Neviditelné impérium v troskách: Minulost a současnost Kukluxklanu

28.10.2015 - David Bimka

Lidé v bílých kápích rozsévají po Americe hrůzu už sto padesát let. Rasistické hnutí Kukluxklan si tradičně klade za cíl bojovat proti právům černochů – dnes se k němu přidala také nenávist k liberálům a homosexuálům. Kdysi mocné hnutí se ale nevyhnutelně rozpadá a možná jsme svědky jeho konečného zániku


Reklama

Když se metodistický kazatel William Joseph Simmons roku 1915 postavil před dav na skalisku Stone Mountain v Georgii, měl o budoucnosti Spojených států jasno: bude národně uvědomělá, zbožná a pokud možno bez „negrů“. Byl to den, v němž se rasistické hnutí po mnoha letech nečinnosti obnovilo a historici jej označují jako Druhý Klan (viz box Historie Kukluxklanu). Simmons vyhlásil Neviditelné impérium rytířů řádu Kukluxklan, netrvalo dlouho a z malé násilnické bojůvky se brzy stalo celonárodní hnutí. Na šest milionů členů – včetně vrcholných politiků a policistů – se plně opřelo do ideálu budování bílé Ameriky.

Dnes, o sto let později, se počet členů hnutí odhaduje na tisíckrát méně. Asi 6 000 jeho příznivců přežívá roztroušených v malých buňkách na jihu a ve středu Spojených států a nové členy verbuje tak, že na dvorky domů hází sáčky bonbonů, zabalené v propagačních letácích. Pokud se dnes na jeho demonstraci sejde alespoň sto lidí – a protože v USA má kdokoli právo hlásat jakkoli radikální názory veřejně, mohou se v kápích promenádovat za bílého dne – považuje se to za úspěch. Scény z takových shromáždění jsou ovšem někdy až úsměvné – zakuklence musí před rozezleným davem demonstrantů chránit pořádková jednotka, někdy složená z černých policistů.

Náboženství nenávisti

Tradičním cílem nenávisti Klanu byli a nadále zůstávají černoši. V počátcích bylo trnem v oku už to, že se zbavili otroctví a právně se postavili na roveň bílých. Dnes, po století vytrvalé integrace, jsou černoši hvězdami popu i filmů, výrazně uspěli v „nejameričtější hře“ baseballu i americkém fotbalu a naprosto dominují basketbalu nebo atletice. Takovému vývoji se dá jen těžko vzdorovat. Místo zpochybňování základních práv černochů se tedy Klan obrátil k jinému tématu – míšení ras

Mezirasová manželství dnes schvaluje 87 % všech Američanů (v roce 1969 to bylo pouze 17 %) a zhruba 5 % lidí černé pleti si bere bělochy. Současný prezident pochází přesně z takového smíšeného svazku. Podle klansmenů je však takové míšení nejen proti dobrému vkusu, ale také proti Božím zákonům. Často a rádi citují Bibli, především verš 33:16 knihy Exodus: „Podle čeho jiného by se poznalo, že jsem u tebe našel milost já i tvůj lid, ne-li podle toho, že s námi půjdeš; tím budeme odlišeni, já i tvůj lid, od každého lidu na tváři země.“ Klansmenům přitom nevadí, že tento verš se týká izraelitů šestého století před Kristem, nikoli bělochů anglosaského původu. Židé jsou přitom vedle černochů druhým nejčastějším terčem jejich výpadů.

S vážnou tváří však lídři Klanu tvrdí, že nenávist nepatří do jejich výzbroje. Jak se píše na internetových stránkách Loajálních Bílých Rytířů, kteří mají svou členskou základnu ve státě Virginia, k jiným rasám necítí odpor: „Nemůžete se stát klansmenem, pokud máte v srdci nenávist. Všechny rasy mají svůj domov, kde se mohou množit – Afričané Afriku, Mexičané Mexiko. Židé si ukradli za svůj domov Izrael. Arabové mají Střední východ. Běloši mívali Evropu a USA. Nyní ale nemají domov, který by mohli prohlásit za svůj. Dokonce i vládou kontrolovaná média tvrdí, že do roku 2050 naše rasa vymře. Volba je tvá, zachraň svou zem, přidej se ke Klanu!“

Kořeny strachu

Za xenofobií Kukluxklanu však nestojí pouze špatně pochopená Bible a nechuť ke smíšeným manželstvím. Jejich strach živí – stejně jako u jejich neonacistických protějšků v Evropě – především demografi cké změny. Populace Mexičanů v USA vzrostla oproti roku 1970 šestkrát a nyní jich v 319milionovém národě žije zhruba 53 milionů. Často migrují nelegálně a ve velkém přes jižní hranici USA především do států Texas, Arizona či Nové Mexiko – tedy území o rozloze zhruba 1 300 000 km², které si USA ve válce z roku 1848 ukously od svého jižního souseda.

Porodnost hispánců je vyšší než u bílých Američanů: průměr 2,8 dítěte na ženu z doby před sedmi lety sice poklesl na současných 2,2, přesto jde stále o vyšší číslo než 1,7 u bílých Američanů. Pokud připočítáme všechna další etnika, plná polovina všech dětí, které se do roku 2060 narodí, bude jiné barvy kůže než bílé. Trend se projevuje už dnes. Podle amerického Národního centra pro vzdělávání bylo z prvňáčků, kteří tento podzim poprvé nastoupili do školy, bílých méně než 50 %. Jde o noční můru všech amerických rasistů.

Buňky Klanu tak existují především v chudých oblastech amerického jihu, kde se pracující třída bělochů bojí o svá místa, která zabírají noví imigranti. Hispánské děti, které zde chodí do školy, pak obvykle nesdílí přísné protestantské pojetí křesťanství, jaké převládá v bílých komunitách. Lásce mezi etniky také nepřidávají (jakkoli pravdivé) posměšky, jaké například pravidelně trousí populární komik Louis C. K. ze smíšené americko-mexické rodiny: „Ale jistě, že vám cizinci kradou práci! Jenomže – když vám někdo bez kontaktů, peněz nebo znalosti jazyka ukradne práci, tak jste asi sráči.“

Ze starého železa

Kukluxklan tak svoje verbovací aktivity zaměřuje především na oblasti, kde se běloši stávají minoritou a pocit ohrožení je nejsilnější. Symbolika Klanu však ztrácí na přitažlivosti. Bílé kápě, pochody s jižanskými vlajkami po náměstích a noční setkávání za městem u hořících křížů na mladé rasisty příliš neplatí. Hodnosti, určující postavení v klanové hierarchii (například „Velký čaroděj“ nebo „Titán“), znějí, jako by vypadly ze špatného fantasy románu, a kdysi hrozivé róby dnes vypadají jako relikty z jiného času. Na demonstracích síly (samozřejmě oficiálně nahlášených) je obvykle mnohonásobně více odpůrců Klanu než klansmenů samých. Lidé v kápích se tak raději uchylují k bezpečnějšímu roznášení letáků po nocích, kdy jim nehrozí lynčování. Paradoxně se ocitají v situaci, jakou ještě před padesáti lety dávali pocítit černochům.

Kukluxklanu nezbývá nic jiného než se spolčovat s neonacisty. Když v roce 2006 uspořádalo Národní socialisté hnutí Ameriky demonstraci na schodech radnice v ohijském Columbu, přizvali si k sobě hned několik mluvčích z různých skupin Klanu, kteří ochotně salutovali rukama směrem k nepřátelsky naladěnému davu. Nedělalo jim při tom problém vyměnit zdviženou levici (tradiční klanový pozdrav) za nacistickou pravici. Klansmeni verbují nové členy mezi početně mnohem silnějšími neonacisty, a aby vyhověli jejich touze po modernitě, přejímají jejich symboliku nebo hudbu. V některých buňkách prý došlo k naprostému smíšení obou tradic.

Splývání fundamentalistické křesťanské organizace s neonacismem ale není každému po chuti. V mnoha z nich došlo k rozpadu jakékoli přátelské soudržnosti. Zatímco nové ideové směsky vznikají, mnohé staré stejnou rychlostí mizí.

Neschopná organizace

Jaká je tedy budoucnost dnes už spíše bezzubého Neviditelného impéria? Zářivě příliš nevypadá. Stejně jako u předchozích velkých vln, i dnes hnutí doplácí na nešvary, které – jak se zdá – má zabudovány do své DNA. Jedním z nich je už zmíněné štěpení a neschopnost se centrálně zorganizovat. V začátcích Klanu se mu pokusil vnutit nějaký vnitřní řád jeho zakladatel, generál Nathan Bedford Forrest, ale neúspěšně. Když pak Klan kvůli údajné zradě původních ideálů roku 1869 oficiálně rozpustil, vůbec nikoho to nezajímalo. Autorita lídrů Klanu nesahá dál než za osobní známosti v dané buňce. To pak často vede k rivalitám a sporům mezi sousedními organizacemi.

Tím druhým problémem jsou skandály, které mají na Klan drtivý dopad. Většina klansmenů sama sebe nevidí jako příslušníky nenávistné skupinky zabedněných venkovských rasistů, ale jako rytíře duchovního řádu s velmi vysokými morálními standardy. Bible je jediná kniha, kterou by měl člen Klanu číst. Když se pak o největších autoritách klanové scény provalí detaily z jejich soukromého života, má to na morálku drtivý dopad. Hnutí tzv. Druhého Klanu prakticky skončilo ve chvíli, když se přišlo na to, že jeho vůdčí osobnosti Edward Young Clarke a Elizabeth Taylerová spolu udržují poměr, přestože měli oba manželské partnery. Později policie odhalila, že oba rozkrádali členské příspěvky Klanu a při zatčení v hotelu u nich dokonce našla whisky – v době, kdy Klan všemi silami podporoval právě vrcholící prohibici. Když pak byl v roce 1925 David Curtiss Stephenson, Nejvyšší drak mnoha Klanů na středozápadě USA, usvědčen ze znásilnění a vraždy mladé dívky, šel Klan prakticky do hrobu. Tím to ale nekončí.

Poslední křeč

Právě nyní musí organizace čelit skandálu, který se týká Fraziera Glenna Millera. Tento bývalý Velký drak Klanu v březnu letošního roku zastřelil před budovou Židovského centra tři lidi. Ironicky, žádný z nich nepatřil k židovské komunitě, dva muži byli metodističtí křesťané a žena katolička.

Miller patřil v osmdesátých letech k pilířům Klanu a svoji buňku později proměnil na militantní bojůvku Strany bílých patriotů. Její členové nosili vojenské uniformy s našitými znaky, vypůjčenými z ikonografie Klanu. K hlavní náplni práce patřilo hlásání nenávisti vůči „negrům, Židům, teploušům, liberálům a odporným informátorům“, což Miller tragicky demonstroval střelbou. Při vyšetřování hromadné vraždy ovšem vyšly najevo zajímavé detaily z jeho života: například to, že byl informátorem FBI a také že byl v minulosti zatčen ve svém autě právě ve chvíli, kdy si užíval sex s černým prostitutem, oblečeným v ženských šatech. Současný Imperiální Čaroděj Tradičních rytířů Kukluxklanu Frank Ancona si mohl jen povzdechnout: „Co tenhle chlápek udělal, zničilo všechno, o co jsme se snažili celé roky.“

Klan právě nyní začíná novou informační ofenzivu a například ve státě Louisiana uspořádal koncem srpna několik provokativních pochodů. Podle expertky Lecie Brooksové z nevládní organizace SPLC, která se věnuje boji s rasismem, jde o poslední křeč před smrtí. V roce 2010 registrovalo SPLC 221 buněk Klanu, dnes jich je sotva 150. „Zkouší permanentně rekrutovat, protože množství jejich členů se neustále zmenšuje. Jejich význam upadá den za dnem. Klan už není ta organizace, které jsme se kdysi obávali.“

Historie Kukluxklanu

První Klan

Kukluxklan byl založen v roce 1856 v Tennessee šesti veterány poražené konfederační armády. Jeho cílem bylo zastrašování nově osvobozených otroků a bílých republikánů. Podobných skupin vzniklo několik, Klan se však stal nejpopulárnějším a pod jeho jménem vznikly další nezávislé buňky. Po bezpočtu lynčování byla v roce 1870 jeho činnost nakonec zastavena vysláním armády do jižních států.

Druhý Klan

Činnost Klanu byla obnovena v roce 1915 v Georgii kazatelem Williamem Josephem Simmonsem. Zakladatel se pokusil hnutí centralizovat, vytvořil v něm fi nanční systém příspěvků, který také fungoval jako obdoba sociálního pojištění. Ideologicky se stavěl především proti katolíkům, právům černochů a silně podporoval prohibici. Na vrcholu moci bylo jeho členy až 15 % veškeré populace USA. Po řadě skandálů se okolo roku 1940 rozpadl.

Třetí Klan

Moderní sociální hnutí a pokusy o odstranění segregace v šedesátých letech 20. století oživily ducha Klanu, tentokrát však bez pokusu o širší organizaci. Klan se stavěl především proti feminismu, právům gayů a nárokům černochů na univerzitní vzdělání. Dnes bojuje především proti rasově smíšeným sňatkům a imigrantům.

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Profimedia, Loyal White Knights, Mississippi Knights of Columbus

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Analýzy DNA ukazují, že lidé z měst, kteří žili v chudobě, byli nevěrní mnohem více, než lidé z lepších poměrů.

Věda

Na pádu komunismu v Polsku se nejvíc podílelo odborové hnutí Solidarita, jehož vůdčí postavou se stal elektrikář Lech Wałęsa.

Zajímavosti

Zatímco černá díra materiál z okolního vesmíru pohlcuje, bílá díra by ho naopak mohla vyvrhovat zpět.

Vesmír

Šedo-hnědá samice vrabce domácího je zbarvena nenápadně, ale při pohledu zblízka se rozhodně jedná o hezkého ptáka.

Příroda

Templáři bývali ve výběru daní efektivnější než panovník – což vyvolávalo nenávist šlechticů.

Zajímavosti

Významným zdrojem ultrajemných částic je spalování – doprava, vytápění, průmyslová výroba, lesní požáry a výbuchy sopek.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907