Reklama


Kosmická superstar Chris Hadfield: Hrající astronaut na ISS

01.08.2015 - Tomáš Přibyl

Kanadská kosmická agentura při výběru astronautů hledí kromě fyzické a psychické kondice a odbornosti či intelektu také na komunikační schopnosti. Potvrdil to rovněž první Kanaďan v roli velitele kosmické lodi Chris Hadfield


Reklama

Čtrnáctého května 2013 se Chris Hadfield po půlročním pobytu na Mezinárodní vesmírné stanici – přitom této základně za sto miliard dolarů dokonce dva měsíce velel – bezpečně vrátil na Zemi v lodi Sojuz TMA-07M. Nejednomu pravidelnému i náhodnému příznivci kosmonautiky to přitom bylo líto: Hadfield dokázal z oběžné dráhy upoutat svými experimenty, fotografiemi, komentáři nebo třeba hrou na kytaru pozornost desítek milionů lidí na celém světě. Nebyla to samozřejmě jen jeho zásluha, ale práce celého týmu lidí. Na druhé straně: šarm a charisma Chrise Hadfielda vtiskly jeho mediální prezentaci nezaměnitelné kouzlo.

Kanada každopádně ukázala, že si nabídnuté příležitosti váží a dokáže ji využít. Podle dohodnutého klíče má totiž nárok na 2,3 % kapacity ISS, což představuje jednoho kosmonauta na dlouhodobé misi za pět až sedm let! Pro srovnání: za stejnou dobu pošle NASA na stanici třicítku vlastních astronautů.

Velký dětský sen

Chris Hadfield se narodil 29. srpna 1959 ve městě Sarnia v kanadské provincii Ontario, kde je po něm dnes pojmenováno místní mezinárodní letiště. Sám tvrdí, že se rozhodl stát astronautem v devíti letech, když sledoval přistání lidí na Měsíci. Toto tvrzení pochopitelně ověřit nejde, ale je pravda, že si za kariérou kosmonauta tvrdě šel. V patnácti letech udělal pilotní průkaz na kluzáky, o rok později na motorová letadla.

Po absolvování vysoké školy nastoupil v roce 1978 k armádnímu letectvu, kde si ještě dodělal titul inženýra. Kurz pro taktické stíhače v roce 1983 dokončil jako nejlepší: stal se pilotem na strojích CF-116 Freedom Fighter a F-18 Hornet, s nimiž se zapojil do společného kanadsko-amerického projektu NORAD (ochrana vzdušeného prostoru Severní Ameriky). Hadfield se stal prvním pilotem, který se dokázal přiblížit k sovětskému bombardéru Tupolev Tu-95.

Následně byl v letech 1989–1992 zaměstnancem NASA, pro niž uskutečňoval testovací lety: zkoušel různé prvky řízení stability za letu a vypracovával (a ověřoval) metodiky stabilizace letounů, které se vymkly kontrole. Následně získal v roce 1993 doktorát na univerzitě v Tennessee.

Dobrovolník pro východní frontu

Do prvního oddílu kanadských kosmonautů se Hadfield přihlásit nemohl – respektive mohl, ale bez šance na úspěch. Výběr totiž probíhal počátkem 80. let, kdy ještě neměl dostatečné zkušenosti. Když však byl počátkem 90. let vypsán druhý konkurz, patřil v něm k želízkům v ohni. Nikoho proto nepřekvapilo, že byl v červnu 1992 z 5 330 podaných přihlášek vybrán do oddílu kosmonautů společně s dalšími třemi adepty právě on.

Pokud byla jeho „předkosmická“ kariéra hvězdná, pak o kosmické se to dá říct také. Svůj ohromný talent a inteligenci prodal Hadfield tak, že byl při 25 letech raketoplánů hlavním spojařem. V letech 1996–2000 působil ve Hvězdném Městečku jako koordinátor pro kanadské astronauty. O rok dříve se mu přitom splnil sen a vydal se poprvé do vesmíru jako člen posádky raketoplánu Atlantis, s nímž navštívil stanici Mir.

V krátké době následovala druhá nominace do posádky raketoplánu: do mise stroje Endeavour k Mezinárodní vesmírné stanici v roce 2001. V letech 2001–2003 působil Hadfield jako ředitel operací NASA ve Hvězdném Městečku: přestože se tato funkce považuje za jakousi přednominaci před výběrem k dlouhodobému letu na ISS, američtí astronauti se do ní moc nehrnou. Vědí, že i bez této zkušenosti v Rusku se do vesmíru dostanou, a vůbec se jim na „divoký východ“ nebo na „východní frontu“ (jak práci ve Hvězdném Městečku označují) nechce. Hadfield se však na zmíněnou pozici přihlásil dobrovolně. Zdokonalil se v ruštině a jako jeden z mála neruských kosmonautů získal kvalifikaci pilota lodi Sojuz.

Showman na oběžné dráze

Bylo jasné, že Hadfield směřuje k dlouhodobému letu na ISS. K němu pak získal úžasnou prémii v podobě velení stanice. Stal se tak prvním kanadským kosmonautem, který velel kosmické misi – a na dlouhé desítky let zřejmě i posledním; a mimochodem druhým neruským či neamerickým kosmonautem, kterému se to poštěstilo: tím prvním byl belgický kosmonaut ESA Frank De Winne.

Hadfield si svůj let užíval plnými doušky a o své zážitky se prostřednictvím sociálních sítí šikovně dělil s miliony příznivců na Zemi: jen pro YouTube vyrobil 140 videosekvencí, které dohromady vidělo přes třicet milionů uživatelů. Jeho krátké noticky na Twitteru zase sledovalo 930 tisíc osob.

Hadfield se opravdu činil. Předváděl, jak ve vesmíru tečou slzy (byť se omlouval, že nedokáže brečet na povel, a slzu tak nahradil kapkou vody) nebo přímo z oběžné dráhy představil nové kanadské bankovky. Ovšem legendárními se stala jeho kytarová vystoupení: zvláště těsně před návratem na Zemi zveřejněná píseň Space Oddity Davida Bowieho, kterou na YouTube zhlédlo patnáct milionů uživatelů. Pěveckého výkonu si povšiml i týdeník The Economist, který analyzoval legislativní rámec ochrany autorských práv na oběžné dráze.

Mimochodem, Hadfield hrál na kytaru už v roce 1995 na stanici Mir. Nástroj vezl v raketoplánu pro německého kolegu Thomase Reitera, který tehdy na stanici dlouhodobě pracoval. Hra obou „uměnímilných“ kosmonautů ale tenkrát jaksi nepřipoutala mediální pozornost. Co bylo v tomto případě jinak? Hadfield obratně využil největší sílu dnešní doby – sociální média. Bez ostychu přiznával, že si nechal radit a pomáhat od svých synů Kylea (30) a Evana (28), kteří mají k duchu mladší generace přece jen o něco blíže. Oba jeho synové přitom v průběhu otcovy mise věnovali správě jeho sociálních profilů šestnáct hodin denně! Hadfield ale evidentně vsadil na správnou kartu.

Život po vesmíru

Chris Hadfield se stal skutečnou celebritou, a tak se po jeho návratu zpět na Zemi objevily na internetu spekulace, čemu se bude věnovat nadále. Kanadská CSA oznámila, že registruje přes tisíc (!) požadavků na jeho osobní vystoupení. Jeho kolega – první kanadský (jinak trojnásobný) kosmonaut Marc Garneau – ho zase varoval před vstupem do politiky. Sám tak totiž učinil a přiznal, že je trochu zklamán. Jako kosmonaut říkal věci, které lidé chtěli slyšet – a jako politik naopak musí říkat to, co slyšet nechtějí.

Hadfield ovšem spekulace rychle a překvapivě utnul. Oznámil, že počátkem července opustí oddíl kosmonautů a CSA. Prohlásil, že tím plní slib daný manželce před třiceti lety: že se jednou vrátí do Kanady, protože cesta kosmonauta je životem světoběžníka. A že už nepočítá se svým návratem do vesmíru, protože CSA má dva nové kosmonauty, kteří čekají na svoji příležitost. Každopádně je velmi neobvyklé, aby kosmonaut jen několik týdnů po návratu z dlouhodobé mise tak bleskově opustil svoji mateřskou agenturu. Proto se ihned objevily otázky, co za tímto úprkem stojí. Těžko říct, jedno je ale jisté: Hadfield opět ukázal, že ví, jak být v centru pozornosti.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 7/2013

  • Zdroj fotografií: NASA, CSA a autor

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Operace Kruh skončila na přelomu ledna a února 1943 vítězstvím Rudé armády

 

Válka
Věda

Japonská sonda Hajabusa 2 u asteroidu Ryugu.

Vesmír

Diamantový kopeček

Black Diamond
podnik: Scoopi Café | cena: 18 407 Kč

Nejdražší kopeček zmrzliny vám naservírují v dubajském podniku Scoopi Café, a to aniž by pochutina předtím čekala v mrazáku – na počkání ji tam vyrábějí pomocí tekutého dusíku. Základ delikatesy, jež dostala jméno Black Diamond, tvoří vanilkové lusky dovezené z Madagaskaru. Jedinečnost dál dotváří nejdražší šafrán planety pěstovaný v Íránu a hoblinky černých lanýžů z italské oblasti Alba. Kopeček se sype vločkami 23karátového zlata a podává se v ručně vyrobené misce Versace a se stříbrnou lžičkou – obojí si přitom můžete nechat. 

Revue

Při ekologickém pohřbu vznikne hromada kvalitní zeminy, do které je možné zasadit strom, či jinak uctít mrtvého.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907