Generálka na dobytí Měsíce: Program Gemini a počátky Apolla (2.)

20.12.2015 - Vít Straka

Po programu Gemini přišel na řadu program Apollo, který končil pilotovanými lety na Měsíc. Na jeho počátku se však odehrála jedna z nejhorších katastrof v dějinách americké kosmonautiky


Reklama

Původně měla NASA v plánu vyslat na podzim 1966, v době letu Gemini 12, na oběžnou dráhu první Apollo s posádkou k testovací misi. Když však v srpnu 1966 dorazila kabina na kosmodrom na Kennedyho mysu, technici se zhrozili – tenhle „polotovar“ na podzim letět nemůže! A pustili se do práce. 

Nepřehlédněte: Předchozí díl článku o programu Gemini

Posádka pro premiéru Apolla byla již sestavena – velet jí měl Virgil Grissom, druhý Američan v kosmu a velitel první mise Gemini (vedení NASA s ním tehdy údajně počítalo jako s prvním mužem na Měsíci), a sekundovat mu měli Edward White, neposlušný „spacewalker“ z Gemini 4, a nováček Roger Chaffee. Jako velitel se Grissom projevil již dlouho před plánovaným startem, když odmítl trénovat na simulátoru v Houstonu, protože už dávno neodpovídal skutečné kabině Apollo 1, na níž technici na kosmodromu spravovali jednu věc za druhou. A tak budoucí posádka trénovala přímo ve své kabině.  

Sedmadvacátého ledna 1967, tři týdny před plánovaným dnem D, nastoupili astronauti do kabiny, která již byla usazena na špici rakety Saturn IB na startovací rampě, aby absolvovali rutinní simulaci posledních příprav ke startu. Při nástupu do Apolla cítili zvláštní zápach, ale přítomní technici neshledali uvnitř nic mimořádného, a simulace tedy začala. Šest hodin technických procedur přerušovaly výpadky spojení, až nakonec Grissom zařval: „Jak s námi chcete mluvit na Měsíc, když nás tady neslyšíte přes pár baráků!?“ 

Byla neděle a hodinky ukazovaly 18:30 místního času na pobřeží Atlantiku. O necelou minutu později zburcoval letové kontrolory křik Chaffeeho: „Máme tady hrozný požár! Dostaňte nás proboha odtud! Hoříme!“ White se snažil dostat ven, ale poklop se otevíral směrem dovnitř a v kabině kvůli požáru prudce stoupal tlak. Grissom zase zkoušel otevřít vyrovnávací atmosférický ventil, jelikož v lodi dýchali čistý kyslík, který ohni více než svědčil. Ani on však neuspěl. 

Plameny rychle pohasly, jakmile spálily zásoby kyslíku. Kabina však nevydržela tlak spalin, praskla a ven se vyvalil hustý dým. Zaskočeným technikům trvalo dlouhých pět minut, než se dostali do lodi, a spousta z nich se při tom přiotrávila spalinami. Když kabinu otevřeli, našli astronauty udušené. Následné šetření ukázalo, že za všechno mohl přehřátý elektrický kabel, od kterého chytly hořlavé materiály, a atmosféra z čirého kyslíku, navíc s vyšším tlakem.

Poučení z nezdaru

NASA se děsila požáru na palubě kosmické lodi ve vesmíru, ale během rutinního testu na Zemi? Navíc když ani raketa pod lodí nebyla naplněna palivem… To zkrátka nikoho nenapadlo. Kruté podcenění náhody a tlak vlády na rychlé dobytí Měsíce vedly k tragické ztrátě tří lidských životů. „Dobývání vesmíru stojí za riskování života,“ řekl Virgil Grissom ještě v lednu 1967 novinářům… Programu Apollo však tato tragédie v podstatě pomohla, protože vedla k odstranění mnoha chyb, což by bez osudného požáru představovalo zdlouhavý proces a přistání na Měsíci by se výrazně zdrželo. 

A tak jsme si mohli 11. října připomenout 45. výročí prvního startu lodi Apollo s lidskou posádkou. Toho dne roku 1968 se na zemské oběžné dráze na jedenáct dní usadilo Apollo 7 s velitelem mise Walterem Schirrou a s piloty Donnem Eiselem a Walterem Cunninghamem, přičemž hlavní cíl představoval ostrý test Apolla s posádkou ve vesmírných podmínkách. Let byl po technické stránce velmi úspěšný a ukázal, že NASA se poučila z chyb, jež vedly k tragédii Apolla 1. 


Neposlušná posádka sedmičky

Astronauti z mise Apollo 7 brzy pochopili, jak snadné je ve vesmíru nastydnout: i poruchy termoregulace uvnitř lodi mohly částečně za to, že Schirra již patnáct hodin po vzletu „ulehl“ s rýmou a zanedlouho nakazil oba kolegy. A jelikož ve stavu beztíže nestahuje gravitace tekutiny dolů, museli astronauti plnit své úkoly s ucpanými nosy a zalehlýma ušima. 

To vše zřejmě přispělo k hádkám, které posádka vyvolávala s řídicím střediskem v Houstonu. Legendou se stala hláška velitele Wallyho Schirry: „Ani mě nenapadne, abych kvůli tomu vstával tak nekřesťansky brzo.“ Či Eiseleho slova: „Už toho mám dost! Chtěl bych znát jméno toho pitomce, který si tenhle pokus vymyslel. Až se vrátím, nejspíš si ho najdu a osobně mu řeknu, co si myslím…“ Posádku také naštvaly změny letového plánu, které řídicí středisko přirozeně vyžadovalo v rámci testovací mise, a odmítala spolupracovat. 

Jako vrchol všeho si astronauti odmítli kvůli doznívající rýmě nasadit před přistáním přilby. Chris Craft, legendární letový ředitel z počátků americké kosmonautiky, napsal ve svých pamětech: „To bylo tak neprofesionální […] Tahle posádka by již znovu letět neměla.“ A nikdo z Apolla 7 se už skutečně do kosmu nepodíval, byť u Schirry to bylo jisté ještě před startem, protože se chystal do penze. Velitel pak ve své knize Schirra’s Space zase uvedl, že lidé v Houstonu přehlíželi důležité věci. Neupřesnil sice jaké, ale dodal, že on i jeho posádka pracovali na lodi Apollo již tři roky a znali její kapacity. Navzdory konfliktům však mise dokonale splnila svůj hlavní cíl: ukázala, že Američané mohou letět na Měsíc. 

Perličky z programu Gemini a Apollo

Astronaut Walter Schirra, velitel výpravy Gemini 6, si s sebou do vesmíru vzal kapesní foukací harmoniku, a jelikož se blížil čas Vánoc, zahrál do éteru píseň Rolničky, rolničky. 

Eugene Cernan, americký astronaut československého původu, podnikl v červnu 1966 výstup z lodi Gemini 9 do prostoru, přičemž v důsledku námahy a horka v natlakovaném skafandru zhubl sedm kilo za dvě hodiny. Slušný výkon!

Virgil Grissom, velitel Apolla 1, kritizoval už dříve (ne)připravenost kabiny lodi, v níž později i se svou posádkou při požáru zahynul. O vlásek přitom unikl smrti v červenci 1961, když se kabina Mercury po přistání do oceánu náhle potopila. Vrak byl vyloven až v roce 1999, 32 let po smrti svého někdejšího pasažéra. 

Fakt, že při letech Gemini prováděl kosmický výstup pilot a velitel zůstal na palubě, vedl Buzze Aldrina z Apolla 11 k návrhu, že na lunární povrch by měl vystoupit jako první on, nikoliv Armstrong. Neuspěl však a během cesty k Měsíci bylo údajně na palubě Apolla 11 pěkně „dusno“. 

Televizní přenosy z kabiny Apolla 7 měly takový úspěch, že Americký svaz televizních a rozhlasových umělců jmenoval astronauty čestnými členy. 

„Přece nebudu nosit nákrčník z drátu jako Mickey Mouse,“ prohlásil Walter Cunningham z Apolla 7, když si sundal elektrody EKG a odmítal si je znovu nasadit. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 11/2013

  • Zdroj fotografií: NASA

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zredukování počtu bizonů v parku je potřeba k udržení rovnováhy v tamním ekosystému a využití dobrovolníků je pro úřady levným způsobem, jak tohoto cíle dosáhnout.

Zajímavosti

Podle vědců z Oxfordu neexistují žádné důkazy o souvislosti mezi používáním moderních technologií a duševním zdravím dospívajících.

Věda

Venuše na snímku zařízení WISPR, během třetího průletu Parker Solar Probe kolem Venuše.

Vesmír

Pařížané byli na zimní záplavy zvyklí, nečekali však, že roku 1910 dostanou tak obrovské rozměry. 

Historie

Britský generál Douglas Haig dokázal přežít válku v relativním dostatku - polní pošta mu doručovala lososí i tetřeví maso, kvalitní francouzská vína nebo třeba brandy.

Válka

Labyrint je symbolem mediteránu, a rovněž tvoří kamennou dominantu na dně lomu v Pavlíkově botanické zahradě.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907