Konec války na dohled

O budoucnosti rozhodneme sami!

Když se na konci září rok 1918 začala hroutit západní fronta, Německo požádalo Washington o mír a začalo opatrné vyjednávání. Masaryk na poradě se svými spolupracovníky urychleně rozhodl, že je třeba vytvořit aktivní československou vládu, kterou měl vyhlásit Beneš. Masaryk si vytkl za cíl sepsat Deklaraci československé nezávislosti, která by do značné míry připomínala tu americkou. Tuto washingtonskou Deklaraci nezávislosti českého a slovenského národa dokončil 16. října. Chtěl ji uveřejnit dřív, než císař Karel vydá patent o federalizaci Rakouska a než prezident Wilson odpoví Vídni na nabídku příměří.

V sobotu 19. října uveřejnily Deklaraci americké noviny. A vedle ní zprávu o vídeňském projektu federalizace západní části Rakouska podle národních hranic, tedy bez Slovenska a Sudet.Druhý den po uveřejnění Wilson zamítl rakousko-uherské návrhy. Vždyť jeho „14 bodů“ ze začátku roku už vývoj překonal. Nesouhlasí s federalizací, protože USA de facto uznaly československou vládu a národní snahy jihoslovanské. O budoucnosti Čech a Slovenska musí rozhodnout Čechoslováci sami!

Představy o budoucí Evropě

V sobotu 16. listopadu obědval Masaryk v newyorském Klubu právníků. Během debaty mu číšník přinesl telegram. Když profesor dokončil svou řeč, podíval se na depeši, rychle lístek zastrčil do kapsy a pokračoval: „Ta polévka je výborná, co říkáte, pánové?“ Teprve po několika minutách prozradil, že mu právě oznámili zvolení prezidentem republiky. A hned se bránil: „Pánové, prosím vás, nechtějte na mně nějaké slavnostní projevy, na to nejsem!“ Až večer na banketu v restauraci Delmonico pronesl svou první prezidentskou řeč. A vzápětí udělal první státnický akt – jmenoval blízkého spolupracovníka šéfa své americké tajné služby Emanuela Vosky Františka Kopeckého československým konzulem v New Yorku.

Ve středu 20. listopadu 1918 přijel Masaryk do newyorského přístavu. Čestný oddíl amerických námořníků mu vzdal hold – poprvé jako prezidentu republiky spojeneckého státu. A potom s dcerou Olgou a osobním tajemníkem Jaroslavem Císařem nastoupil na anglickou loď Carmania. „Ta cesta na lodi, to byl můj první odpočinek za čtyři léta,“ vzpomínal prezident v Hovorech s TGM, „ mohl jsem s dcerou hrát v šachy – od té doby jsem jich neměl v rukou; chodil jsem po palubě, díval jsem se na moře, uvažoval, jak se to všecko stalo – a měl jsem radost. Bože, tož se nám to přece jen povedlo!“