Iontový motor představuje velmi úspornou pohonnou jednotku používanou u kosmických sond. Stejně jako běžné raketové motory pracuje na principu akce a reakce, kdy se z trysky vysokou rychlostí vyvrhuje pracovní látka, což v důsledku zákona zachování hybnosti způsobuje pomalejší pohyb družice proti směru výtrysku.
Myšlenka iontového motoru je stará jako historie raket sama, zabývali se jí už Goddard nebo Ciolkovskij. Pracovní látku iontových motorů tvoří ionizovaná jádra těžkých prvků (nejčastěji argonu nebo par rtuti), která jsou elektrostatickým polem urychlována do výstupní trysky. Hlavní výhoda iontového motoru spočívá v tom, že nevyužívá chemické reakce, ale elektrickou energii, kterou lze získat například ze solárních článků nebo z radioizotopového generátoru. K dosažení stejné rychlosti tak motor spotřebuje podstatně méně pohonné látky.
Nevýhoda zmíněného pohonu tkví v relativně malé tahové síle – asi desetkrát menší než při použití klasických chemických motorů. Aby tedy iontový motor udělil sondě potřebné zrychlení, musí pracovat dlouho. Je proto vhodný zejména pro dlouhodobé meziplanetární mise. Iontový pohon využívá například sonda Dawn, která zkoumala planetku Vesta.
Tajemství vesmíru 1/2014
ZajímavostiUlicemi kráčí smrt
Día de Muertos | Mexiko
Mexický svátek Día de Muertos neboli „den mrtvých“ se slaví od večera 31. října do 2. listopadu. Odrážejí se v něm předkřesťanské tradice, mimo jiné aztécké rituály, a jeho smyslem je poukázat, že smrt tvoří zcela přirozenou součást života. Malování a masky ve tvaru lebek slouží k uctění zesnulých, jimž lidé také pokládají na hroby či domácí oltáře obětiny. (foto: Shutterstock)
VesmírSkupiny malých roverů by mohly pronikat do jeskynních prostor na Měsíci a na další obtížně dostupná či nebezpečná místa. (foto: Lunar Zebro, TU Delft, CC0)
HistoriePo smrti Jana Šembery (1597) pánové z Boskovic vymřeli po meči. A komu připadly jejich překrásné zámky? Jan Šembera obě své dcery provdal za šlechtice z rodu Lichtenštejnů, kteří se tak mohli radovat z bohatého dědictví. (foto: Wikimedia Commons, Doronenko, CC BY-SA 4.0)