Konstantin Feoktistov: Strasti prvního vědce ve vesmíru (2)

22.11.2015 - Karel Pacner

Po návratu z vesmíru se Feoktistov věnoval stavbě nové lodi Sojuz a následně přípravě letu sovětské orbitální stanice. Smrt Koroljova chod věcí nijak neusnadnila


Reklama

Začátkem roku 1959 nařídil Koroljov projektantům: „Navrhněte mi větší kosmickou loď pro dva lidi ve skafandrech. Budeme jí říkat třeba Sever – podle analogie s Vostokem. Bude létat nejen okolo Země, ale i na Měsíc.“ V létě 1959 dokončil Feoktistovův tým náčrt třídílné lodi 7K, která se skládala z orbitálního obytného úseku, přistávacího modulu a přístrojové sekce. Pobyt na oběžné dráze měl být komfortnější, protože posádka mohla pobývat ve dvou „místnostech“.

Předchozí část: Konstantin Feoktistov: Strasti prvního vědce ve vesmíru (1)

Další tři roky strávili inženýři a vědci nejen z OKB-1, ale i z dalších institutů nad výpočty a teoretickými studiemi. Plavidlo 7K mělo mít tři modifikace: orbitální 7K-OK, známý jako Sojuz (původní název Sever zapadl); pro oblet Měsíce 7K-LOK (jako Zond létal až po Koroljovově smrti); a konečně 7K-LK pro vysazení člověka na Měsíc (nikdy s lidmi neodstartoval, zkoušela se pouze jeho modifikace v automatické verzi). Nová kosmická loď měla vážit asi 6,5 t, a proto se musela nosnost rakety R-7 zvýšit přidáním nového, silnějšího třetího stupně.

Feoktistov s chystanou výpravou na Měsíc nesouhlasil: „Ano, měl by to být náš cíl, ale nejdřív musíme zvládnout cestování v blízkosti Země, musíme stavět orbitální stanice, v nichž bude možné pohodlně žít a pracovat celé měsíce.“ Nicméně Bílý dům rozhodl, že Spojené státy předstihnou Sověty v lunárních expedicích – a to byla výzva i pro Kreml. Proběhly tedy zkoušky Sojuzu v automatické verzi pod všezahrnujícím programem Kosmos. Nebyly příliš úspěšné, přesto musela první loď s člověkem odstartovat, neboť na to tlačil nový stranický šéf Leonid Brežněv.

V neděli 23. dubna 1967 se Sojuz 1 s Vladimírem Komarovem na palubě odlepil od země. Měl se k němu připojit Sojuz 2, odkud by dva kosmonauti přeručkovali do Sojuzu 1. Avšak Komarov se setkal s tolika potížemi, že bylo spojení vyloučeno. Nakonec ztratil nad svým plavidlem kontrolu: při předčasném přistání selhal padákový systém a loď dopadla na zem jako kámen. Komarov zahynul. Feoktistov mi mimo mikrofon řekl, že Sojuzy měly řadu slabin, které šlo vychytat, kdyby od nich Kreml nepožadoval brzké vypuštění kvůli propagandistické parádě.

Nezdary a zase nezdary

Mezitím došlo ke změně na nejvyšším postu: Koroljovova smrt v lednu 1966 těžce zasáhla i Feoktistova. Legendárního hlavního konstruktéra nahradil jeho dosavadní první náměstek Vasilij Mišin a konstruktéři dál zdokonalovali Sojuz. Začátkem května 1967 požádal Feoktistov písemně Mišina, aby ho doporučil jako velitele příštího aktivního Sojuzu, přičemž argumentoval stejně jako kdysi Koroljovovi. Intriky vojáků a drobné zdravotní potíže však Feoktistova z čekací listiny vyloučily a Sojuz 3 pilotoval Kamaninův oblíbenec Georgij Beregovoj. K bezpilotnímu Sojuzu 2 se však přiblížil jen na 11 km, další operace nezvládl.

Začátkem prosince 1970 dostal Feoktistov nový úkol – postavit orbitální stanici. Američané ji také chystali, ale Sověti je chtěli trumfnout, když neuspěli při vysazení člověka na Měsíci. Předseda Vojensko-průmyslové komise Leonid Smirnov požadoval, aby Saljut, jak se stanice nazývala, vypustili v únoru 1971 – v předvečer 24. sjezdu sovětských komunistů. Nebyl to však reálný termín a raketa Proton ji vynesla do vesmíru až 19. dubna. Třebaže se pak tři kosmonauti v Sojuzu 10 se Saljutem spojili, nepodařilo se jim otevřít průlez. Posádka Sojuzu 11 se sice na palubu stanice dostala a strávila tam tři týdny, ale přistála „bez známek života“ – z kabiny zřejmě unikl vzduch. 

Američané a Mars

Začátkem 70. let se Feoktistov podílel na přípravách společného letu Sojuz–Apollo, přičemž v létě 1975 se obě lodi spojily na oběžné dráze. Feoktistov později toto „spíš politické divadlo“ nazval „mezinárodním cirkusem“, který „nic nedal zemi, ani USA“.

TIP: Boris Čertok: „Dnes bych Gagarina nahoru nepustil!“

Rovněž projektoval stroj Aelita pro výpravu prvních lidí na Mars. „Naše studie byla spíš předběžná,“ připustil Feoktistov. „Ale když vezmeme v úvahu, že vznikla na počátku šedesátých let, pak nebyla nejhorší. Chtěli jsme smontovat meziplanetární loď z menších dílů na oběžné dráze okolo Země a pak toto těleso vypustit k Marsu. Jakmile by se dostalo na dráhu okolo planety, spustili by se kosmonauti dolů ve zvláštních výsadkových člunech, nebo dokonce ve speciálních letadlech. Na palubě mělo být asi deset lidí. […]“

Konec jedné éry

Na podzim 1980 měl Feoktistov znovu letět v Sojuzu T-3, aby se dvěma kolegy důkladně opravili Saljut 6. Vojenským lékařům se ho však podařilo z posádky vyřadit – EKG údajně ukázalo závažné změny na srdci. V letech 1974–1990 byl náměstkem generálního konstruktéra firmy Eněrgija Valentina Gluška. Po jeho smrti v lednu 1989 se ucházel o tuto funkci, ale neuspěl – přednost dostal Jurij Semjonov, zeť člena komunistického politbyra Andreje Kirilenka. Feoktistov pak odešel přednášet na Baumanovu vysokou školu technickou. Zemřel 21. listopadu 2009. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Start Saturnu V s Apollem 11.

Vesmír

Starší ženy často nepovažují nošení kruhů za nic mimořádného. Za dlouhá léta si na těžkou ozdobu zvykly.

Zajímavosti

Pistole na drony DroneGun MkIII

Věda

Geostacionární komunikační satelit SES-15

Reklama
Historie

Párek supermasivních černých děr před srážkou

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907