Křehká planeta: Proč na Zemi může existovat život?

15.10.2014 - Michal Švanda

Je to náš domov – obří ostrov plující nepřátelským vzduchoprázdnem, který poskytuje pozemskému životu vše potřebné. V čem je Modrá planeta jedinečná?


Reklama

Země je jediným známým tělesem ve vesmíru schopným hostit život zemského typu. K tomu přispívá souhra několika okolností: Celá Sluneční soustava se nachází v obyvatelné zóně Galaxie s dostatkem těžších elementů na zformování kamenné planety, ale přitom daleko od jejího středu a od oblastí s intenzivní tvorbou hvězd, jež jsou zaplaveny vysokoenergetickým zářením. Země je kromě toho obklopena magnetosférou, která povrch planety před přímými účinky kosmického záření chrání.

Naše planeta se pak dlouhodobě nachází ve „správné“ vzdálenosti od Slunce, v tzv. obyvatelné zóně, kde je možná existence tekuté vody na povrchu. Podle nejčastější definice se obyvatelná zóna rozkládá ve vzdálenosti 0,95–1,37 astronomických jednotek od Slunce. V současnosti se do ní tedy vejde pouze Země, avšak s vývojem naší hvězdy se i obyvatelná zóna mění: v minulosti se v ní nacházela Venuše, v budoucnu se její hranice posunou až k dráze Neptunu.

Čtěte dále:

Slunce pomáhá

Slunce hraje v existenci pozemského života důležitou roli i z dalších důvodů: jedná se o žlutého trpaslíka, jenž má tedy ve srovnání s hmotnějšími hvězdami dlouhou životní dobu, ale zároveň na rozdíl od méně hmotných hvězd dodává do svého okolí dostatek záření. Také jeho magnetická aktivita dosahuje „rozumné“ úrovně: známe totiž i hvězdy slunečního typu, u nichž dochází k erupcím, které jednou za čas kompletně sterilizují své okolí sprškou rentgenového a gama záření. Navíc je Slunce osamocenou hvězdou, což Zemi zajišťuje relativní stabilitu oběžné dráhy – v případě dvoj- nebo vícehvězdných systémů bývají oběžné dráhy planet mnohem komplikovanější a podléhají rychlým změnám.

Oběžná dráha Země je kromě toho téměř kruhová, tudíž se vzdálenost naší planety od Slunce v průběhu roku nijak dramaticky nemění a je zajištěno víceméně stabilní klima. Dlouhodobě stálým klimatickým podmínkám napomáhá také skutečnost, že má Země právě jednu přirozenou družici, jejíž velikost je téměř srovnatelná s rozměrem planety: oběh Měsíce tak stabilizuje polohu rotační osy Země v prostoru. Sklon rotační osy je vůči oběžné rovině nenulový, což zapříčiňuje střídání ročních období, důležité pro celoplanetární rozšíření života.

V neposlední řadě má Země také adekvátní velikost pro udržení „příjemné“ atmosféry: v případě většího tělesa by byla příliš hustá a atmosférický tlak by dosahoval příliš vysokých hodnot. Rovněž vulkanická aktivita se udržuje na přijatelné úrovni. Díky deskové tektonice uvolňuje sice Země své vnitřní teplo neustále, ale relativně pomalu a navíc jen v určitých oblastech svého povrchu. Tektonickou činností je tedy postižen pouze zlomek planety.

Křehká rovnováha

Náš pohled na podmínky pro vznik a udržení života je však ovlivněn tím, co vidíme přímo na Zemi. Ve vesmíru se mohou vyskytovat formy života, které jsou zcela nepodobné tomu pozemskému a Země by pro ně naopak mohla být naprosto nepřátelským prostředím. Dokonce se očekává, že by jednoduchý život mohla hostit i jiná tělesa Sluneční soustavy: možná ho najdeme v oblacích na Venuši, v podpovrchových vrstvách Marsu nebo v podpovrchovém oceánu Jupiterova měsíce Europa.

Rovnováha umožňující život na naší planetě je však velmi křehká a snadno může dojít k jejímu narušení. Parametry zemské dráhy (především její výstřednost) a orientace rotační osy v prostoru se pomalu mění – hovoříme o tzv. Milankovičových cyklech, s nimiž se mění také úroveň celkového zalednění planety (střídání dob ledových a meziledových). A například výraznější vulkanická erupce (odborně se hovoří o supervulkánech) by do atmosféry vychrlila tolik sopečného popela, že by způsobila dlouhodobé celoplanetární ochlazení, jež by se nesmazatelně podepsalo na biosféře.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 3/2013

  • Zdroj fotografií: NASA

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Koncil v Clermontu. Papež Urban II. zde využil první kruciátu k vlastnímu zviditelnění.

Historie

Král Jiří VI. na inspekci bitevní lodi Duke of York

Válka

Staré známé léky mohou překvapit

Věda

Krabí mlhovina v nepravých barvách. Tato mlhovina, která je zdrojem rentgenového a gama záření, je pozůstatkem po supernově

Vesmír

Přibližná rozloha kráteru Yarrabubba v australské pustině.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907