Hawker Siddeley Harrier: Jediný stíhací letoun s kolmým startem a přistáním

04.08.2015 - Roman Petz

Unikátní britský stíhací letoun Harrier vznikl v 60. letech a působí dodnes ve výzbroji letectev Velké Británie, USA, Itálie a Španělska


Reklama

První stíhací stroj s kolmým startem představoval německý Bachem Ba 349 Natter poháněný raketovým motorem, jenž vzlétal ze svislé startovací rampy. Poválečné americké konstrukce Convair XFY-1 Pogo, Lockheed XFV a Ryan X-13 Vertijet byly rovněž navrženy pro kolmý start následovaný „překlopením“ do horizontálního letu, ale ani jeden z nich nevešel do výzbroje pravidelných jednotek a jejich vývoj skončil na úrovni prototypů. Letadla vzlétající tímto způsobem se ukázala být slepou uličkou při vývoji vertikálně startujících bojových strojů.

Slepá ulička?

Jiný – a jak se později ukázalo užitečnější – nápad dostal v polovině 50. let francouzský konstruktér Michel Wilbaut. Jeho projekt nazvaný Gyrocopter předpokládal umístění otočných výtokových trysek proudového motoru na bocích letounu. Při vzletu a přistání měl proud výstupních plynů směřovat kolmo dolů, při horizontálním letu se trysky měly přetočit o 90° tak, aby proud vystupujících spalin vytvářel tah nutný k pohybu vpřed. Wilbaut svůj vynález představil zástupcům francouzského a amerického letectva, ale velký zájem nevzbudil.

Konstruktér nerezignoval a nabídl svůj projekt agentuře MWDP zabývající se vývojem společného zbraňového projektu pro členské země NATO. U této organizace konečně uspěl a zanedlouho se firma Bristol začala zabývat vývojem motoru pro navržené letadlo s kolmým vzletem. Nová pohonná jednotka se schopností změny směru proudění výstupních plynů nesla označení BE.53. Byla představena v roce 1957 a zaujala hlavního konstruktéra firmy Hawker.

Hawker Siddeley Harrier GR.1

  • ROZPĚTÍ: 7,7 m
  • DÉLKA: 13,9 m
  • VZLETOVÁ HMOTNOST: 11,50 t
  • MAX. RYCHLOST: 1 185 km/h (0,967 Ma)
  • DOLET: 1 900 km
  • DOSTUP: 15 000 m
  • POHONNÁ JEDNOTKA: 1× Rolls-Royce Pegasus 101
  • VÝZBROJ:  2× 30mm kanón ADEN, až 4 200 kg bomb
  • OSÁDKA: 1 muž 

Zatímco Sydney Camm, který navrhl například vrtulové letouny Hawker Hurricane a Tempest nebo proudový Hunter, uvažoval o podobě letadla s kolmým startem, inženýři firmy Bristol původní projekt motoru BE.53 přepracovali a výsledek představovala nová pohonná jednotka nazvaná Pegasus. Na rozdíl od svého předchůdce se jednalo o motor, jehož výkony umožňovaly využití k pohonu uvažovaného bojového letounu.

Revoluční letoun

V srpnu 1960 byl hotov prototyp kolmo startujícího Hawker Siddeley P.1127 určený k ověření životaschopnosti zvolené koncepce. Dalším vývojem tohoto stroje vznikl Hawker Kestrel (poštolka), který poprvé vzlétl počátkem března 1961. Hawker postavil devět exemplářů, které se staly výzbrojí mezinárodní experimentální perutě, jejíž příslušníci z Velké Británie, Spojených států a Německa měli prověřit bojové možnosti nové konstrukce.

Přestože dva letouny Kestrel v průběhu testovacího programu havarovaly, britské ministerstvo letectví již v roce 1965 zveřejnilo technické požadavky na sériový bojový letoun s kolmým startem a koncem téhož roku obdržela firma Hawker objednávku na šest předsériových kusů s předběžným příslibem nákupu dalších 61 kusů. Tyto stroje již nesly označení Harrier. První sériový Harrier verze GR.1 vzlétl v prosinci 1967, dodávky britskému letectvu začaly v dubnu 1969. První jednotkou RAF, která  disponovala tímto typem, byla 1. peruť na letecké základně Wittering.

Dvě perutě vyzbrojené harriery operovaly v 70. letech ze západoněmecké základny Wildenrath. Později britské okupační síly v Německu posílila další peruť vyzbrojená typem Harrier a v roce 1977 se všechny tři jednotky přesunuly na letiště Gütersloh, které leželo blíže k vnitroněmecké hranici. V případě války bylo jejich prvořadým úkolem napadat nepřátelské tankové kolony.

Ve skutečné válce

Harriery se také uplatnily při obraně bývalé britské kolonie Belize. Britské ozbrojené síly byly v této jihoamerické zemi umístěny od roku 1967 za účelem ochrany jejího území před rozpínavostí sousední Guatemaly. Hlavním důvodem rozmístění letounů Harrier v Belize byla skutečnost, že se jednalo o jediné stroje britského letectva, které byly schopny bezpečně vzlétat a přistávat na krátké vzletové dráze místního letiště. V roce 1991 Guatemala rezignovala na požadavek připojení Belize a uznala jeho nezávislost. O dva roky později byly harriery z Belize staženy.

Čtrnáct letounů Harrier verze GR. 3 z výzbroje 1. perutě RAF se v roce 1982 zúčastnilo války o Falklandy. Většina operovala z paluby britské letadlové lodě HMS Hermes, pouze tři kusy byly určeny k obraně britské letecké základny na ostrově Ascension. Stroje přidělené na Hermes poskytovaly leteckou podporu britským pozemním silám bojujícím na Falklandách a zabezpečovaly vzdušný prostor nad britskými plavidly, která chránily před útoky argentinských letounů. Harriery uskutečnily v průběhu konfliktu více než 2 000 bojových letů (v průměru šest vzletů na letadlo a den) za cenu ztráty čtyř strojů.

Na palubách letadlových lodí

Vývoj námořní verze harrieru (Sea Harrier) začal v polovině 70. let. První let se uskutečnil v srpnu 1978 a o necelý rok později převzalo britské námořnictvo první sériový letoun verze FRS.1. Pro operační činnost sea harrierů vybavili Britové letadlové lodě Invincible, Illustrious a Ark Royal speciálními můstky které zkrátily délku vzletu a umožnily zvýšit jejich bojový náklad, respektive ušetřit palivo.

Sea Harrier FRS.1 byl zařazen do výzbroje tří perutí britského námořního letectva. Také letouny Sea Harrier se bojově angažovaly za války o Falklandy. Do prostoru bojových operací odpluly letadlové lodě Invincible a Hermes, které nesly na svých palubách celkem 28 strojů tohoto typu. V průběhu konfliktu srazily z oblohy 20 argentinských letadel bez vlastní ztráty ve vzdušném boji. Dva sea harriery však Britové ztratili v důsledku nepřátelské protiletadlové palby a další čtyři museli odepsat následkem technických závad. Vítězství strojů Sea Harrier nad argentinskými letouny Mirage III a Convair F-102 Delta Dagger bylo pro mnohé překvapením.

Zahraniční uživatelé

Kromě britského letectva a námořnictva bylo dalším významným provozovatelem harrierů letectvo sboru americké námořní pěchoty (USMC). Varianta AV-8A byla odvozena od britské verze Harrier GR.3 a její první exempláře zařadila USMC do výzbroje v roce 1971. V průběhu půlročního zkušebního provozu z paluby letadlové lodě se mimo jiné ukázalo, že stroj je schopen plnit bojové úkoly i za meteorologických podmínek, které znemožňovaly letový provoz všech ostatních palubních letounů.

AV-8A také vcelku úspěšně absolvovaly simulované souboje s F-4 Phantom II. Počínaje rokem 1979 byly americké harriery postupně modernizovány na verzi AV-8C s prodlouženou životností. Typ AV-8A/C získaly do výzbroje tři bojové perutě USMC. Nejméně jeden stroj AV-8C provozovala NASA, šest AV-8A zařadilo do výzbroje španělské námořnictvo a tyto pak nesly označení VA.1 Matador.

TIP: Stále aktuální hrozba: Proměny bombardérů ve 20. století

Druhou generaci harrierů představuje americká verze AV-8B a její britské ekvivalenty GR.5, 7 a 9. Tyto letouny označované jako Harrier II vyvíjeli společně konstruktéři americké firmy McDonnell Douglas a britské British Aerospace. AV-8B jsou ve výzbroji od roku 1984, USMC objednala 257 kusů. První z šedesáti britských GR.5 byl zařazen do výzbroje RAF v roce 1987.

Dalšími uživateli strojů Harrier II je španělské námořnictvo s 21 a italské námořnictvo s 30 kusy. Harriery druhé generace z výzbroje USMC se bojově angažovaly například během operace Pouštní bouře v roce 1991, stroje britského RAF absolvovaly bojový křest nad územím bývalé Jugoslávie (1995).

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE Speciál, Svět proudových letadel

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie

Hackeři ovládají mnoho důmyslných způsobů, jak se dostat k vašim citlivým údajům.

Zajímavosti

Do největší floridské zoo zavítala tento týden veterinární zubařka Jamie Berningová. Do jejího zubařského křesla zde během tří dnů usedla (či spíše ulehla) pestrá směsice zvířecích obyvatel. Doktorka Berningová se zde v rámci „týdne zubů“ podívala na zoubek gorilímu samci, lvici, šimpanzovi, tapírovi, vydře nebo třeba hrabáči kapskému.

Revue

S velkými pelagornitidy se další ptáci Antarktidy období eocénu nemohli vůbec měřit

Věda

Tato kreveta harlekýn by podle některý zoologové měla být samostatným druhem Hymenocera elegans, který je jasně rozlišitelný podle modrých okrajů skvrn.

Příroda

Cesta mezihvězdného poutníka Sluneční soustavou.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907