Jupiter: Deset nejzajímavějších faktů o naší největší planetě (2.)

19.01.2020 - František Martinek

Jupiter je velmi hmotná planeta, má silné magnetické pole a krouží kolem téměř stovka měsíců. Hvězdáři znají tohoto plynného obra odpradávna, ovšem s nástupem moderní astronomie jsme se o něm dozvěděli mnoho nového

<p>Mimořádně silná magnetosféra obří planety s vyznačenými dráhami velkých měsíců.</p>

Mimořádně silná magnetosféra obří planety s vyznačenými dráhami velkých měsíců.


Reklama

6. Prstence krmené prachem

Je-li řeč o prstencích planet, obvykle se zmiňuje především Saturn. Ve skutečnosti však mají vlastní kruhovou ozdobu také Jupiter, Uran a Neptun. Jupiterovy prstence byly objeveny jako třetí v pořadí, po Saturnu a Uranu; ovšem v porovnání s těmi, jež obepínají první uvedenou planetu, jsou mimořádně slabé. Sestávají ze tří hlavních částí: z vnitřního toroidu částic známého jako Halo, z relativně jasného hlavního prstence nazvaného Main Ring a z vnějšího „pavučinového“ prstence Gossamer.

Nepřehlédněte předchozí část článku

Obecně se soudí, že se tyto útvary zrodily z materiálu vyvrženého z měsíců Jupitera při bombardování meteoroidy. Konkrétně se předpokládá, že hlavnímu prstenci daly vzniknout satelity Adrastea a Metis, zatímco Thebe a Amalthea poskytly látku pro dvě odlišné části prachového pavučinového prstence. Materiál míří z oběžné dráhy měsíce směrem k Jupiteru (nepadá tedy zpět na daného souputníka), protože podléhá silné gravitaci planety. Prstence přitom průběžně doplňuje nová látka, která se uvolňuje při dalších dopadech meteoroidů na povrch malých satelitů. Na rozdíl od kruhových ozdob Saturnu, jež obsahují převážně led, tvoří prstence Jupitera zejména prach.

7. Štít čtrnáctkrát silnější než zemský

Kompasy by na Jupiteru fungovaly stejně jako na Zemi: Plynný obr má totiž nejsilnější magnetické pole ve Sluneční soustavě – 14× silnější než naše planeta. Ve směru ke Slunci sahá toto pole do vzdálenosti odpovídající 45 průměrům Jupitera, zatímco na odvrácené straně se rozsáhlý magnetický ohon táhne až k oběžné dráze Saturnu! Lineární rozměry magnetosféry Jupitera mnohonásobně přesahují rozměry magnetosféry Země, a její objem je dokonce milionkrát větší.

Podle astronomů generují magnetosféru plynného obra vířivé proudy uvnitř tekutého kovového vodíku v jádře planety. Magnetické pole rovněž uvězní částice oxidu siřičitého z vulkanických erupcí na měsíci Io, které produkují ionty síry a kyslíku. Společně s ionty vodíku, vznikajícími v atmosféře, pak vytvářejí vrstvu plazmatu v rovině Jupiterova rovníku. Ve větší vzdálenosti generuje interakce magnetosféry se slunečním větrem rázovou vlnu – nebezpečné radiační pásy, jež mohou poškodit kosmické sondy. Čtyři největší měsíce plynného obra obíhají uvnitř magnetosféry, která je před částicemi slunečního větru chrání. 

8. Téměř osmdesát známých měsíců

Největší planeta Sluneční soustavy má také nejvyšší počet potvrzených a pojmenovaných měsíců, konkrétně 79. Převážná část těchto těles měří v průměru méně než 10 km a k objevu většiny z nich došlo po roce 1973, kdy kolem Jupitera prolétla první sonda, Pioneer 10. Podle odhadů však může okolo plynného obra kroužit až 200 malých přirozených satelitů.

Jupiter má ovšem rovněž čtyři rozměrné souputníky, kteří patří k největším v našem solárním systému. Souhrnně se označují jako galileovské měsíce – podle objevitele Galilea Galileiho – a na základě vzdálenosti od planety je řadíme následovně: Io, Europa, Ganymed a Kallisto. Ganymed je s průměrem 5 262 km vůbec největším satelitem ve Sluneční soustavě a Io známe především jako vulkanicky nejaktivnější těleso našeho planetárního systému. Pod ledovým povrchem Europy, Ganymedu i Kallisto se přitom zřejmě ukrývají oceány slané kapalné vody, a zmíněné měsíce tak představují kandidáty na výskyt života.

9. Hostil osm návštěvníků

Jako první pozemský průzkumník navštívila Jupiter v prosinci 1973 americká sonda Pioneer 10 a o rok později následoval Pioneer 11. „Jedenáctka“ kolem planety prolétla a zamířila dál k Saturnu. Voyager 1 a 2 minuly plynného obra v březnu, respektive v červenci 1979. Další průlet uskutečnila v únoru 1992 sonda ESA nazvaná Ulysses, kterou gravitační manévr nasměroval k průzkumu polárních oblastí Slunce.

Automat Galileo byl v roce 1995 naveden na orbitu Jupitera jako první aparatura pro dlouhodobý výzkum. V prosinci 2000 navštívila planetu sonda Cassini směřující k Saturnu. Naposled pak kolem obra prolétlo v únoru 2007 zařízení NASA s názvem New Horizons na cestě k trpasličí planetě Pluto. V roce 2016 byl pak na oběžnou dráhu Jupitera naveden americký průzkumník Juno, který odstartoval v roce 2011.

10. Jupiter v dalekohledu

Jupiter lidé pozorovali již odpradávna. Při pohledu ze Země má planeta magnitudu −2,8, což z ní dělá třetí nejjasnější objekt noční oblohy po Měsíci a Venuši. Pokud je nebe jasné a vidíte zářit hvězdy, můžete za vhodné konstelace spatřit i Jupiter. V triedru, nebo ještě lépe v dalekohledu ho pak uvidíte jako kotouček. Na jeho povrchu rozlišíte tmavé pásy oblačnosti rovnoběžné s rovníkem, a s větším přístrojem možná spatříte i Rudou skvrnu. Už při „skromných“ zvětšeních lze v blízkosti planety zahlédnout také malé skvrnky – galileovské měsíce. Třeba se vám tak naskytne stejný pohled, jako Galileu Galileimu v roce 1610.

Vyslanci k obří planetě

SondaStartPrůletNavedení na orbitu
Pioneer 103. 3. 19724. 12. 1973NE
Pioneer 116. 4. 19733. 12. 1974NE
Voyager 220. 8. 19779. 7. 1979NE
Voyager 15. 9. 19775. 3. 1979NE
Galileo18. 10. 19895. 12. 1995ANO
Cassini15. 10. 199730. 12. 2000NE
New Horizons19. 1. 200628. 2. 2007NE
Juno5. 8. 20114. 7. 2016ANO

Jupiter v kostce

  • Typ tělesa: obří plynná planeta
  • Průměrná vzdálenost od Slunce: 778 412 027 km
  • Excentricita dráhy: 0,048393
  • Oběžná perioda: 11,87 pozemského roku
  • Sklon dráhy k ekliptice: 1,3053°
  • Rovníkový průměr: 142 984 km; 11,209 Země
  • Zploštění: 0,06487
  • Hmotnost: 1,899 × 1027 kg; 317,8 Země
  • Úniková rychlost: 59,54 km/s
  • Perioda rotace: 0,41351 pozemského dne
  • Sklon rotační osy: 3,13°
  • Počet měsíců: 79

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vesmír

Norimaki Synthesizer ve variantě pro digitální ochutnávání suši

Věda
Revue

Elisabeth na autoportrétu

Historie
Vesmír
Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907