Krvelační upíři: Bez krve ani ránu

04.06.2013 - Jaroslav Petr

Každý den musí sát krev, žádnou jinou potravu nepřijímají. Ke své oběti se vrací i v následujících nocích. I přes hororové jméno nevypadá upír obecný nijak hrozivě


Reklama

Tento jihoamerický netopýr dorůstá délky pouhých sedmi centimetrů. Svou největší zbraň skrývá v horní čelisti. Dlouhé špičaté řezáky ostré jako čepelky protnou kůži nic netušící kořisti a zanoří se do několikamilimetrové hloubky. Drobný tvoreček prokousne i silnou kůži divokého prasete nebo domácí krávy. Upír vylučuje se slinami látky, jež brání tvorbě strupu, a tak se z ranky řine krev. Netopýři ji slízávají, dokud se nenacpou k prasknutí. Často mají potíže s tím, aby se vůbec odlepili od země. Příliš jim to nevadí. Jsou překvapivě dobří běžci. K odrážení od země jim kupodivu neslouží zadní končetiny jako většině čtyřnohých běžců, ale složená křídla. Utíkají rychlostí až čtyři kilometry v hodině.

Upír se ke své oběti vrací i v následujících nocích. Pozná ji podle zvuků dechu. Odfukování spícího zvířete mu skýtá stejně spolehlivé vodítko, jakým je pro kriminalistu otisk prstu pachatele. Velká zvířata nemůže ztráta krve způsobená upírem závažněji ohrozit. Opakované sání ale přesto zvíře výrazně oslabí. Na vině není ani tak ztráta krve, jako neustálé buzení a neklidný spánek. Menším tvorům je však nebezpečné každé napadení upírem. Ztráta krve nebývá jedinou škodou, kterou oběť utrpí. Do otevřené rány můžou naklást vajíčka mouchy a to má za následek další zdravotní komplikace. Nejvážnější hrozbou je ale vzteklina, kterou upíři často přenášejí.

Upírovi stačí k nasycení pouhých deset minut sání. Každý den se mu však krvavý úlovek nezdaří. Pokud se upír vrací nad ránem do úkrytu s prázdným žaludkem, čelí akutní hrozbě vyčerpání. Bez pravidelného přísunu krve rychle slábne. Po pár dnech hladovění už nemá dost sil, aby vylétl na noční lov. Naštěstí není odkázán jen sám na sebe. Po návratu do kolonie se úspěšní upíři s neúspěšnými druhy o nasátou krev podělí. Zvrátí něco z polknuté krve přímo do tlamičky hladovce. Dárce nikdy neobětuje z úlovku tolik, aby sám sebe ohrozil. Pro obdarovaného upíra má však i malá porce krve cenu života. Upíři se navzájem rozeznávají a obdarovávání u nich probíhá na základě zásady „dnes já tobě, zítra ty mně“. Jen tak může kolonie přežít. Upír obecný je jen jedním z mnoha tvorů, kteří přišli krvi na chuť, a živí se výhradně jí. Životadárná tekutina obsahuje všechny potřebné živiny a ten, kdo si k ní umí zjednat přístup, nikdy nestrádá.

Reklama

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock



Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Jeden z lepších nevěstinců na území okupované Francie. (foto: Wikimedia Commons, Bundesarchiv, Dietrich, CC-BY-SA 3.0)

Historie

Vasariho koridor spojuje Palazzo Vecchio (florentskou radnici) s palácem Pitti (vévodským sídlem) přes galerii Uffizi a horní část mostu Ponte Vecchio. (foto: Pixabay, Alexandra MerzCC0)

Zajímavosti
Revue

Babyboom invazivního plzáka španělského propuká zjara. Přemnožení hladovci hravě zničí celou úrodu. Spasou hlavně listy, ale zbytek porostu oslintají, pokálí a zválí. Počet dospělců kulminuje v létě. (foto: David Říha ©)

Příroda

Kupa galaxií SDSS J1004+4112, jak ji zachytil Hubbleův teleskop.

Vesmír

Rekonstrukce vzhledu dávného obrněného „červa“ Wufengella bengtsoni.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907