Jezuita Antonín Koniáš: Byl nesmlouvavý palič knih, nebo zapálený knihovník?

22.02.2019 - Jan Halm

„Českých knížek hubitelé lití: plesnivina, moli, jezoviti! A nejhorší z nich páter Koniáš!“ Alespoň o tom se snažil své čtenáře přesvědčit Alois Jirásek, když psal své Temno. Jenže zlořečený jezuita měl knihy rád a snažil se v nich udělat pořádek. Co na tom, že se lidem snažil vnutit ty „správné“ a vzít podle něj „závadné“?

<p>Mezi knihami, které nechal Koniáš spálit, byla literatura bludná, pověrečná i nemravná</p>

Mezi knihami, které nechal Koniáš spálit, byla literatura bludná, pověrečná i nemravná


Reklama

Velikán mezi českými spisovateli se v románu Temno vykreslujícím obtížnou dobu počátku 18. století dopustil řady zjednodušení. Antonín Koniáš to tak slíznul za všechny ostatní paliče knih, ačkoliv zdaleka nebyl v našem kraji jediný.

Klíč k rozeznání bludů

Jako správný věřící byl otec Koniáš přesvědčen o pravosti katolické víry, které Tovaryšstvo Ježíšovo sloužilo. Zároveň věřil, že Luterovo učení jsou bludy, které mají jeho ovečky svést na scestí. Jako správný pastýř byl odhodlaný toto nedopustit. Naštěstí žil v době, kdy už se více než lidé pálily knihy, coby zdroj pomýlených myšlenek a rozporů s církví. Koniáš se v tomto potírání „hlasu nepřítele“ skutečně činil.

Díky pečlivým záznamům, které pravidelně posílal svým nadřízeným, máme dobrou představu, kolik knih odevzdal ohni. Ačkoliv Josef Jungman i Josef Dobrovský mluví o 60 000, ve skutečnosti jich byla zhruba polovina. Byly mezi nimi knihy bludné, pověrečné i nemravné. Pro jejich rozpoznávání vydal roku 1729 Klíč kacířské bludy k rozeznávání otvírající, k vykořenění zamykající. Šlo o seznam evangelické a protikatolické literatury, umožňující rozpoznat, zda je daná kniha v pořádku, nebo „na indexu“.

Jednalo se o ucelený katalog, díky kterému se do dnešních dnů dochoval přehled zakázané literatury. Ačkoliv je Koniáš stále vnímán především jako postrach a ničitel knih, byl vlastně prvním bibliografem knih vydaných na Moravě a v Čechách. Dokonce také knihy psal a to německy, česky a latinsky. Zabavené svazky nahrazoval „nezávadnou literaturou“ na vlastní náklady a často i z vlastního pera, například kancionálem Cytara Nového zákona či Zlatá neomylná římsko-katolické pravdy dennice.

Nejchudší z chudých

Posláním otce Koniáše totiž nebylo lidem ubližovat nebo je pronásledovat. Jako misionář je měl pokorně vést k bohu a zajistit, aby k němu kráčeli po správné cestě. Proti Jiráskovu popisu tedy nebyl zlý a ani šílený. Spíše by se slušelo říci horlivý a zapálený pro věc. A také výkonný. Chodil od města k městu, od vesnice k vesnici, od domu k domu a vzdělával lid ve znalosti písma. Byl schopen zaujmout jak pány na zámku, tak kmány v putyce.

TIP: Libri prohibiti: Kdy zrušila katolická církev seznamy zakázaných knih?

Koniáš svůj život prožil na cestách, po kterých chodil jako nejchudší z chudých. Postil se, nehýřil a upřímně žil to, co sám kázal. A kázat dovedl i třeba pětkrát za den, bylo-li třeba. Jediné, oč žádal své hostitele, byla skromná, ale teplá místnost. Trápilo jej totiž revma. Páter zemřel 27. října 1760 v Praze. 21 let po jeho smrti vydal císař Josef II. toleranční patent, kterým stát uznal luteránské, kalvínské a pravoslavné učení.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Spisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.

Zajímavosti

Červené světlo pomáhá stárnoucím očím

Věda

Ledoví obři Uran a Neptun

Vesmír

Na sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.

Historie

Původně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách

Válka

Horal každým coulem

Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens)Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.

„Nízkohorská“ nemoc

Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907