Paúhoř elektrický by dokázal napájet i trolejbus

Paúhoř elektrický (Electrophorus electricus) žije v jihoamerických řekách a bažinách a dorůstá délky až 2,5 m. Čtyři pětiny jeho těla představují tři párové elektrické orgány, tvořené zvláštními buňkami – tzv. elektrocyty. Tisíce těchto buněk jsou uspořádány za sebou a propojeny do jednotlivých řad. Paúhoř tak dokáže vytvořit elektrické napětí o síle přes 600 V a proud kolem 1 A. Silný výboj vyšle živočich ve chvíli, kdy potřebuje omráčit či zabít vyhlédnutou kořist, případně se bránit.

Slabší, přibližně 10V výboj vytváří orgán zvaný Sachsův svazek, a to kvůli elektrolokaci. Pomocí slabšího elektrického pole vyhledává ryba ve svém okolí nejen kořist, ale také příslušníky vlastního druhu, s nimiž může komunikovat. Malý elektrický impulz, vyslaný kvůli orientaci a dorozumívání, zachycují speciální elektrické senzory, pokrývající celé tělo ryby.

Zvířeti samotnému však neublíží ani mohutné výboje: jednak jej chrání silná kůže, fungující jako izolant, a kromě toho jsou elektrocyty na jeho těle rozmístěny v již zmíněných řadách, přičemž každá generuje jen nízké napětí. Pokud má ovšem paúhoř poraněnou kůži, může jej vlastní výboj vážně ohrozit.