Jezuita Antonín Koniáš: Byl nesmlouvavý palič knih, nebo zapálený knihovník?

22.02.2019 - Jan Halm

„Českých knížek hubitelé lití: plesnivina, moli, jezoviti! A nejhorší z nich páter Koniáš!“ Alespoň o tom se snažil své čtenáře přesvědčit Alois Jirásek, když psal své Temno. Jenže zlořečený jezuita měl knihy rád a snažil se v nich udělat pořádek. Co na tom, že se lidem snažil vnutit ty „správné“ a vzít podle něj „závadné“?

<p>Mezi knihami, které nechal Koniáš spálit, byla literatura bludná, pověrečná i nemravná</p>

Mezi knihami, které nechal Koniáš spálit, byla literatura bludná, pověrečná i nemravná


Reklama

Velikán mezi českými spisovateli se v románu Temno vykreslujícím obtížnou dobu počátku 18. století dopustil řady zjednodušení. Antonín Koniáš to tak slíznul za všechny ostatní paliče knih, ačkoliv zdaleka nebyl v našem kraji jediný.

Klíč k rozeznání bludů

Jako správný věřící byl otec Koniáš přesvědčen o pravosti katolické víry, které Tovaryšstvo Ježíšovo sloužilo. Zároveň věřil, že Luterovo učení jsou bludy, které mají jeho ovečky svést na scestí. Jako správný pastýř byl odhodlaný toto nedopustit. Naštěstí žil v době, kdy už se více než lidé pálily knihy, coby zdroj pomýlených myšlenek a rozporů s církví. Koniáš se v tomto potírání „hlasu nepřítele“ skutečně činil.

Díky pečlivým záznamům, které pravidelně posílal svým nadřízeným, máme dobrou představu, kolik knih odevzdal ohni. Ačkoliv Josef Jungman i Josef Dobrovský mluví o 60 000, ve skutečnosti jich byla zhruba polovina. Byly mezi nimi knihy bludné, pověrečné i nemravné. Pro jejich rozpoznávání vydal roku 1729 Klíč kacířské bludy k rozeznávání otvírající, k vykořenění zamykající. Šlo o seznam evangelické a protikatolické literatury, umožňující rozpoznat, zda je daná kniha v pořádku, nebo „na indexu“.

Jednalo se o ucelený katalog, díky kterému se do dnešních dnů dochoval přehled zakázané literatury. Ačkoliv je Koniáš stále vnímán především jako postrach a ničitel knih, byl vlastně prvním bibliografem knih vydaných na Moravě a v Čechách. Dokonce také knihy psal a to německy, česky a latinsky. Zabavené svazky nahrazoval „nezávadnou literaturou“ na vlastní náklady a často i z vlastního pera, například kancionálem Cytara Nového zákona či Zlatá neomylná římsko-katolické pravdy dennice.

Nejchudší z chudých

Posláním otce Koniáše totiž nebylo lidem ubližovat nebo je pronásledovat. Jako misionář je měl pokorně vést k bohu a zajistit, aby k němu kráčeli po správné cestě. Proti Jiráskovu popisu tedy nebyl zlý a ani šílený. Spíše by se slušelo říci horlivý a zapálený pro věc. A také výkonný. Chodil od města k městu, od vesnice k vesnici, od domu k domu a vzdělával lid ve znalosti písma. Byl schopen zaujmout jak pány na zámku, tak kmány v putyce.

TIP: Libri prohibiti: Kdy zrušila katolická církev seznamy zakázaných knih?

Koniáš svůj život prožil na cestách, po kterých chodil jako nejchudší z chudých. Postil se, nehýřil a upřímně žil to, co sám kázal. A kázat dovedl i třeba pětkrát za den, bylo-li třeba. Jediné, oč žádal své hostitele, byla skromná, ale teplá místnost. Trápilo jej totiž revma. Páter zemřel 27. října 1760 v Praze. 21 let po jeho smrti vydal císař Josef II. toleranční patent, kterým stát uznal luteránské, kalvínské a pravoslavné učení.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

100 dnů starý vlčí klon Maya. (foto: Sinogene Biotechnologies, CC0)

Věda

V Brně fungovala síť soukenických manufaktur, jedna z nich se nacházela na dnešní Lidické ulici. (foto: Archiv města Brna)

Historie

K nejobtížnějším překážkám patří vodopád na podzemní řece. Při jeho překonávání nezůstane suchý nikdo. (foto: © National Geographic - se souhlasem k publikování)

Zajímavosti
Vesmír

Kolem největší geotermální laguny na světě, která udržuje celoročně příjemnou teplotu vody, má vyrůst soběstačná rekreační vesnice. (foto: Profimedia, geoLagon)

Revue

Miniaturní nenasytové

Kolibříci jsou nejmenšími zástupci ptáků na světě. Druh kalypta nejmenší (Mellisuga helenae), známý z Kuby, dosahuje délky pouze kolem 6 centimetrů a hmotnosti asi 2 gramy. Je tak jen asi dvakrát těžší než největší druh čmeláka. Srdce kolibříků (čeleď Trochilidae) tluče zhruba dvacetkrát za sekundu a jejich křídla mávnou za stejnou dobu dokonce osmdesátkrát. Aby malí opeřenci zvládli takový fantastický výkon, musí také hodně jíst – alespoň na poměry své velikosti. Každý den proto spořádají nektar v množství rovnajícím se až dvojnásobku vlastní hmotnosti! To z nich činí nejen největší jedlíky mezi ptáky, ale dokonce i jedny z největších nenasytů mezi všemi obratlovci.

Kolibříci mají neuvěřitelně výkonný metabolismus. Bylo změřeno, že srdeční rytmus může dosáhnout až 1 260 úderů za minutu a i v klidu se některé druhy nadechnou 250krát za minutu. Spotřeba kyslíku na gram svalové tkáně je u nich desetkrát vyšší než u elitních lidských atletů. (foto: Shutterstock)

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907