Kde je voda, tam je život? Nadějné planety a měsíce ve Sluneční soustavě (2)

28.07.2014 - Pavel Koten

Ve Sluneční soustavě existuje spousta míst, kde se vyskytuje voda, a to dokonce ve velkém množství. Velmi nadějné jsou v tomto ohledu měsíce Jupitera a Saturnu


Reklama

V předchozí části článku jsme navštívili místa Sluneční soustavy, kde byste vodu rozhodně nečekali: Merkur, Venuši a náš Měsíc. Nyní se podíváme o kousek dále, za do oblasti plynných obrů.

Vodní světy Jupiterovy

Postupujeme-li dále do hlubin Sluneční soustavy, vody přibývá zároveň s tím, jak klesá teplota. Relativně příznivá situace panuje v tomto ohledu u měsíců velkých plynných planet Jupiterova typu. Co se týká přítomnosti vody, je z nich zřejmě nejznámější Jupiterův měsíc Europa. Odhady hovoří o tom, že množství vody, které obsahuje Europa, dvakrát převyšuje množství vody na Zemi!

Na základě nedávných pozorování kosmické sondy Galileo odborníci zjistili, že Europa je nejhladším tělesem ve Sluneční soustavě. Její povrch je velmi jasný a pokrytý rozlámanými ledovými krami, a připomíná tak pozemský Severní ledový oceán. Trhlinami mezi krami vyvěrá na povrch zakalená voda, která následně zamrzá. Pod touto ledovou vrstvou se s největší pravděpodobností nachází oceán slané vody. Tloušťka ledu by měla být kolem deseti kilometrů, zatímco hloubka oceánu může dosahovat i sta kilometrů.

Množství vody ve formě ledu nalezneme i na dalším z Jupiterových měsíců Callisto, který je z celých 40 % tvořen právě ledem. Na rozdíl od Europy pokrývají povrch Callisto krátery, přičemž kolem největších z nich je možné pozorovat soustředné prstence. Vznikly působením vody, která vytryskla na povrch skrz otvory vyhloubené do ledové kůry měsíce po dopadu kosmických těles.

Ledové gejzíry na Enceladu

Nová data získaná sondou Cassini operující v současné době u Saturnu potvrdila, že v podobné situaci jako Europa a Callisto je i Saturnův měsíc Enceladus. V blízkosti jeho jižního pólu objevila sonda dokonce ledové gejzíry, které do okolního vesmíru vyvrhují maličké ledové krystalky. Jako velmi pravděpodobné se v tomto případě jeví hypotézy, které počítají s výskytem tekuté vody už několik desítek metrů pod povrchem, zatímco u jiných měsíců je ledová vrstva silná desítky kilometrů.

Otázkou ovšem zůstává zdroj energie, který vodu udrží v tekutém skupenství. Radioaktivní rozpad uvnitř měsíce k tomu sám o sobě nestačí. Zřejmě zde hraje roli i vzájemné slapové působení s blízkými měsíci Dione a Tethys. Kromě toho by povrch Enceladu mohl být pokryt vrstvou krystalických hydrátů, které by izolovaly jeho nitro a udržely uvnitř více tepla.

S aktivními ledovými gejzíry na Enceladu úzce souvisí i charakteristiky Saturnova prstence E – ve srovnání s ostatními se totiž jedná o výrazně jasný exemplář. Jelikož se přímo v jeho dráze pohybuje i samotný měsíc, je zřejmé, že materiál tohoto prstence tvoří právě Enceladem vyvržené ledové krystalky, které velmi dobře odrážejí dopadající sluneční záření. Ostatně současné odhady hovoří o tom, že všechny prstence dohromady by měly obsahovat 26milionkrát více vody než pozemské oceány!

Zamrzlé světy na periferii

Ve vzdálených končinách Sluneční soustavy nalézáme tělesa, která jsou z velké části tvořena ledem. V naprosté většině se jedná o tělesa tzv. Edgeworthova-Kuiperova pásu, mezi něž můžeme směle započítat i Pluto. A právě s jeho pomocí lze ilustrovat složení těchto objektů. Relativně nízká hustota Pluta (kolem 2 000 kg/m3) naznačuje, že tato trpasličí planeta je ze 70 % kamenná a zbývajících 30 % připadá na vodní led. Světlé oblasti na povrchu pak pokrývají ledy dalších prvků či sloučenin jako například dusíku, metanu, etanu či oxidu uhelnatého. Trochu jiná je situace na měsíci Charonu, který se na rozdíl od Pluta zdá být pokrytý přímo vodním ledem.

V posledních letech počet objevených členů Edgeworthova-Kuiperova pásu vzrůstá. Vzhledem k jejich obrovské vzdálenosti a relativně malé jasnosti je však poměrně obtížné se o nich dozvědět více. I tak se astronomové domnívají, že se jedná o tělesa podobná zmíněnému Plutu či Charonu, tedy o další světy bohaté nejen na vodní led.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 11/2012

  • Zdroj fotografií: Joe Bergeron

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Koncil v Clermontu. Papež Urban II. zde využil první kruciátu k vlastnímu zviditelnění.

Historie

Král Jiří VI. na inspekci bitevní lodi Duke of York

Válka

Staré známé léky mohou překvapit

Věda

Krabí mlhovina v nepravých barvách. Tato mlhovina, která je zdrojem rentgenového a gama záření, je pozůstatkem po supernově

Vesmír

Přibližná rozloha kráteru Yarrabubba v australské pustině.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907