Díky fotografiím, videozáznamům a nejrůznějším vizualizacím máme poměrně dobrou představu, jak to vypadá na Měsíci. Co ale nevíme je, jak to tam voní
Astronauti, kteří se po povrchu Měsíce prošli, připodobňují vůni měsíčního prachu – regolitu, ke střelnému prachu s tím, že není tak štiplavý. Jde o velice specifickou vůni, která ale není nepříjemná. Podobně jako astronauti popisují měsíční vůni i vědci, kteří přišli s regolitem do styku na Zemi.
Buzz Aldrin, který se po Měsíci prošel společně s Neilem Armstrongem v rámci mise Apolla 11, měsíční vůni připodobňuje k vůni popela v krbu, když na něj nalejete několik kapek vody. Regolit ale za sebou zanechává výraznou stopu, jakési blíže nespecifikované reziduum, který je v nose cítit ještě dlouho poté, co povrch Měsíce opustíte.
S regolitem je spojována i jiná zajímavá historka. Před startem Apolla 11 byli astronauti důrazně varováni před rizikem možného samovznícení měsíčního prachu. Při přistání pak skutečně k menšímu vznícení částeček prachu došlo, nešlo ale o samovznícení, nýbrž o zapálení prachu stlačeného lunárním modulem. Otcem myšlenky o možném samovznícení regolitu byl univerzitní profesor Thomas Gold, který ale vlastnosti měsíčního prachu pravděpodobně přecenil.
Aldrin a Armstrong si totiž během své mise z varování vědců příliš hlavu nedělali a Buzz Aldrin dokonce přiznává, že si trochu regolitu nacpal do kapes skafandru a chtěl tak vyzkoušet jeho samovzněcující schopnosti v praxi. Měsíční prach poté umístili na víko motoru lunárního modulu a pozorovali, zda se z něj začne během startu kouřit. V případě problémů byli připraveni se nebezpečného kontrabandu zbavit. Nestalo se ale vůbec nic.
nasa.gov
PřírodaRalská pahorkatina a její nejvyšší vrchol – hora Ralsko (696 m). (foto: Wikimedia Commons, Mirek256, CC BY-SA 3.0)