Král Matyáš se žení (2): Svatba s Beatrix Aragonskou

25.10.2015 - Vladimír Segeš

Po předchozích peripetiích se Matyášovi podařilo získat královskou dceru. Beatrix Aragonská, jíž se díky urozenému původu dostalo skvělé výchovy a vynikajícího vzdělání, se za Matyáše provdala 22. prosince 1476. S jejím příchodem ožil budínský dvůr závanem italské renesance.


Reklama

Předchozí část: Král Matyáš se žení (2): Svatba s Beatrix Aragonskou

Kronikář detailně zaznamenal účast velmožů, prelátů a cizích vyslanců. Neuniklo mu ani to, že „na zemi bylo rozprostřeno 13 pécií (kusů o průměrné délce 20 m) modrého sukna, po kterém vedli princeznu ke králi Matyášovi. Vpředu kráčel (prešpurský župan Mikuláš) Bánfi, který jménem vznešené paní odevzdal Matyášovi nádherný věnec. Uprostřed věnce se skvěl pompézní diamantový prsten. Král převzal věnec s náležitou úctou i radostí. Potom přišla nevěsta a královna matka; obě seděly v pozlaceném kočáře, který byl potažen zlatem protkávaným zeleným sametem. I kočí byli oblečení v sametových šatech ozdobených zlatými gombíky. Kromě toho dorazilo ještě 7 pozlacených kočárů, v každém bylo zapřáhnuto po 6 koních, v prvním bílí, v druhém černí, v třetím hnědí (...)

Nevěsta a Matyášova matka sestoupily na sukno, kde je očekával král. Potom Beatrice vysedla na bílého a král na hnědého hřebce, a tak vstoupili do korunovačního města uherských králů. Po slavnostní korunovaci nové královny 12. prosince 1476 se konala velká hostina sestávající z 24 chodů, které však podle kronikářova svědectví „pro krátkost dne nestihli všechny předložit“

Vratislavský notář si z korunovace zapamatoval i další detaily: „Královna měla oblečené červené sametové šaty, rukávy byly prostřižené podle italské módy; v rozpuštěných vlasech se jí skvěly dvě vzácné a takřka dokonale okrouhlé pravé perly. Napravo od krále Matyáše stál bosenský král (Mikuláš Ilocký), jehož oblek byl poset zlatem, stříbrem, perlami a drahými kameny; jeho zlatý řetěz vážil 16 hřiven“. Peter Eschenloer vzápětí také odhadl téměř čtyřkilogramový řetěz a přepychovou mentieku (kožich) na 80 000 dukátů a zlatý opasek vykládaný drahokamy na 60 000 zlatých. Jen tato část oděvu Mikuláše Ilockého měla tedy hodnotu desetinásobku ročního příjmu průměrného uherského biskupa či měsíčního minima pro 140 000 uherských poddaných.

Sled zábav a hostin

Přivítání a korunovace Beatrice v Stoličném Bělehradě představovaly jen začátek velkolepého představení, jehož hlavním režisérem byl sám Matyáš. Oslavy pokračovaly od neděle 15. prosince 1476 v Budíně. Už před jeho branami vítala přicházející svatebčany procesí budínských měšťanů a královských dvořanů. Nechyběli ani budínští Židé, „kteří vyrukovali se zástavami a s baldachýnem, pod kterým nesli Mojžíšova přikázaní, a vítali královnu svérázným notováním“. Každý den se něco dělo, zábava střídala zábavu a hostina hostinu.

Hans Seybolt, člen bavorské delegace, taktéž podrobně sepsal své zážitky. K čtvrtku 19. prosince poznamenal, že „hosté se bavili hudbou a tancem. V souboji s kopími proti sobě bojovali (bavorský) vévoda Krištof a český kníže Hynek (z Poděbrad, syn krále Jiřího). Oba dva vypadli ze sedla. Kromě nich bojovaly ještě dvě dvojice. Rytířský turnaj trval půl třetí hodiny. V palácových sálech se mezitím bavili na vystoupení jistého šaška“. Veselí vyvrcholilo 22. prosince, kdy se po církevním obřadu v kostele Blahoslavené Matky Boží konala svatební hostina na budínském hradě.

Lukulské hody

Díky Hansovi Seyboltovi známe jídelní lístek: „Prvním chodem byly cukrovinky. Při druhém chodu švitořili živí ptáci. Třetím chodem byla pečínka ze zvěřiny, čtvrtým bílé a hnědé nářezy z mletého masa, pátý chod představoval pozlacený keřík, na kterém spočívali bělostní andělé a veverky. Na šestém podnose leželi na žlutých jablkách křepelky a kapouni. Sedmý chod představoval oplocenou zahradu. Na plotě seděli ptáci, ve středu zahrady se vypínal zlatý myrtový stromek, na kterém visely hnědé a zelené hrušky a sladkosti velké jako kokosový ořech. Celé to bylo zhotoveno z karamelizovaného cukru. Osmým chodem byla rýže, devátým opět pečínka ze zvěřiny, desátým kuře v jakési žluté omáčce a nakonec jedenáctým chodem byly šišky“. Ani těmito lukulskými hody veselí neskončilo, po Vánocích přišel Nový rok a po něm nebylo daleko do fašaňku. Až potom se poslední vznešení hosté vytratili z Budína a královský pár začal poznávat podoby všedního dne.

Tečkou za svatbou Matyáše a Beatrice nám může být postřeh pozorného bavorského hosta Hanse Seybolta: „Na svatební noci nebyli cizí svědci, nikdo neobsluhoval (novomanžele) jídlem ani nápoji. Král si lehl vedle manželky a útokem dobyl pevnost.“

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Wikimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Spisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.

Zajímavosti

Červené světlo pomáhá stárnoucím očím

Věda

Ledoví obři Uran a Neptun

Vesmír

Na sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.

Historie

Původně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách

Válka

Horal každým coulem

Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens)Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.

„Nízkohorská“ nemoc

Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907