Jak se ve vesmíru nezbláznit? Jak vypadá péče o duševní zdraví astronautů

Také astronauti jsou jen lidé, a v průběhu mise je tudíž mohou potkat mimo jiné deprese, záchvaty úzkosti či nespavost. Let do vesmíru totiž vždy představuje ohromnou stresovou zátěž. Jakkoliv se přípravě na každou kosmickou výpravu věnuje velká pozornost, stále se může mnoho věcí pokazit. Vědomí nebezpečí a tíha zodpovědnosti kladou značné nároky na psychickou odolnost posádek. Navíc hrají roli i další faktory jako odloučení od rodiny a přátel, mediální tlak, ale rovněž kulturní rozdíly mezi členy mise. Nesmíme zapomínat ani na rizika environmentální, k nimž patří pobyt v uzavřeném prostoru či problémy související s reakcemi organismu na prostředí mikrogravitace.

Vybrat ty pravé

Významné psychopatologie, například rozvoj závažného psychiatrického onemocnění jako schizofrenie či bipolární poruchy, jsou v průběhu kosmické mise jen málo pravděpodobné. Astronauti v prvé řadě procházejí přísnou selekcí prostřednictvím psychologických testů, rozdělených do dvou, respektive tří hlavních fází. V té první jde právě o vyloučení psychopatologií: Psychiatři a psychologové vyšetřují jednak aktuální psychický stav kandidáta, ale zajímají se také o jeho osobní anamnézu. Důležitou roli hraje rovněž anamnéza rodinná: Léčil se někdo z příbuzných na psychia­trii? S čím? Vyskytla se v rodině sebevražda, alkoholismus či užívání drog?

V další fázi následuje výběr adeptů s odpovídajícími psychologickými vlastnostmi, jež ovšem nejsou dány konkrétně a striktně – vždy záleží na typu mise. Jiné vlastnosti byly žádoucí u krátkodobých letů raketoplánů, jiné potřebují astronauti žijící půl roku na palubě ISS. Mise na Měsíc a na Mars mají také svá specifika, která se musejí při výběru posádek zohlednit. Obecně však platí, že vhodný kandidát by měl mít vysokou motivaci a dobrý úsudek, což znamená umět z předpokladů vyvozovat správné závěry. A nezbytná je i zralá osobnost a relevantní životní zkušenosti.

S citem pro kulturu

Ve třetí fázi se testují kognitivní schopnosti astronautů, zejména zvládání různých úkolů, adekvátní reakce na nové situace, přizpůsobivost, dále paměť, koncentrace a pozornost. Psychologové zkoumají, jak se kandidáti vyrovnávají se stresem a jak dokážou plánovat a organizovat, jsou-li zahlceni množstvím úkolů. 

Opomenout nelze ani tzv. mezikulturní kompetence. Kosmické mise dnes představují především mezinárodní záležitost. Od každého člena posádky se proto očekává, že se bez problémů domluví anglicky a rusky. Důležitý je také jakýsi cit pro kulturní odlišnosti a specifika různých národů. A v neposlední řadě rozhoduje i schopnost samostatně pracovat či zapadnout do týmu.

Koho s kým?

Jedna ze zásadních otázek zní, které lidi poslat do vesmíru společně. Složení posádky ovlivňují zejména faktory jako věk, zkušenosti a úroveň spolupráce s ostatními během předletové přípravy. Kromě sledování astronautů při výcviku mají psychologové a manažeři kosmických letů k dispozici různé psychometrické pomůcky. Využívá se například test FIRO-B alias Fundamental Interpersonal Relations Orientation – Behavior, který vyhodnocuje interakce mezi lidmi v uzavřené skupině. Vychází přitom z teorie vypracované americkým psychologem Williamem Schutzem v roce 1958. 

Zdaleka však nejde o jediný uplatňovaný psychometrický nástroj. Kupříkladu test NEO PI-R neboli Revised NEO Personality Inventory zkoumá u jednotlivce míru zastoupení pěti obecných a široce pojatých dimenzí osobnosti: neuroticismu, extraverze, otevřenosti vůči zkušenostem, přívětivosti a svědomitosti. Úkolem psychologů a letových manažerů je pak poskládat posádku z lidí, kteří mají osobnostní charakteristiky sice rozdílné, ale vzájemně kompatibilní. 

Především díky pečlivému výběru členů posádek se tedy závažná psychiatrická onemocnění během kosmických misí prakticky nevyskytují. Ovšem lehčí psychické potíže se astronautům při pobytu ve vesmíru občas nevyhnou… 

Neshody a izolace

Průkopníky ve sledování a v analýze psychického stavu svých kosmonautů se stali Sověti. Někteří účastníci misí na stanicích Saljut 6 a 7 v letech 1977–1991 pociťovali známky psychické tísně, případně fyzických potíží s psychologickou příčinou. Šlo o první dlouhodobé pobyty v kosmu: Na palubě Saljutu 6 zůstala posádka poprvé půl roku, na „sedmičce“ dokonce osm měsíců. Každá expedice znamenala uzavření dvou či tří kosmonautů do stísněných prostor malé stanice. Rusové tak ve svém kosmickém programu začali spolupracovat s psychology a psychiatry, kteří sledovali duševní stav členů posádek a rovněž se podíleli na jejich výběru. 

V polovině 90. let se spolupráce s „odborníky na duši“ uplatnila také v NASA. V rámci rusko-amerického programu Shuttle–Mir začali na dlouhodobé mise na oběžnou dráhu létat rovněž astronauti Spojených států. Život na Miru byl ovšem náročný: Zatímco někteří Američané si vedli výjimečně dobře – například Shannon Lucidová v roce 1996 ve stísněných podmínkách ruské stanice bez potíží fungovala šest měsíců – jiní přiznali, že na takový pobyt nebyli připraveni. V důsledku izolace, obtížné komunikace s ruskými protějšky a nedostatku volnočasových aktivit se u mnohých projevilo psychické strádání. 

Strasti přizpůsobování

Ať již hovoříme o misích minulých, nebo současných, coby nejčastější psychické potíže se ve vesmíru vyskytují tzv. poruchy přizpůsobení. Špatná adaptace na nové prostředí a zátěž, k níž při letu dochází, se projevují hlavně příznaky deprese a úzkosti. Už Valentin Lebeděv v hlášení uváděl, že ho během mise na Saljutu 7 trápila skleslost a napjaté vztahy s kolegou z posádky. 

TIP: Mohou mít astronauté ve vesmíru sex?

Zajímavou poruchu přizpůsobení, kterou jako první popsali sovětští vědci, představuje tzv. astenizace. Jde o zvláštní typ adaptační reakce podobné neurastenii, kdy jsou kosmonauti unavení, podráždění, emocionálně labilní. Dále trpí poruchami soustředění, mají nestabilní tlak a popisují palpitace, tedy náhle vzniklé „bušení srdce“. Také špatně spí a ztrácejí chuť k jídlu. Podstata popsaného problému zůstává předmětem výzkumu, ale některé studie dokonce uvádějí, že se jedná o kulturně specifickou záležitost.

Dokončení: Jak se ve vesmíru nezbláznit? Jak vypadá péče o duševní zdraví astronautů (2)