Jak stavěli Egypťani pyramidy: Záhada rozluštěna?

Djehutihotep byl mocný vládce, žijící v 19. století př. n. l. Známá je především jeho hrobka, na rozdíl od mnoha jiných v nekropoli Deir el-Bersha nezničená výbušninami používanými k odkryvům. A právě jedna z maleb na jejích stěnách byla inspirací pro tým fyziků pod vedením Daniela Bonna z Amsterodamské univerzity.

Přidej kapku vody

Malba znázorňuje – kromě množství dělníků zapřažených do lan – také postavu, která pod saně, na nichž je umístěna socha, leje vodu. „Egyptologové to považovali za očistný rituál a nenapadlo je, že by vysvětlení mohlo být prozaičtější,“ říká vědec. S kolegy vyrobil primitivní sáňky, zatížil je závažím a pak zkoušel jejich odpor při tažení na písku suchém a různě navlhčeném. „Byl jsem až překvapen, jak moc je možno přidáním vody tření zredukovat,“ popisuje Daniel Bonn. „Při správném množství bylo potřeba jen polovina mužů oproti suchému stavu.“

Důvodem jsou kapilární síly, působící mezi navlhčenými zrnky písku. S ideálním navlhčením je písek dvojnásobně tužší a stejně tak klesla síla, potřebná k tažení závaží. Před saněmi se totiž netvoří bariéra z nahrnutého písku. Rozhodně však neplatí, že čím víc vody, tím lépe sáně pojedou. „Poměr musel být přesně určen, z našich měření vyplynulo, že ideální je použít objem vody odpovídající asi 2-5 % objemu písku,“ vysvětluje vědec.