Jeden z nejobávanějších parazitů možná skrývá úžasný léčivý potenciál
Lepru známe jako nemoc, která činí ze svých obětí znetvořená monstra. Nedávný výzkum ale ukázal, že původce tohoto onemocnění dokáže zázračně regenerovat játra
Lepra provází lidstvo již stovky let a hlavně v minulosti platila za jedno z nejobávanějších onemocnění. Až do roku 1871, kdy byl norským mikrobiologem G. H. Armauer Hansenem objeven její původce – parazitická bakterie ze skupiny aktinomycet Mycobacterium leprae, se věřilo, že je tato choroba dědičná, případně že jde o trest Boží.
Navzdory obavám a předsudkům není lepra ve většině svých fází nijak extrémně nakažlivá. Udává se, že méně než 1 % populace, které s ní přišlo do styku, se nakazí. Přesto je na celém světě ročně hlášeno 500 000 až 700 000 nových případů lepry. U naprosté většiny lidí, kteří se bakterií Mykobakterium leprae nebo i nedávno objeveným a velmi podobným druhem Mycobacterium lepromatosis nakazí, se onemocnění vůbec nerozvine. V opačném případě je poměrně úspěšně léčitelné antibiotiky. Léčebný proces ale v takovém případě trvá několik měsíců a ve výjimečných případech může trvat i roky.
Magická superschopnost
Známým přenašečem bakterií způsobujících lepru je pásovec devítipásý (Dasypus novemcinctus), a právě výzkum těchto zvířat přinesl zajímavé zjištění. Ukázalo se, že původce lepry má podivuhodnou schopnost „unést a přeprogramovat buňky hostitele“. Zejména pokud jde o játra.
Pásovci jsou častými přenašeči lepry. Nedávná studie ukázala, že touto chronickou chorobou trpí přes 62 procent pásovců. (foto: Wikimedia Commons, John a Karen Hollingsworth, CC0)
Samuel Hess z Edinburské univerzity a jeho kolegové nakazili leprou 45 pásovců, přičemž u 13 z nich nemoc nepropukla. Poté porovnali játra infikovaných pásovců s 12 dalšími pásovci, kteří nebyli nakaženi. Svůj výzkum badatelé zveřejnili ve vědeckém magazínu Cell Reports Medicine.
Srovnání ukázalo, že pásovci nakažení leprou mají podstatně větší játra. Šlo přitom o velká játra se zdravými a funkčními tkáněmi, včetně cév a žlučovodů. Jen byla celkově větší. Zdá se, že se mykobakterie během evoluce naučily stimulovat buňky jater k regeneraci a růstu. Pochopitelně to nedělají z dobrosrdečnosti či altruismu, ale kvůli sobě – v játrech se těmto bakteriím dobře žije.
TIP: Strašák jménem lepra: Nemoc, která se nevyhýbala králům ani chudákům
„Pokud přijdeme na to, jak mykobakterie dokáže přimět játra živých savců k intenzivní regeneraci bez nepříjemných vedlejších účinků, mohli bychom podobný postup uplatnit v léčbě poškozených jater lidských pacientů,“ vysvětluje význam objevu biolog Anura Rambukkana z Edinburské univerzity. Superschopnost kdysi tolik obávané bakterie by tak mohla milionům lidí s chronickým onemocněním jater zachraňovat zdraví a životy.
