Nevítaná nutrie říční: Kolonizátor v myším kožíšku

Čtyři mohutné, sytě oranžové přední hlodáky nutriím nepřetržitě rostou a dokonce se samy ostří. Měkká zubovina se totiž v jejich zadní části, kde chybí ochranná sklovina, neustálým hlodáním obrušuje.

Kazisvět mokřadů se noří z vody. Urousanou srst si přičísne volným prstem zadní nohy. Zbylé čtyři pojí plovací blána kvůli snadnému veslování.

Nutrie vyhmatává potravu tuhými vousy a přidržuje si ji předníma nohama. Hlodáky jí z tlamy vyčnívají jako kly, proto může hlodat i pod vodou, aniž by ji otevřela.

Zpustošila mokřad a ještě dostala odměnu. Teď nutrie zavalité tělo po krátkých nohách stěží přesouvá. Opírá se o dlouhý ocas, který v řídkém bahně (či na sněhu) zanechává rýhu, doprovázející pětiprstou stopu – přední cca 6 cm a zadní cca 12 cm dlouhou.

Nutrie hbitě plavou s hlavou a hřbetem nad vodu. Mohou tak dýchat nozdrami na vrchu hlavy a dokonce i kojit mláďata z mléčných bradavek (4 páry), umístěných na bocích poblíž hřbetu. Při potápění ale nozdry (i uši) uzavírají.

Srst nutrie má hustou podsadu a dlouhé pesíky, které určují její barvu. Tahle hnědá s rezavými boky je „standardní“ česká (vznikla chovem divokých nutrií v zajetí a dlouhodobou pečlivou selekcí kýženého typu).

Roztomilá mimina nutrií (vlevo „moravská stříbrná“, vpravo „standardní“) rychle rostou, záhy pohlavně dospívají (již ve 3–8 měsících) a také samice mohou ihned po porodu znovu zabřeznout. Potomky proto mívá i několik generací najednou (prababička, babička, matka i dcery).