Kde se nachází hranice vesmíru?

03.01.2015 - Michal Švanda


Reklama

Na takto jednoduchou otázku překvapivě neexistuje jednoznačná a zaručená odpověď. Situace by byla snazší, kdyby Země neměla atmosféru – kosmický prostor by pak začínal hned nad jejím povrchem. Naše planeta však atmosféru má a některé její složky je možné registrovat i ve výšce 10 000 km. Kdybychom ovšem položili hranici vesmíru až do uvedené vzdálenosti, museli bychom konstatovat, že kromě astronautů měsíčního programu Apollo by se do kosmu vlastně nikdo nevydal.

Kde začíná vesmír?

Hustota atmosféry klesá s výškou velmi rychle. Již na vrcholu Mt. Everestu panuje ve výšce necelých 9 km třetinový tlak ve srovnání s úrovní moře. V 13 km, kde se pohybují dopravní letadla, se pak jedná zhruba o tlak pětinový. Jeho hodnota však nikdy neklesá na naprostou nulu.

První definici hranice vesmíru začala používat agentura NACA (předchůdce NASA): rozhodla, že kosmos začíná tam, kde je tlak vzduchu menší než jedna libra na čtvereční stopu, což odpovídá vzdálenosti asi 81 km od zemského povrchu. Pokud bychom však do zmíněné výšky umístili umělou družici (a udělili jí potřebnou rychlost, jež by kompenzovala gravitační působení planety, tzv. orbitální rychlost), nedokončila by ani jeden oblet a v důsledku odporu atmosféry by spadla zpět na Zemi.

Americký inženýr Theodore von Kármán (1881–1963) vypočítal, že přibližně ve výšce 100 km dosahuje hustota vzduchu už tak nízkých hodnot, že pokud bychom tam chtěli využít vztlaku například k letu dopravního letadla, muselo by se pohybovat rychlostí přesahující příslušnou orbitální rychlost. Umělá družice vyslaná do stejné výšky by ovšem již dokončila alespoň jeden oběh Země.

TIP: Na okraj vesmíru a zase zpátky: Unikátní vizualizace známého vesmíru

Výška 100 km tedy představuje novou a nejpoužívanější definici hranice vesmíru. I nad ní však tělesa stále pociťují určitý odpor vzduchu, který permanentně snižuje jejich oběžnou dráhu. Proto musí například Mezinárodní vesmírná stanice (kroužící 400 km nad Zemí) využívat motory zásobovacích lodí, které ji vyzvedávají na vyšší dráhu. ISS se totiž v důsledku odporu atmosféry propadá každý den asi o 5 m.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ve výřezu zubní protéza George Washingtona – není divu, že s tímto monstrem v ústech nerad mluvil na veřejnosti.

Historie
Zajímavosti

Bez vody ani ránu

Kapybary (Hydrochoerus hydrochaeris) patří mezi savce žijící (podobně jako například hroši) částečně vodním životem. Proto je můžete vidět především v regionech, kde je snadný přístup k vodě: jejich oblíbeným místem jsou zatopené lučiny, okraje močálů a nížinné lesy, kde je dobrá pastva a po celý rok dostatek vláhy. Daří se jim u vodních nádrží a v okolí řek.

Vyskytují se ovšem i v suchých lesích, křovinatých podrostech a na loukách. Jsou pěstovány na farmách nejen ve své domovině a uprchlíci z těchto chovů se zabydlují v oblastech bohatých na vodu po celém světě. Například na Floridě jsou volně se pohybující kapybary běžně vídány a roku 2011 byla kapybara viděna v Kalifornii.

Často zůstávají skryty ve vodě, přičemž nad hladinu jim čouhají jen nozdry a oči. Pod vodu se dokážou ponořit i úplně a vydrží bez nadechnutí až pět minut. Přední nohy kapybar jsou o něco kratší než zadní a mezi prsty mají tato zvířata menší plovací blánu. Tato danost společně s umístěním očí, nozder a uší ve vrchní části hlavy je předurčuje k bezproblémovému přebývání ve vodě.

Příroda

Příčina vzniku obřích Fermiho bublin zatím zůstává nejasná.

Vesmír

Samantha Wrightová se svou dcerou Sofií a aplikací CamAPS FX, která monitoruje její cukrovku.

Věda
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907