Jak funguje iontový motor? Proč se využívá pro velké vzdálenosti?

22.11.2014 - Michal Švanda


Reklama

Iontový motor představuje velmi úspornou pohonnou jednotku používanou u kosmických sond. Stejně jako běžné raketové motory pracuje na principu akce a reakce, kdy se z trysky vysokou rychlostí vyvrhuje pracovní látka, což v důsledku zákona zachování hybnosti způsobuje pomalejší pohyb družice proti směru výtrysku.

Myšlenka iontového motoru je stará jako historie raket sama, zabývali se jí už Goddard nebo Ciolkovskij. Pracovní látku iontových motorů tvoří ionizovaná jádra těžkých prvků (nejčastěji argonu nebo par rtuti), která jsou elektrostatickým polem urychlována do výstupní trysky. Hlavní výhoda iontového motoru spočívá v tom, že nevyužívá chemické reakce, ale elektrickou energii, kterou lze získat například ze solárních článků nebo z radioizotopového generátoru. K dosažení stejné rychlosti tak motor spotřebuje podstatně méně pohonné látky.

Nevýhoda zmíněného pohonu tkví v relativně malé tahové síle – asi desetkrát menší než při použití klasických chemických motorů. Aby tedy iontový motor udělil sondě potřebné zrychlení, musí pracovat dlouho. Je proto vhodný zejména pro dlouhodobé meziplanetární mise. Iontový pohon využívá například sonda Dawn, která zkoumala planetku Vesta.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 1/2014

  • Zdroj fotografií:

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Revue
Reklama

Před 29 miliony let dopadl v Libyjské poušti meteorit, který vytvořil spoustu pěkného žlutého skla. Dávní zlatníci je později použili k výrobě šperků pro slavného Tutanchamona.

Vesmír

Marsovské selfie 

Rover Curiosity (anglicky „zvídavost“) přistál na Marsu 6. srpna 2012, s cílem zkoumat tamní klima i geologii a pátrat po stopách vody či živých organismů. Mise měla trvat dva roky, následně však byla prodloužena na neurčito a Curiosity pracuje dodnes. Snímek z 5. srpna 2015 jej zachycuje na úbočí hory Mount Sharp, těsně před navrtáním kamene pojmenovaného Buckskin.

Vesmír

Baron Adolf Erik Nordenskiöld označil již v 19. století Katalánský atlas za „nejobsažnější kartografické dílo 14. století“

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907