Katedrála Notre Dame: Stavitelské puzzle

23.05.2015 - Kateřina Vašků

Jen málokterá architektonická památka se může pochlubit stylovou rozmanitostí, nad níž nepřestáváme žasnout po dlouhá staletí. Katedrála Notre Dame v belgickém Tournai však k takovým bezesporu patří


Reklama

Budování jednoho z nejznámějších belgických svatostánků začalo ve Valonském regionu v provincii Hainaut již někdy v první třetině 12. století poté, co rozsáhlý požár zničil místní biskupství. Úchvatná sakrální stavba leží v srdci starého města, při levém břehu řeky Escaut (česky Šelda). Mimochodem – samotné Tournai, nacházející se asi deset kilometrů od francouzských hranic, má velmi dlouhou tradici: již v 1. století představovalo (tehdy ještě jako Turnacum) významné administrativní a vojenské centrum Římské říše.

Románská i gotická

Z architektonického hlediska se v případě belgické katedrály jedná o opravdový unikát, a to především díky spojení tří různých stylů. Hlavní chrámová loď vznikla ještě jako románská, zatímco příčná loď s pěti věžemi společně s množstvím okolních soch už vykazuje znaky rané gotiky. Kůr z 13. století je pak čistě gotický a postavili jej na příkaz biskupa Gautiera de Marvise poté, co nechal církevní činovník původní románský chór zbourat. Katedrála v Tournai tak dokládá fascinující přerod stylů, k němuž došlo v oblastech Île-de-France, Porýní a Normandie v krátkém období na počátku 12. století.

Ohromující svatostánek však oslňuje i řadou dalších ceněných památek. Jedná se především o množství katedrálních soch a sousoší z různých časových období (14., 16. a 17. století), zobrazujících výjevy ze Starého zákona a historie města. Katedrála rovněž na první pohled upoutá zvláštní barvou šedo-modrého stavebního kamene, který pochází z místní řeky Šeldy. 

 

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Tales of a Wanderer, Flickr

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907