Pád monarchie a exil: Smutný konec Karla I. Habsburského

17.12.2015 - Jiří Pernes

Poslední rakouský císař sledoval, jak se mu pod rukama bortí mohutný habsburský kolos. Jen pár let po jeho rozpadu ho sám následoval do říše minulosti


Reklama

Koncem října 1918 se válečná situace zhoršila do té míry, že ji císař se svými spolupracovníky přestával zvládat: 21. října 1918 vytvořili všeněmecky smýšlející poslanci Říšské rady prozatímní Národní shromáždění Německého Rakouska, o několik dní později se zhroutila italská fronta. A pak přišla další zdrcující zpráva: 28. října 1918 byl vyhlášen nezávislý československý stát. To však zdaleka ještě nebyl konec - v Budapešti vypukla revoluce. Říše již nemohla dál: 3. listopadu 1918 bylo v Padově podepsáno příměří mezi Rakousko-Uherskem a Dohodou. Válka pro císaře Karla a jeho říši skončila.

Do exilu

Nová republikánská reprezentace, která se v Rakousku vytvořila, začala na císaře vyvíjet nátlak, aby opustil zemi. Karel tomu dlouho vzdoroval, nakonec však i pod tlakem mezinárodních intervencí s rodinou 23. března 1919 z vlasti odjel. Zemí, která nyní už bývalému monarchovi nabídla azyl, se stalo Švýcarsko. Ani zde se však Karel politických aktivit nevzdal. Nejprve se snažil zabránit připojení Rakouska k Německu a využil všech prostředků a kontaktů, které mu zbyly, aby přesvědčil vítězné mocnosti, že není možné, aby Německo vyšlo z prohrané války větší, než do ní vstupovalo. Mírová smlouva, podepsaná 10. září 1919 v Saint Germaine, skutečně zakazovala novému státu užívat označení „Německé Rakousko“ a odmítla jeho připojení k Německu.

V následujících letech se Karel Habsburský dvakrát pokusil převzít moc v Maďarsku, v němž se koncem války rozhořela bolševická revoluce. Oba jeho pokusy, k nimž došlo v průběhu roku 1921, skončily neúspěchem. Západní velmoci, které v Karlových aktivitách právem viděly snahu o narušení nově nastoleného pořádku v Evropě, rozhodly o jeho internaci mimo kontinent, někde na periferii politického dění. Volba – jako v případě Napoleona – padla na ostrov Madeira v Atlantském oceánu, kam byl 19. listopadu 1921 i s rodinou převezen. Přírodní podmínky, jimž zde byl vystaven, nesvědčily jeho křehkému zdraví: Karel Habsburský onemocněl zápalem plic a 1. dubna 1922 ve věku čtyřiatřiceti let zemřel. 

 

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Wikimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Koncil v Clermontu. Papež Urban II. zde využil první kruciátu k vlastnímu zviditelnění.

Historie

Král Jiří VI. na inspekci bitevní lodi Duke of York

Válka

Staré známé léky mohou překvapit

Věda

Krabí mlhovina v nepravých barvách. Tato mlhovina, která je zdrojem rentgenového a gama záření, je pozůstatkem po supernově

Vesmír

Přibližná rozloha kráteru Yarrabubba v australské pustině.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907