Ikonické pevnosti pirátů z Tunisu

20.10.2015 - David Bimka

Každý zná piráty z Karibiku, mořské vlky, kteří pořádně zatápěli obchodu v Novém světě. Jen málokdo však ví, že Evropané museli nejtvrdší boje o majetek a životy svádět nikoliv ve světových oceánech, ale především ve vlastním „rybníku“ – ve Středozemním moři. Jejich největším postrachem se stali piráti z Tunisu


Reklama

Tzv. berberské pobřeží byl pojem, z něhož se evropským námořníkům mezi 16. a 18. stoletím ježily chlupy na zátylku. Rozeklaná linie pevniny plná zátok vhodných ke kotvení, ale současně mnohde lemovaná kopci s dobrým výhledem představovala místo jako stvořené k přepadům.

Dnes se toto severoafrické teritorium dělí mezi Tunis, Maroko, Libyi a Alžír, ale v minulosti se zde srážely a přelévaly sféry vlivu Španělska a berberských pirátů ve službách osmanských Turků a hranice jednotlivých území se posouvaly poměrně volně.

Slavná pirátská historie tu začala především s příchodem Chajruddína – muže, kterého křesťanský svět zná jako Barbarossu neboli Rudovouse. Legendární bukanýr vstoupil do služeb osmanských sultánů a pod vlajkou Sulejmana Nádherného vybudoval z berberského pobřeží základnu pro své výpady. V čele své drancující flotily pak Turkům umožnil ovládnout klíčové zásobovací cesty, díky nimž mohli vést na starém kontinentu války podle libosti. Z výnosů z rabování a prodeje otroků pak Barbarossa i jeho následovníci financovali rozvoj nádherných měst a pevností, jež je měly chránit.

Jedny z nejzachovalejších a nejkrásnějších příkladů orientální architektury – které inspirují jak seriózní milovníky historie, tak romantické snílky – lze najít koncentrované na jediném místě: na pobřeží Tuniska.

Ve stínu citadely

Kasbah neboli „citadela“ ve městě Hammamet nabízí pravděpodobně nejlepší výhled, a tudíž přitahuje i nejvíc turistů. Hrad z 10. století – jehož hlavní část však vznikla až ve století patnáctém – viděl přicházet, vzkvétat a zase upadat mocné berberské dynastie Almohadů či Almoravidů i vlny arabských dobyvatelů. Z jeho ochozů se otevírá pohled nejen na nesmírně romantickou zátoku, odkud pochází většina úlovků pro místní restaurace i běžné rodiny, ale především na okolní staré město, tzv. medínu.

Medíny zosobňují veškerá klišé i očekávání, jaká si můžete do arabské země poprvé přivézt – a přesto jejich návštěva zanechává v duši onen hřejivý pocit, že jste viděli něco, na co jinde ve světě nenarazíte: nabílené zdi, modré rámy oken a dveří, všudypřítomné mozaiky, to vše sevřené v nesmírně křivolakých uličkách. Skutečný tepající orient plný pokřikujících trhovců či linoucí se vůně pečených ryb a smažených cukrovinek se odehrává v jiných, podstatně rozsáhlejších tuniských medínách: v té hammametské najdete pouze stánky s klasickým turistickým haraburdím – a přesto má neopakovatelné kouzlo. Ačkoliv je skutečně maličká (rozkládá se zhruba na čtverci o straně okolo 200 m), můžete se v ní dobrovolně ztratit a hodně dlouho se toulat.

Prastará pevnost

V okolních, nepříliš stabilních zemích se mnohé významné pevnosti neutěšeně rozpadají. Například kdysi nejmocnější opěrný bod severní Afriky – citadela v Alžíru, odkud piráti vyráželi na masivní nájezdy k evropskému pobřeží – je dnes v havarijním stavu a některým částem prý hrozí zřícení. Tunisané, kteří z turbulentních událostí „arabského jara“ vyšli nejlépe, si však hodnotu svých památek a jejich přínos pro cestovní ruch dobře uvědomují. Kamenné skvosty proto udržují v dobré kondici. 

Typický příklad představuje masivní pevnost ve městě Kelibia. Pokud zatnete zuby a odmyslíte si komunikační centrálu s anténami na jednom z nádvoří, uvidíte nádhernou ukázku pobřežního opevnění pozdního středověku a raného novověku, kdy se klasické věže změnily v dělové bastiony. Opevnění je však mnohem starší. Vysoký kopec shlížející na zátoku vhodnou ke kotvení totiž nenechal chladným žádného z vojenských architektů snad všech civilizací, které se zde vystřídaly. První zdi tu vztyčili už Kartáginci pět století před naším letopočtem a ruku k dílu později přiložili jak Římané, tak Byzantinci, Arabové a Turci. Prohlédnout si můžete dobře zachovalé kanony různých ráží, včetně jednoho „macka“ kalibru 17 cm. Evropské mocnosti dlouho hledaly odvahu a vůli tyto ochránce pobřeží dobýt, a tuniské pevnosti tak do jejich rukou padly až s francouzskou invazí roku 1881.

Odděleni od světa

Pokud vás neuspokojí ani kelibijská citadela, můžete ještě zavítat do ribatu v Monastiru. Termín „ribat“ původně označoval jen malé opevnění stavěné narychlo během překotné muslimské expanze. Později však zahrnul i jakýsi „muslimský klášter“, oddělené místo, kde mohli vzdělaní zbožní muži súfijské větve islámu prohlubovat svoji moudrost, aniž by je rušil vnější svět. Ribat ovšem mohl sloužit také jako nemocnice a hospic, přístřeší pro poutníky cestující s karavanami a v případě nouze ještě stále i jako opěrný vojenský bod. Tyto impresivní stavby najdete téměř v každém koutě Afriky, kam dorazila islámská kultura, ale tomu v Monastiru se málokterý vyrovná.

Stavba založená roku 796 nabízí kromě rozsáhlých nádvoří především fantastickou vyhlídku z třicetimetrové věže, odkud lze obdivovat město stojící na 2 500 let starých kartaginských základech. Ve výhledu na moře vůbec nic nebrání – a právě odtud proto hlídky hlásily přítomnost případných nepřátelských flotil či lodí, jež by bylo možné přepadnout.

Uvnitř komplexu pak můžete navštívit rovněž islámské muzeum s obrovskou raritou pocházející z roku 927 z tehdejší muslimské Córdoby: jedná se o astroláb neboli mechanickou astronomickou pomůcku, která sloužila mimo jiné námořníkům k určování zeměpisné polohy podle pohybu hvězd.

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Profimedia, Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Lidský mozek je tvarovatelný a my můžeme pomocí meditace hrát aktivní roli při jeho přetváření.

Zajímavosti

Mimořádně silná magnetosféra obří planety s vyznačenými dráhami velkých měsíců.

Vesmír

Egyptská technika tetování se zřejmě podobala té dnešní: Jehlou se pod kůži vnášelo barvivo na bázi uhlíku, pravděpodobně saze.

Zajímavosti

Dvojice houfnic ML-20, které jsou dnes součástí expozice v Petropavlovské pevnosti v Petrohradu

Válka

Nové fluoreskující štítky jsou bez problémů poživatelné.

Věda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907