Jak stará je Země? Metody, jak určit její stáří

27.12.2014 - Michal Švanda


Reklama

Zdá se to možná podivné, ale vědci dokážou stanovit stáří Země až s nevídanou přesností. Nejčastěji udávaná hodnota zní 4,54 miliardy let s chybou pouhých 50 milionů let. Důležité kameny v hádance týkající se věku naší planety představují jednak pozemské horniny, ale také horniny a nerosty dopravené lidmi z Měsíce a též meteority, které Zemi neustále bombardují.

K základním používaným metodám patří radiometrické datování: staví na srovnání množství přirozeně se vyskytujícího radioaktivního prvku s jeho produkty rozpadu a na znalosti konstant poločasů rozpadu rozpadové řady. Poločas rozpadu pak představuje čas, za který se radioaktivně rozpadne právě polovina původního množství vzorku, přičemž lze jeho hodnotu velmi přesně měřit v laboratoři.

Pro úspěšné datování však potřebujeme nalézt staré horniny, což není jednoduché, neboť zemská kůra podléhá neustálým přeměnám v důsledku tektonických procesů. Některé oblasti, tzv. štíty, ovšem leží mimo tektonicky aktivní oblasti, tudíž se v nich uchovaly ty nejstarší horniny. Nejstarší známou horninu nalezenou na Zemi představuje skalní výchoz Acasta Gneisses v kanadském štítu, jehož stáří dosahuje 4,03 miliardy let.

Australští vědci pak nedávno oznámili nález zirkonového krystalu, který pochází z doby před 4,3 miliardy let. Materiál dovezený z Měsíce, jenž vznikal společně s naší planetou, obsahuje minerály staré až 4,5 miliardy let. A konečně známý arizonský meteorit, zvaný též Barringerův, je starý asi 4,53–4,58 miliardy let. Jeho stáří pak odpovídá teoretickým představám o době zrodu Sluneční soustavy, a tedy i naší Země.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 4/2014

  • Zdroj fotografií: NASA

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907