Julius Fučík: Život levicového intelektuála

22.03.2017 - Michal Konečný

Odbojář Julius Fučík patřil v dobách své největší slávy ke klíčovým postavám československého komunistického pantheonu


Reklama

Jmenovaly se po něm ulice, náměstí, parky, školy, instituce, organizace, vyznamenání, průmyslové závody, psaly se o něm romány, točily se o něm filmy. Straničtí funkcionáři i literáti ho opakovaně zařazovali po bok takových osobností, jako je například Jan Hus či Karel Havlíček Borovský. Jeho rozesmátá tvář sledovala z obrazů a fotografi í desítky kulturních akcí komunistické mládeže a mnozí si jistě přáli být jako on – nadaný, vzdělaný, statečný, oddaný ideálům mládí a svobody, odhodlaný nasadit pro ně život.

Pro komunistickou propagandu se stal ideálním nástrojem i bez nezbytných historických retuší. Byl neochvějným komunistou, zanechal vlastní pozoruhodné svědectví svého hrdinství, měl snadno zapamatovatelný obličej i vlastního strážce odkazu, manželku a pozdější komunistickou funkcionářku Gustu Fučíkovou. Představoval tak skutečnou hvězdu komunistické popkultury, jejíž sláva zhasla až po listopadu 1989. Hlavním paradoxem však bylo, že idolem se Julius Fučík stal zejména díky své smrti.

Život levicového intelektuála

Do levicového kroužku vstoupil již během studií na plzeňské reálce a po maturitě začal externě studovat fi lozofi ckou fakultu na Karlově univerzitě. Členem KSČ se stal v roce 1921. Spoluzaložil Levou frontu, v letech 1928–1938 pracoval jako šéfredaktor časopisu Tvorba a od roku 1929 psal reportáže pro Rudé právo. Během několika let se z něj stal uznávaný levicový kritik. Vedle psaní pořádal ženami obletovaný Fučík také populární přednášky o marxismu a dialektickém materialismu mezi vlivnými umělci, což vedlo k jeho značné oblibě v nejvyšších patrech komunistické strany.

V době hospodářské krize se vystupňoval také jeho společenský aktivizmus. Na nejrůznějších místech republiky organizoval dělnické stávky, řečnil na shromážděních a stávkovou činnost podporoval ve svých článcích. Spolehlivého mladého komunistu, schopného oslovit široké masy, vyslala redakce Rudého práva jako dopisovatele do Sovětského svazu. Tam také nasbíral materiál pro svoji zcela nadšenou ódu na SSSR, soubor reportáží s názvem V zemi, kde zítra již znamená včera, vydaný v roce 1932.


Pokračování: Julius Fučík: Pravda o odbojáři, který nepromluvil


Fučíkovy reportáže, jež vyšly dávno před kriticky pojatým Návratem ze Sovětského svazu Andrého Gida, falešně vykreslily optimistické zážitky ze země sužované stalinským terorem i řízeným hladomorem na Ukrajině. Sovětský svaz obhajoval i ve svých dalších reportážích. Začátkem třicátých let se stal jedním z nejzarytějších obhájců stalinských procesů. Během několika následujících let se proměnil v dokonalou dogmatickou intelektuální celebritu tvrdého jádra komunistické strany. Na podzim 1938 však byla komunistická strana zakázána a po intermezzu druhé republiky začala okupace.

Reklama

  • Zdroj textu:

    II. světová – listopad 2012

  • Zdroj fotografií: Wikipedia



Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Privilegované mayské ženy mohly být zdatné bojovnice. (foto: Shutterstock)

Věda
Vesmír

Mladotovský palác známý jako „Faustův dům“ stojí na místě, kde se údajně dříve nacházelo pohanské obětiště. (foto: Wikimedia Commons, MankaCC BY-SA 3.0)

Historie

Arové jsou velcí papoušci, mohou měřit až 90 cm a vážit až 1,5 kilogramu. (ilustrační foto: PixabayCC0)

Revue

Dav před Buckinghamským palácem 4. srpna 1914, kdy země vstoupila do války. (foto: Shutterstock)

Válka

Domovinou kněžice mramorované je východ Asie, aktuálně se ale vyskytuje i v Severní Americe a v Evropě. Zatím nejsevernější doložený nález pochází ze Švédska. (foto: Flickr, Gilles San Martin, CC BY-SA 2.0)

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907