Kláštery Meteora: Stavby opředené mnoha tajemstvími

05.03.2015 - Kateřina Vašků

Kláštery Meteora na skaliscích řecké Thesálie se vypínají k nebesům již od konce 14. století. Dodnes zůstává otázkou, jak je dokázali mniši holýma rukama v nepřístupném terénu zbudovat


Reklama

Meteora neboli „zavěšeny ve vzduchu“ – tak kdysi příslušníci pravoslavné církve pojmenovali komplex klášterů na nepřístupných pískovcových skalách v řecké Thesálii. Ačkoliv se v této oblasti usazovali věřící již od 11. století, celkem 24 pověstných mnišských útočišť začalo vznikat až o tři století později.

Na nebeských sloupcích

Kláštery na skalních vrcholcích shlížejí na údolí Peneas a městečko Kalambaka z výšky více než 400 metrů. Chemické analýzy naznačují, že tamní skály vznikly přibližně před šedesáti miliony let vlivem říční eroze z obrovských mas pískovce, jež později silná zemětřesení doslova rozsekala na strmé sloupy. Poustevníci a asketové objevili tyto mimořádné „nebeské sloupce“ v 11. století a při úpatí jednoho z nich vybudovali kostelík zvaný Panagia Doupiani.

Bez přístupové cesty

Roku 1344 si místo vyhlédl duchovní Athanasios Koinovitis a spolu se svými následníky tu vybudoval první klášter zvaný Megalon Meteoron – v překladu Velký klášter – vznášející se ve vzduchu. Věřící se tak mohli dostatečně vzdálit politickému vření a zároveň byli zcela v bezpečí před jakýmkoliv nepřítelem. „Bránu“ do kláštera totiž tvořil jen žebřík, který se po dokončení stavby strhnul, a jediná přístupová cesta tak zanikla. Potraviny se pak na místo dopravovaly v koších či sítích.

Ke kořenům křesťanství

Později se na nepřístupné místo stahovali i další věřící, kteří zde nacházeli nejen klid na meditace, ale především bezpečné útočiště před tureckými nájezdníky. Do konce 15. století vzniklo celkem 24 klášterů. Návštěvníky dodnes ohromuje, jak vůbec dokázali dávní stavitelé svá díla vytvořit. Mniši údajně vynášeli veškerý materiál na zádech v koších a jako jediný nástroj využívali kladku. Počínaje 18. stoletím lokalita pozvolna upadala a dnes řeholníci trvale obývají pouze čtyři kláštery.

Úchvatné stavby společně s pozdějšími freskami s náboženskou tematikou hrají v rámci umění postbyzantské éry klíčovou roli. Zároveň odkazují k ideálům raného křesťanství, které se věřící pokoušeli vzkřísit v klášterních komunitách ve 14. a 15. století.

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Spisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.

Zajímavosti

Červené světlo pomáhá stárnoucím očím

Věda

Ledoví obři Uran a Neptun

Vesmír

Na sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.

Historie

Původně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách

Válka

Horal každým coulem

Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens)Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.

„Nízkohorská“ nemoc

Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907