznaných sestřelů Migů 15 a stal se tak členem výjimečné společnosti pilotů, kteří se stali esy na vrtulových i proudových letounech. Gabreského cesta z Koreje vedla přes Oválnou pracovnu Bílého domu, kde mu za jeho angažmá osobně poděkoval prezident Truman. V  letectvu ale Gabreski zůstal ještě dalších 15 let. Působil na mnoha základnách v USA, na japonské Okinawě a na Havaji. Francis Stanley Gabreski zemřel ve státě New York v lednu 2002.

  • Zdroj textu:

    II. světová Speciál - Největší esa 2. světové války

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie

Hackeři ovládají mnoho důmyslných způsobů, jak se dostat k vašim citlivým údajům.

Zajímavosti

Do největší floridské zoo zavítala tento týden veterinární zubařka Jamie Berningová. Do jejího zubařského křesla zde během tří dnů usedla (či spíše ulehla) pestrá směsice zvířecích obyvatel. Doktorka Berningová se zde v rámci „týdne zubů“ podívala na zoubek gorilímu samci, lvici, šimpanzovi, tapírovi, vydře nebo třeba hrabáči kapskému.

Revue

S velkými pelagornitidy se další ptáci Antarktidy období eocénu nemohli vůbec měřit

Věda

Tato kreveta harlekýn by podle některý zoologové měla být samostatným druhem Hymenocera elegans, který je jasně rozlišitelný podle modrých okrajů skvrn.

Příroda

Cesta mezihvězdného poutníka Sluneční soustavou.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907