Krása jako kapitál: Atraktivní vzhled je spolehlivým žebříkem k úspěchu

Nejen v průběhu dějin, ale také napříč kontinenty se vnímání krásy neustále mění. Vědecký výzkum přitom prokázal, že vzhled hraje důležitou roli u pracovních pohovorů a následně i ve výši mzdy

25.07.2020 - Barbora Jelínková



Náborové inzeráty obvykle zahrnují požadavky na pracovní zkušenosti a praxi v oboru. Nicméně úspěch na pohovoru u potenciálního zaměstnavatele se odvíjí i od faktorů, o kterých již inzeráty mlčí. A k těm nejdůležitějším patří vzhled: Atraktivnější lidé mají prokazatelně větší šanci danou pozici získat a později také dosáhnout na vyšší plat. Do jaké míry krása ovlivňuje kariéru?

Z mnoha hledisek se zdá, že pohlední lidé mají zkrátka snazší život. Ostatní se k nim totiž automaticky chovají lépe, a to už od dětství. Jak v sérii studií prokázala například americká psycholožka Judith Langloisová, hezké děti jsou oblíbenější a těší se větší pozornosti rodičů i pedagogů. Ruku v ruce s tím později zažívají méně psychického stresu. Ostatní mají tendenci svým krásnějším vrstevníkům snáz odpouštět chyby a přisuzují jim lepší charakterové vlastnosti včetně inteligence, než jakými ve skutečnosti mohou disponovat. 

Syndrom prezidenta

Až znepokojivý důkaz platnosti popsaného fenoménu zažili obyvatelé Spojených států ve 20. letech minulého století, kdy do prezidentského křesla usedl Warren Harding. Jeho jméno dnes již takřka upadlo v zapomnění, přesto se do dějin zapsal jako jeden z nejhorších prvních mužů USA. Třebaže v úřadu nestrávil ani plné volební období a dva a půl roku po zvolení zemřel v nedožitých šedesáti letech na infarkt, stihl víceméně vydrancovat státní kasu, s okruhem blízkých přátel se staral o jeden korupční skandál za druhým a prožil aférku se svou sekretářkou. 

Historikové se dodnes ptají, jak dokázal nezkušený lokální politik z Ohia porazit ve volbách demokratického kandidáta Franklina D. Roosevelta (který se stal prezidentem o dekádu později). Odpověď by mohla znít překvapivě prostě: Bez ohledu na veškeré škraloupy se totiž Hardingovi nedala upřít značná atraktivita. Je tedy možné, že voliči při rozhodování zkrátka podlehli tzv. omylu Warrena Hardinga, jak jej v 21. století popsal psycholog Malcolm Gladwell – jednoduše přisoudili pohlednému člověku vlastnosti, které si s ním automaticky spojili, aniž by o nich hlouběji přemýšleli.

Tvář otevírá cestu

Pokud bychom se zeptali personalistů, podle čeho se rozhodují, zda daného kandidáta přijmout, či nikoliv, většina zmíní na prvním místě jeho schopnosti a zkušenosti. Že by měl při výběrovém řízení hrát roli také vzhled, zpravidla odmítnou jako diskriminaci. A nebudou lhát: Při objektivním posuzování uchazečů se zřejmě budou snažit nebrat daný aspekt v potaz. Pravdou ovšem zůstává, že atraktivita má v náborovém procesu nemalý vliv na úrovni podvědomí. Krásní lidé znají svou devízu, zpravidla tak působí sebevědoměji a zanechají lepší dojem. Následně mají větší šanci na trhu práce uspět.

Funguje to však i obráceně. V nedávném experimentu ekonomů z univerzit v Londýně a Singapuru dostali dobrovolníci vždy fotografie dvou anonymních tváří, z nichž jedna byla nápadně hezčí než druhá. Úkolem bylo přiřadit ke snímkům pracovní pozici, která by daným osobám podle účastníků pokusu nejlépe odpovídala. Jednoznačně se potvrdilo, že potenciální zaměstnavatelé měli sklon posílat atraktivnější adepty na žádanější posty, i kdyby krasavci projevovali zájem například o místa uklízečů nebo popelářů. 

Přitažlivost za milion

Výzkumy se problematice věnují už od 60. let a opakovaně docházejí k závěru, že atraktivnější vzhled jde ruku v ruce s vyšším platovým ohodnocením. Z výsledků americké studie z roku 1994 vyplynulo, že nadprůměrně hezké ženy dostanou zaplaceno o 8 % víc než kolegyně s „běžným“ vzhledem (u mužů se jednalo o 4 %). Zmíněný rozdíl přitom odpovídá zhruba 1,5 roku studia navíc či dalším pěti letům pracovních zkušeností.

V různých studiích se čísla liší, nicméně existenci vztahu mezi přitažlivostí a platovým ohodnocením nelze popřít. Obdobný výzkum se před dvěma lety odehrál i v českém prostředí, přičemž sociologové Petr Matějů a Petra Anýžová dospěli ve své publikaci Krása jako kapitál dokonce k ještě výmluvnějším cifrám. Atraktivnější ženy podle nich obdrží k průměrnému příjmu 15% „bonus“, zatímco nepříliš přitažlivé zaměstnankyně z něj naopak dostanou o 6 % méně. Pokud by průměrná mzda představovala 20 tisíc korun, pak by během dvou dekád pracovní kariéry dosáhl rozdíl jejich platů milionu. 

U mužů panuje podobná „nespravedlnost“, ovšem nikoliv tak výrazná. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že pohlednější pánové ze svého zevnějšku nevytěží žádné vyšší finanční ohodnocení. Pokud však krásy příliš nepobrali, uvidí na výplatní pásce v průměru o 9 % méně než ostatní. 

Lze ji měřit?

Nabízí se samozřejmě otázka, jak vlastně atraktivitu poznat. V názorech na přitažlivost tváře či postavy se lidé většinou neshodnou a v průběhu dějin se ideál krásy různě vyvíjel. Starověk obdivoval atletická těla vysportovaných mužů, baroko stavělo na piedestal ženy kyprých tvarů a dnes se naopak preferují modelky, jež veškeré křivky postrádají. Stačí však zamířit do jiné části planety či k odlišnému etniku, a situace se opět změní. 

Existuje v podstatě jediný faktor univerzálně platný pro všechny národy světa – symetrické rysy obličeje. Upřednostňování souměrných proporcí prokázali vědci dokonce i u zvířat, například primátů, ovcí či některých ptáků. Do hry zde totiž vstupuje genetika, podle níž jsou symetrické rysy znakem zdraví a kvalitních genů, přičemž je daný jedinec nejspíš předá i potomstvu. Odpovídá tomu také zjištění, že se podoba tváře může mírně měnit v závislosti na aktuální hladině hormonů, konkrétně v různé fázi menstruačního cyklu. Zhruba šest dnů v měsíci, kdy probíhá ovulace a žena má největší šanci otěhotnět, bývá její obličej nepatrně okrouhlejší a v očích mužů působí souměrněji. 

Kráska z počítače

Přitom ovšem nestačí, aby si jednotlivé rysy zrcadlově odpovídaly – důležité jsou i poměry jejich vzdáleností. V roce 2008 mezinárodní tým vědců zjistil, že nejdůležitější roli hraje rozmezí očí, úst a uší. Konkrétně spojnice zorniček by měla odpovídat 44 % rozpětí mezi ušima a vzdálenost dělící oči a ústa by měla tvořit 36 % délky obličeje. 

Na světě samozřejmě neexistuje člověk, který by popsaným kritériím vyhověl ze sta procent. Badatelům to však nebránilo vytvořit fiktivní tvář pomocí počítačové simulace. Před pěti lety jistý britský výzkumník využil speciální software, sloužící běžně policii k vyhledávání zločinců, a v rámci dvouměsíčního dotazování stovek dobrovolníků postupně vygeneroval prototyp dokonalého mužského i ženského obličeje. Za obzvlášť důležitou považovali účastníci obecně plnost rtů, délku nosu či vlasů, ale i velikost očí a výšku lícních kostí. 

Analýza tisíců snímků tváří dál pomohla vyhledat skutečné osoby, jež se ideálu maximálně přibližují. Jistě není náhoda, že mezi ně patří celebrity, jinými slovy ti úspěšnější: Například herečka Natalie Portmanová „zvítězila“ hned v několika aspektech, konkrétně ve tvaru obličeje a očí nebo plnosti rtů, zatímco z mužů kritériím nejvíc vyhovoval fotbalista David Beckham

Ti nejhezčí na světě

Jinou možnost vyjádření symetrie představuje tzv. zlatý řez, známý také jako číslo fí o zaokrouhlené hodnotě 1,618. Vznikne, pokud úsečku rozdělíme na dvě části, přičemž poměr větší a menší odpovídá poměru celé úsečky k větší části. Již od starověku se pokládá za ideální proporci mezi dvěma rozměry a překvapivě často – víckrát, než by odpovídalo náhodě – na něj narazíme i v přírodě. 

TIP: Jak bude vypadat lidská tvář za 100 tisíc let? Všichni budeme stejně divní

Britský plastický chirurg Julian De Silva podrobil počítačové analýze snímky deseti známých světových krásek a zjistil, že „objektivně“ nejpřitažlivější by měla být americká modelka Bella Hadidová, jejíž tvář odpovídá zlatému řezu z celých 94,35 %. Jenže, jak zdůrazňují vědci, podobné průzkumy jsou jen málo směrodatné. Stačí je provádět v jiném regionu, a výsledky se budou odlišovat. Analyzovat obličeje všech lidí na světě není reálné, a tak pravděpodobně nejvíc záleží pouze na tom, s jakým vzorkem odborníci pracují.  

Krása napříč kontinenty

Ideál krásy se mění nejen s tím, jak daleko do historie se vydáme, ale i podle regionů. V roce 2015 představil webový server Superdrug experiment, v němž požádal grafiky z osmnácti států, aby v programu Photoshop upravili modelku ve spodním prádle podle preferencí svého národa. Výsledky před pěti lety zaplavily internet a prokázaly překvapivé odlišnosti: Nejštíhlejší postavy si cení například v Itálii a Číně, naopak plnější tvary se líbí ve Venezuele či Španělsku. Rozdíly se projevily i ve vnímání šířky boků – v Srbsku, USA nebo Jižní Africe preferují menší vzdálenost mezi kyčlí, zatímco v Egyptě, Peru či Sýrii zaujme spíš žena s širšími proporcemi v oblasti hýždí a stehen.

TIP: Krasavice z počítače: Tvářemi luxusní značky Balmain jsou virtuální modelky

Obdobně se liší hodnocení atraktivity tváří. Zajímavý pokus provedla firma Nvision, jež se rozhodla srovnat výstupy z internetových vyhledávačů. Na dotaz „krásná žena“ se totiž nabízejí různé obrázky podle toho, odkud na světě se připojujete – přičemž se odvíjejí od snímků, na něž předtím klikli místní uživatelé. Vyhledávač tak zobrazuje výsledky dle masových preferencí a ještě je posiluje. Na základě zprůměrování poté společnost Nvision vytvořila portrét tváře, kterou lidé v dané části planety považují za krásnou. 


Další články v sekci