Reklama


Klidný krok Devínske Kobyly: Příroda na dohled Bratislavy

04.06.2014 - Lucie Tahotná

V Bratislavě není mnoho míst, kam by člověk mohl „vyběhnout“, aby si odpočinul a psychicky načerpal z harmonického přírodního bohatství. Mezi těch pár lokalit, které takovou možnost poskytují, bezesporu patří vrch Devínska Kobyla a s ním bezprostředně související okolí


Reklama

Devínska Kobyla se nachází nad soutokem velkých řek Moravy a Dunaje. Vrch byl svědkem mnoha historických událostí – již před 7 000 let byla tato oblast osídlena a později byl na strategickém místě postaven bájemi opředený hrad Devín, z něhož zůstaly bohužel dnes už jen ruiny. My si ale budeme více všímat přírodní historie, která je z geologického hlediska velmi pestrá.

Vrchol Písečného ostrova

Pod pozůstatky Devína dnes můžete najít krystalické břidlice, křemence, dolomity, vápence, brekcie, písky, pískovce, štěrky či spraše. Geologové tuto oblast výstižně nazvali „muzeum pod širým nebem“. Zřejmě nejpozoruhodnější částí Devínské Kobyly je Sandberg (Pískový vrch), kde se nacházejí vápence, pískovce a písek.

Sandberg byl v období před 14–16 miliony let čtyřikrát zalit mořem. Vrchol Devínské Kobyly (514 m n. m.) vyčníval jen jako malý ostrůvek, moře bylo příjemně teplé a v něm existoval bohatý život. Kolem bylo množství měkkýšů, ježovek či korálů, plavali tu žraloci, ryby i velryby. Nejprve bylo moře slané, postupně se vyslazovalo a měnila se i skladba živočišných druhů v něm. Ty, které uhynuly, klesly na dno a časem je zakryly vrstvy písku. 

Nájezdy na „Pískový hrad“

V 18. století se na Sandbergu začal těžit písek. Díky těžbě zde byly nalezeny četné zbytky živočichů. Těžba byla naštěstí později zastavena a místu se začali věnovat paleontologové. Ti našli množství zkamenělých kostí – pozůstatky různých druhů žraloků, několika druhů kostnatých ryb, želv, tuleňů, množství plžů i mlžů, korálů, několik druhů savců a více druhů rostlin. Dohromady šlo o zhruba 300 druhů rostlin a živočichů. 

Ani dnes není na Písečném vrchu problém najít zkamenělou lasturu měkkýšů, vzácněji žraločí zub. Na velkých odvalených vápencových balvanech jsou k vidění neporušené ulity či lastury, které se nabízejí se na obdiv každému kolemjdoucímu. Bohužel je tato krásná lokalita ničena lidmi. „Pískový hrad“ se pod náporem lidí, kteří nerespektují nejvyšší stupeň ochrany této oblasti, postupně rozpadá. 

Jedinečnost tohoto území ovšem nespočívá jen v bohaté přírodní minulosti. Jižně a jihovýchodně situované svahy, které jsou vystaveny pálícímu slunci, dnes na mnoha odlesněných místech se stepním charakterem vytvářejí ideální podmínky pro výskyt vzácné flóry. Asi hodinová procházka z Devínské Nové Vsi do Devína poskytne příjemný botanický zážitek. Vyplatí se nespěchat, vychutnávat si každý okamžik, pohyb, či pučící nebo rozkvetlý květ.

Rozkvetlá louka a kamenné peníze

Když vycházku začnete v Devínské Nové Vsi, vyběhnete malý kopeček a zanecháte za sebou domy a zahrady, ocitnete se před „pískovým hradem“. Na Sandbergu budete mít krásný výhled na Vídeňskou pánev – lužní lesy, barevná pole, Hundsheimské a Hainburské kopce, hradní Devínske bralo (skalisko), řeku Moravu a klikatící se Dunaj. Za dobrého počasí jsou někdy vidět i Rakouské Alpy. Na jaře se k tomu můžete posadit na rozkvetlou louku plnou hlaváčku jarního (Adonis vernalis). Tyto žluté kvítky v člověku probouzejí chuť se z plných plic nadechnout a těšit se ze života. Mezi rozsypanými žlutými hlavičkami se k sobě tisknou nízké kosatce (Iris pumila) v žlutém nebo fialovém šatu. Když chvíli počkáte, budete odměněni pohledem na čápy, kteří nedaleko každoročně hnízdí. V blízkém rakouském Marcheggu mají tito černobílí opeřenci obrovskou hnízdní kolonii. Když kolem pískového vrchu projdete dál, spatříte v jiné pískové stěně vlhy pestré (Merops apiaster), říká se jim také „slovenský papoušek“, jak rychle poletují do hnízd vyvrtaných do stěn. 

O pár metrů dál jsou z vrchní části bývalého lomu skutáleny vápencové balvany. Velmi oblíbené jsou zejména mezi dětmi, které po nich lezou a objevují své „dobrodružné já“. Mnohé z těchto kamenů v sobě skrývají otisky měkkýšů a najdete zde ve velkém množství numulitů – jednobuněčných organizmů z třetihor, které vypadají jako drobné kamenné penízky.

Květinová záplava

Procházka pokračuje krátkými úseky lesa, jenž se střídá se stepními stráněmi, kde se z chráněných druhů vyskytuje sinokvět měkký (Jurinea mollis), kavyl Ivanův (Stipa pennata),tromín prorostlý (Smyrnium perfoliatum), hvozdík Lumnitzerův (Dianthus lumnitzeri), barvínek bylinný (Vinca herbacea) či modřence. V lesních částech převládá sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), jaterník podléška (Hepatica nobilis), prvosenka vyšší (Primula elatior), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), ... 

Když projedete borový hájek, zavřete oči a pořádně se nadechnete, budete mít pocit, že se na Devínskou Kobylu vrátilo moře – cítíte vůni borovic, pod nohama písek a sluneční paprsky dodávají tu pravou atmosféru. Před vámi se otevře bývalý vápencový kamenolom Waitov lom. Dnes je to místo odpočinku a především lokalita, kde se vyskytují vzácné orchideje – prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), vstavač osmahlý (Orchis ustulata), vstavač mužský (Orchis mascula), vstavač vojenský (Orchis militaris) nebo jazýčkovec jadranský (Himantoglossum adriaticum).

Nad hlavami se svým „kikikiki“ ozývá poštolka obecná (Falco tinnunculus) a místo na hnízdění zde našli i zedníček skalní (Tichodroma muraria) nebo kavka tmavá (Corvus monedula). To jste už v polovině procházky a před sebou máte stepní stráně porostlé zejména konikleci. Roste zde koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) a koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemika). Když louky odkvétají, jsou pokryty huňatými hlavičkami těchto květů. V této části se vyskytuje i výrazně vonící třemdava bílá (Dictamnus albus). 

Proměnlivé návraty

Pokud půjdete na procházku ráno, máte větší šanci spatřit vyhřívající se ještěrky zelené (Lacerta viridis), nebo se kousek před vámi přeplazí napříč chodníkem užovka stromová (Zamenis longissimus). Téměř vždy uvidíte hovnivály s typickými kuličkami trusu nebo jedovaté majky fialové (Meloe violaceus). 

V závěrečné části výletu je pěkný výhled na hrad Devín i na soutok řek, který je již prakticky na dosah. Doléhá sem už i hluk z města. Naposledy se ještě můžete pokochat různobarevnými kvítky, poté seběhnete kolem zahrad a jste zpátky v civilizaci. Možná trochu unavení, ale uvolnění a s úsměvem na tváři.

Nelze se divit, že Sandberg a jeho okolí jsou oblíbeným místem Bratislavanů. Příležitostný návštěvník z těchto končin odchází stejně okouzlen jako ten, který se sem opakovaně vrací. Tento kousek země se vám nikdy neomrzí, protože každá návštěva je jiná. Roční období, počasí, svítání, sluneční poledne, zapadající slunce, hvězdy objevující se na obloze – to vše zanechá stopy v obraze, který si odnášíte v srdci s sebou.

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Lucie Tahotná

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Naprostá většina pacientů má potíže s jednou ze čtyř skupin podnětů. Jsou to zvířata (myši, hmyz, pavouci, hadi), prostředí či přírodní jevy (voda, výšky, bouřky), situace (pobyt ve stísněných prostorách), krev či zranění (například strach z injekcí, medicínských zákroků a podobně).

Zajímavosti
Revue

Papež Jan VIII. porodil přímo uprostřed procesí kardinálů na římské ulici Via Sacra.

Historie

Uran má tak výrazný sklon rotační osy, jako kdyby kolem Slunce „válel sudy“

Vesmír

Rak bahenní v přirozeném prostředí

Příroda

Nový robot si poradí s nábytkem IKEA

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907