Reklama


Hory Českého středohoří: Královna a její první dvorní dáma

18.04.2018 - Martin Janoška

V Českém středohoří se v těsném sousedství tyčí dvě úžasné hory. Mohutnější a slavnější Milešovka a nedaleko nižší a méně nápadná Kletečná. První z nich je prvořadým turistickým magnetem, druhá odhalí své přírodní krásy jen nemnoha poutníkům

Výhled z hradu Ostrý -<p>Milešov a Milešovka z hradu Ostrý</p>
Výhled z hradu Ostrý -

Milešov a Milešovka z hradu Ostrý


Reklama

Nejvyšší hora nebo taky „královna“ Českého středohoří Milešovka patří k neodmyslitelným dominantám severočeské krajiny. Není divu, že její snímky se objevují již v učebnicích vlastivědy a zeměpisu na základních školách. Vždyť kromě téměř dokonalého kuželového tvaru zdobí 837 metrů vysoký vrchol mnoho dalších superlativů.

Výhled z hromové hory

Podle dlouhodobých meteorologických sledování je Milešovka největrnějším místem České republiky. Fouká tu 357 dní v roce průměrnou rychlostí 8,5 m/s (30,6 km/h). Německý název Donnersberg (Hromová hora) ještě dávno před zahájením sběru exaktních meteorologických dat velice trefně pojmenoval skutečnost, že Milešovka přitahuje bouřky. Počet bouří tu bývá téměř každoročně nejvyšší na našem území.

Zdaleka nejvíce však Milešovku proslavil německý přírodovědec, zeměpisec a cestovatel Alexander von Humboldt (1769–1859). Roku 1819 poprvé vystoupil na její vrchol a skvostný výhled ho nadchnul tolik, že jej označil za „třetí nejkrásnější na světě“. Od vědce a cestovatele takového kalibru je tak lichotivý výrok obrovskou reklamou, která žije i po téměř 200 letech a žene vzhůru i turisty, kteří kopce zrovna nemilují.

Vulkanický ostrov chladu

Mohutný izolovaný kužel Milešovky má stejně jako členitá a mimořádně pestrá krajina kolem sopečný původ. Nejde však o zbytek vulkánu (i když na první pohled tak vypadá), ale o magmatické těleso, které utuhlo v nevelké hloubce pod zemským povrchem.

Radiometrické datování prokázalo jeho stáří v rozmezí 27–31,5 milionu let. Během této dlouhé doby se původně podpovrchový útvar obklopený měkkými jílovitými vrstvami svrchní křídy postupně obnažil erozními pochody. K nim se přidaly procesy tektonické a vyzdvihly malou dílčí kru zemské kůry s Milešovkou nad okolní terén.

Nejvýraznějším rysem královny Českého středohoří jsou pravidelné a plynulé svahy se sutěmi, jejichž sklon je okolo 30º. Na odlučné ploše jednoho z nich vzniklo i největší skalní uskupení – 30 metrů vysoké Výří skály.

Svahy Milešovky jsou pokryty přirozeným lesním porostem s bukem, dubem, jasanem a lípou, ve spodních partiích hojně roste bříza náletového původu. Ve vrcholových partiích kdysi rostla klimaxová smrčina s vlajkovými formami stromů. Ta ale kvůli vlivu průmyslových imisí již vzala zasvé. Obdobně zde už neroste vzácná orchidej jazýček jaderský, která zde byla jako na jediném místě v Čechách objevena roku 1874. Hustý a tmavý les bylinnému podrostu příliš nepřeje, převažující lesní ráz má i fauna. Uprostřed převážně teplomilné přírody Českého středohoří vytváří Milešovka spíše chladnomilný horský ostrůvek.

Vzhůru po cinkajících kamenech

Turistický ruch na Milešovce se datuje už od první poloviny 19. století. Roku 1825 tu hostinský z Milešova pravidelně občerstvoval výletníky a postavil jim z větví a roští útulnu vystlanou mechovými lůžky. Relativně brzy nato následovala stavba kamenné chaty a rozhledny (1850).

Meteorologická observatoř s vyhlídkovou věží, z dálky připomínající honosnou zámeckou či hradní stavbu, pochází z roku 1903. Velkorysý styl stavby, která patří Ústavy fyziky atmosféry při Akademii věd ČR, je v dnešní době poněkud nepochopitelný. K observatoři patří i pozoruhodná nákladní lanovka na severním svahu, s jejíž pomocí se nahoru dopravuje vše potřebné k zajištění provozu.

Na Milešovku se obvykle chodí od severu z vesnice Bílka, značené cesty sem ale vedou prakticky ze všech stran. Navzdory monumentální siluetě hory s převýšením 350–400 m nad okolním terénem není výstup díky promyšlenému vedení a údržbě chodníků nijak náročný. Zdolávání samotného masívu rozhodně nezabere víc než hodinu.

Za povšimnutí během výstupu stojí nejenom pokroucené kmeny buků, ale také deskovitý rozpad šedých vrstevnatých kamenů. I když budete našlapovat velmi opatrně, kamenné destičky trachytu při narážení o sebe velmi zřetelně cinkají. Odtud pochází název horniny znělec (příbuzná trachytu), která bývá v souvislosti s Milešovkou často uváděna namísto trachytu.

Zklamání na vrcholu

Nejvyšší bod je bohužel nejslabším místem Milešovky. Zatímco hora jako celek vypadá zdálky nádherně, vrchol krásami neoplývá. Nepřístupné budovy, ploty, spousty různých vysílačů, omezená místa přirozeného rozhledu a provizorní bufet není zrovna to, co by nadchlo člověka dychtícího po třetím nejkrásnějším rozhledu na světě.

V roce 1969 totiž objekty bývalé turistické chaty obsadila Československá armáda. Vrchol poté velice zpustnul. Jako reakce na neuspokojivý stav vznikla na konci 20. století Obecně prospěšná společnost Milešovka, jejímž cílem je revitalizace a zkulturnění celého prostoru. 

Menší setra Milešovky

Pokud byste měli problém představit si, jak asi Milešovka vypadala v době, kdy ji poprvé navštívil Alexander von Humboldt, vydejte se na sousední horu Kletečnou (706 m). Ta se tyčí čtyři kilometry severovýchodně od své „vyšší sestry“ a obě hory jsou oddělené širokým silničním sedlem Paškapole (480 m).

Kletečná (Kletschenberg) je jedním z nejvyšších, přitom však nejméně známých a zřídka navštěvovaných vrcholů v Českém středohoří. Navzdory své nedotčenosti nespadá pod žádnou kategorii státní ochrany přírody.
Označování Kletečné jako sestry Milešovky je zcela na místě, i když vzhledem ke „královskému titulu“ vyšší hory by Kletečná mohla být nazývána třeba první dvorní dámou.

Kuželovitý tvar hory má totožný původ a vznikl erozním obnažením lakolitu, který pronikl do vrstev čedičů a čedičových tufů. Tyto relativně měkčí horniny podlehly odnosu a dnes vystupují jen při úpatí po celém obvodu hory. U sedla Paškapole se v čedičových tufech nachází známé mineralogické naleziště augitu. Nadmořskou výšku hory, která převyšuje své okolí o 200–250 metrů, umocnil podobně jako v případě známější Milešovky tektonický výzdvih.

Kužel Kletečné je budován šedohnědým trachytem s typickou deskovitou odlučností. Strmé svahy zdobí těsně pod vrcholem dvě poměrně velká pole balvanitých sutí (jedno na severovýchodě, druhé na jihovýchodě), tvořená deskovitými hranáči. Obě pole vytvářejí nesmírně malebné krajinné scenérie a poskytují mezi stromy neobvyklé výhledy do blízkého i vzdáleného okolí. I zde chůze po kamenech vyvolává výrazné cinkání typické pro trachyty a znělce.

Oáza nedotčené přírody

Kletečná je zcela ušetřena turistického ruchu, značená cesta vede pouze po severním úpatí. Vrchol je proto nedotčený a přirozený, nejvyšší kótu označuje uměle navršená kamenná mohyla a vrcholová kniha. Nečetným návštěvníkům slouží ke zdolání příkré hory pěšinka v západním svahu, označená kamennými mužiky. V žádné mapě však není zaznačena a je třeba ji v lesním terénu hledat.

TIP: Slovenské Strážovské vrchy jsou malým pohořím mnoha výstupů

Kletečnou pokrývají převážně listnaté porosty s dubem a bukem, na sutích a v okolí drobných skalních výchozů rostou též lípy, javory a břízy. Přirozený charakter lesa ozvláštňují stromy ve vrcholových partiích, kde jsou mnohé kmeny pokroucené a nízké. Tichý a sporadicky navštěvovaný ostrůvek zachovalé přírody vyhledává výr velký.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Martin Janoška

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Neodmyslitelnou součást sanfranciského koloritu tvoří tramvaje, tažené vpřed lany pod vozovkou.

Cestování

Na tomto snímku je výborně patrný charakteristický dlouhý, štíhlý krk, který se podobá velbloudímu

Příroda

Zařízení pro tvorbu umělé gravitace podle návrhu z roku 2004

Vesmír

Mocný císař Aurangzéb sedící na zlatém trům

Historie

Jasně modrý vodíkový vlak Coradia iLint

Věda

Japonský lehký tank Typ 95 Ha-Go, jenž se dochoval v jedno z amerických muzeí

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907